Bořivoj I.: Porovnání verzí

(doplnění okolností smrti, odkazy)
m (reference, literatura)
Řádek 4: Řádek 4:
  
 
== Život ==
 
== Život ==
První zmínky o Bořivojovi I. se vážou k roku [[872]], kdy se účastnil bitvy vojsk českých knížat s [[Seznam panovníků franské říše|východofranským králem]] [[Karloman Východofranský|Karlomanem]]. Navzdory velké porážce utržené od východofranského panovníka Bořivoj bitvu přežil a v následující dekádě si v Čechách vybudoval silnou a stabilní pozici.(VDZKČ 236) Přes formální podřízenost východofranské říši udržoval spojenecké vztahy s velkomoravským knížetem Svatoplukem, díky němuž se také nechal podle legendy při návštěvě Velké Moravy pokřtít z rukou arcibiskupa [[Metoděj|Metoděje]] (pravděpodobně roku [[883]]). Ve svém sídle na [[Levý Hradec|Levém Hradci]] založil nejstarší sakrální památku na českém území, [[rotunda svatého Klimenta|rotundu svatého Klimenta]].  
+
První zmínky o Bořivojovi I. se vážou k roku [[872]], kdy se účastnil bitvy vojsk českých knížat s [[Seznam panovníků franské říše|východofranským králem]] [[Karloman Východofranský|Karlomanem]]. Navzdory velké porážce utržené od východofranského panovníka Bořivoj bitvu přežil a v následující dekádě si v Čechách vybudoval silnou a stabilní pozici.<ref>''Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197'', s.  236.</ref> Přes formální podřízenost východofranské říši udržoval spojenecké vztahy s velkomoravským knížetem Svatoplukem, díky němuž se také nechal podle legendy při návštěvě Velké Moravy pokřtít z rukou arcibiskupa [[Metoděj|Metoděje]] (pravděpodobně roku [[883]]). Ve svém sídle na [[Levý Hradec|Levém Hradci]] založil nejstarší sakrální památku na českém území, [[rotunda svatého Klimenta|rotundu svatého Klimenta]].  
  
Přijetím křesťanství si Bořivoj znepřátelil velmože, kteří ho svrhli a namísto něj dosadili Strojmíra, pravděpodobně Přemyslovce žijícího do té doby v Bavorsku. Nespokojenost se Strojmírovou vládou Bořivojovi následně umožnila získat své postavení nazpět a dále posílit svou vládu.(VDZKČ 241-242) Tradičně je Bořivoj také spojen s přesídlením knížecího sídla z Levého hradce do [[Praha|Prahy]], čímž byl symbolizován růst panovnické moci (VDZKČ 245-246).<ref>Tento tradiční výklad však bývá v modernější literatuře zpochybňován. K rozboru problematiky viz VDZKČ 243-249.</ref>
+
Přijetím křesťanství si Bořivoj znepřátelil velmože, kteří ho svrhli a namísto něj dosadili Strojmíra, pravděpodobně Přemyslovce žijícího do té doby v Bavorsku. Nespokojenost se Strojmírovou vládou Bořivojovi následně umožnila získat své postavení nazpět a dále posílit svou vládu.<ref>''Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197'', s.  241-242.</ref> Tradičně je Bořivoj také spojen s přesídlením knížecího sídla z Levého hradce do [[Praha|Prahy]], čímž byl symbolizován růst panovnické moci (''Velké dějiny zemí Koruny české'', s.  245-246).<ref>Tento tradiční výklad však bývá v modernější literatuře zpochybňován. K rozboru problematiky viz ''Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197'', s.  243-249.</ref>
  
 
Bořivoj si vzal za manželku [[Svatá Ludmila|Ludmilu]], která pocházela pravděpodobně z rodu lužických Srbů nebo Pšovanů. Jeho smrt způsobila v Čechách krizi, neboť nejstarší syn Spytihněv nebyl ještě dostatečně starý. Ttéto situace využil Svatopluk a prosadil v Čechách přes odpor elit svou přímou vládu. Knížecího stolce se Bořivojovi potomkové dočkali až po Svatoplukově smrti – v letech 894 až 905 vládl [[Spytihněv I.|Spytihněv]], po něm nastoupil jeho bratr [[Vratislav I.|Vratislav]].
 
