Cenový mechanismus v ekonomice a informační funkce ceny

Cenový mechanismus (anglický ekvivalent price mechanism) v ekonomice je v širším pojetí způsob, jehož prostřednictvím cena ovlivňuje produkci zboží či služeb a poptávku po nich.[1] Cenový mechanismus tak působí na kupující i prodávající a je příčinou mnoha změn v ekonomickém prostředí, a to i v dlouhodobém horizontu.[2] Je základem pro ekonomickou kalkulaci, podnikatelské investiční plánování a rozdělování zdrojů. Cenový mechanismus poskytuje informace o tom, co vyrábět, jak rozdělit zdroje a zahrnuje všechny prostředky, pomocí nichž dochází k regulaci cen, ať již tržními silami nebo legislativními opatřeními.[3] Je to mechanismus, který zvyšuje ceny, když poptávka převyšuje nabídku a naopak je snižuje, když nabídka převyšuje poptávku.[4] Pojem cenový mechanismus se také objevuje v problematice platební bilance v makroekonomii. Spolu s měnovým a důchodovým mechanismem patří mezi takzvané přirozené, automaticky působící vyrovnávací mechanismy.

Vyrovnávací mechanismy platební bilance

Cenový vyrovnávací mechanismus je nejstarší teoreticky definovaný vyrovnávací mechanismus, který byl již roku 1752 popsán Davidem Humem ve stati s názvem "Of the balance of trade". Z toho důvodu bývá někdy nazýván též jako Humův zákon, klasický model či mechanismus toku měnového kovu a cen. O téměř 200 let později vznikl důchodový vyrovnávací mechanismus, který těží z keynesiánské filozofie postavené na myšlenkách Johna Maynarda Keynese. Třetím základním vyrovnávacím mechanismem je měnový mechanismus, ale lze vyčlenit i další mechanismy, například úrokový a kurzový, případně jejich kombinace.[5]

Platební bilance

Výše uvedené mechanismy se snaží vyrovnat platební bilanci, která představuje všechny ekonomické transakce určité země se zahraničím během sledovaného období (zpravidla kalendářní rok).[6] Pod transakcemi si lze představit vývoz a dovoz výrobků a služeb, pohyb investičních zdrojů, dary, přesuny peněžních prostředků apod. Platební bilance má podobu účtu a vyjadřuje sumu všech přijatých a poskytnutých plateb mezi subjekty národní ekonomiky a mezinárodním okolím.[7] Musí být vždy vyrovnaná, tj. jako celek se rovnat nule. Účetně ji lze vyrovnat pomocí přesunu devizových rezerv, ovšem z dlouhodobého hlediska je nutné použít některý ze zmíněných vyrovnávacích mechanismů platební bilance.

Cena

Základním ekonomickým pojmem je cena. "Obecná ekonomická teorie definuje cenu jako peněžní vyjádření směnné hodnoty zboží, čili je kvantitativním poměrem, ve kterém je zboží směňováno za peníze."[8] Je důležitým faktorem, který určuje podíl firmy na trhu a ovlivňuje její hospodářské výsledky.[9] Cena je též chápána jako jeden z prvků marketingového mixu, který dotváří celkový charakter produktu. Existuje velké množství druhů cen, avšak základním kritériem pro posuzování ceny zůstává užitek. Ceny mají v tržním systému tři základní funkce: informační, motivační a alokační. Tyto tři funkce spolu těsně souvisí.[10] V některých případech bývají vyčleňovány i další funkce, kupříkladu distribuční.

Tvorba ceny

Cena je tvořena vzájemnou interakcí mezi prodávajícím a kupujícím bez ohledu na to, zda o ceně přímo jednají, nebo na ni působí nepřímo svým chováním.[7] Formálně je tedy cena stanovena prodejci, kteří ji ale upravují vzhledem k nabídce a poptávce. Dalším subjektem, který může ovlivňovat tvorbu cen je stát. Efektivně fungující cenový mechanismus je základem prosperity národní ekonomiky.[11]

Samotná tvorba ceny může probíhat jako:

  • nákladově orientovaná (kalkulace),
  • poptávkově orientovaná,
  • konkurenčně orientovaná.

Psychologické hledisko ceny

Zákazníci chápou cenu jako peněžní vyjádření míry kvality či vlastností a užitků výrobku či služby ve srovnání s ostatními produkty. Cena je vlastně platbou za kvalitu, jež je interpretována trhem. Představuje kvantitativní ocenění a subjektivní představu o užitcích daného výrobku či služby.
"Hodnota stanovená trhem je výrazem užitků získaných z celého souboru charakteristik konkrétního výrobku nebo služby. Tento soubor zahrnuje fyzikální a výkonové charakteristiky, které zajišťují základní funkce výrobku, spolehlivost výrobku, uživatelské pohodlí, flexibilitu užití a estetičnost vzhledu, stejně jako doplňkové vlastnosti, k nimž patří úroveň servisu a technické poradenství, a symbolické vlastnosti, jako je například prestiž a status nebo čistota a bezpečnost."[12]

Zdroje

Reference

  1. Longman business English dictionary. New ed., 2nd ed. Harlow: Pearson Longman, 2007, 594 s. .
  2. Price mechanism - Wikipedia, the free encyclopedia. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-05-26]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/price_mechanism
  3. FAJMON HYNEK. Vznik EFTA: padesát let poté. Vyd. 1. Praha: CEP Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010, 163 s.
  4. SWANENBERG AUGUST. Makroekonomie bez předchozích znalostí. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2012, 296 s.
  5. Hradecké ekonomické dny: ekonomický růst a rozvoje regionů: sborník příspěvků. Hradec Králové: Gaudeamus, 2007, 462 s.
  6. Makroekonomie: moderní přístup. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2007, 514 s.
  7. 7,0 7,1 LIŠKA VÁCLAV. Makroekonomie. 2. vyd. Praha: Professional Publishing, 2004, 628 s.
  8. ZÁMEČNÍK ROMAN, TUČKOVÁ ZUZANA a HROMKOVÁ LUDMILA. Podniková ekonomika II. Vyd. 1. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2007, 194 s.
  9. JAKUBÍKOVÁ DAGMAR. Strategický marketing: [strategie a trendy]. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 269 s.
  10. HOLMAN ROBERT. Ekonomie. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1999, 726 s.
  11. ŠIMAN JOSEF a PETERA PETR. Financování podnikatelských subjektů: teorie pro praxi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2010, 192 s.
  12. HANNA NESSIM. Pricing: zásady a postupy tvorby cen. Vyd. 1. Praha: Management Press, 1997, 203 s.