Bořivoj si vzal za manželku [[Svatá Ludmila|Ludmilu]], která pocházela pravděpodobně z rodu lužických Srbů nebo Pšovanů. Jeho smrt způsobila v Čechách krizi, neboť nejstarší syn Spytihněv nebyl ještě dostatečně starý. Ttéto situace využil Svatopluk a prosadil v Čechách přes odpor elit svou přímou vládu. Knížecího stolce se Bořivojovi potomkové dočkali až po Svatoplukově smrti – v letech 894 až 905 vládl [[Spytihněv I.|Spytihněv]], po něm nastoupil jeho bratr [[Vratislav I.|Vratislav]].
Řádek 20: Řádek 20:
 
* MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. ''České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu, I. díl.'', 2., opravené vyd. Praha : Libri, 2002. 564 s. ISBN 978-80-7277-407-4.
 
* MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. ''České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu, I. díl.'', 2., opravené vyd. Praha : Libri, 2002. 564 s. ISBN 978-80-7277-407-4.
  
==== Dílčí studie ====
+
==== Odborné studie ====
 +
* TŘEŠTÍK, Dušan. ''Počátky Přemyslovců - Vstup Čechů do dějin (530-935)''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-138-7.
  
 
=== Související články ===
 
=== Související články ===
Řádek 27: Řádek 28:
  
 
{{Čeští panovníci}}
 
{{Čeští panovníci}}
 
+
{{Portály|Historické vědy}}
  
 
[[Kategorie:Čeští panovníci]]
 
[[Kategorie:Čeští panovníci]]

Verze z 26. 12. 2014, 23:04

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg
Kníže Bořivoj, vyobrazení ze 14. století

Bořivoj I. (? – 889/890) byl první doložený panovník z rodu Přemyslovců na českém území. Vládl pravděpodobně od doby kolem roku 872 a podařilo se mu upevnit svou pozici vůči ostatním českým lokálním vládcům natolik, že mohl vystupovat jako přední český vládce. Podle legendy přijal křest od arcibiskupa Metoděje. Zemřel náhle někdy v letech 889 až 890, což vedlo velkomoravského vládce Svatopluka k pokusu o nastoletí přímé vlády v Čechách.

Život

První zmínky o Bořivojovi I. se vážou k roku 872, kdy se účastnil bitvy vojsk českých knížat s východofranským králem Karlomanem. Navzdory velké porážce utržené od východofranského panovníka Bořivoj bitvu přežil a v následující dekádě si v Čechách vybudoval silnou a stabilní pozici.[1] Přes formální podřízenost východofranské říši udržoval spojenecké vztahy s velkomoravským knížetem Svatoplukem, díky němuž se také nechal podle legendy při návštěvě Velké Moravy pokřtít z rukou arcibiskupa Metoděje (pravděpodobně roku 883). Ve svém sídle na Levém Hradci založil nejstarší sakrální památku na českém území, rotundu svatého Klimenta.

Přijetím křesťanství si Bořivoj znepřátelil velmože, kteří ho svrhli a namísto něj dosadili Strojmíra, pravděpodobně Přemyslovce žijícího do té doby v Bavorsku. Nespokojenost se Strojmírovou vládou Bořivojovi následně umožnila získat své postavení nazpět a dále posílit svou vládu.[2] Tradičně je Bořivoj také spojen s přesídlením knížecího sídla z Levého hradce do Prahy, čímž byl symbolizován růst panovnické moci (Velké dějiny zemí Koruny české, s. 245-246).[3]

Bořivoj si vzal za manželku Ludmilu, která pocházela pravděpodobně z rodu lužických Srbů nebo Pšovanů. Jeho smrt způsobila v Čechách krizi, neboť nejstarší syn Spytihněv nebyl ještě dostatečně starý. Ttéto situace využil Svatopluk a prosadil v Čechách přes odpor elit svou přímou vládu. Knížecího stolce se Bořivojovi potomkové dočkali až po Svatoplukově smrti – v letech 894 až 905 vládl Spytihněv, po něm nastoupil jeho bratr Vratislav.

Odkazy

Reference

  1. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197, s. 236.
  2. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197, s. 241-242.
  3. Tento tradiční výklad však bývá v modernější literatuře zpochybňován. K rozboru problematiky viz Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197, s. 243-249.

Literatura

Syntézy a přehledy

  • Přemyslovci. Budování českého státu. Příprava vydání Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 880 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
  • BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české, svazek I. Do roku 1197. Praha : Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
  • ČORNEJ, Petr, et al. Dějiny zemí Koruny české I. Od příchodu Slovanů do roku 1740. Praha: Paseka, 1993. S. 24-25.
  • MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk. České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu, I. díl., 2., opravené vyd. Praha : Libri, 2002. 564 s. ISBN 978-80-7277-407-4.

Odborné studie

  • TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců - Vstup Čechů do dějin (530-935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-138-7.

Související články

Externí odkazy