Charakter: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
'''Charakter''' je chápán v psychologii jako morální jádro psychiky a osobnosti, jehož podstatou je svědomí. Podle G.W. Allporta eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>
+
'''Charakter''' je chápán v psychologii jako morální jádro psychiky a osobnosti, jehož podstatou je svědomí. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě<ref>Hartl Pavel, &amp;  Hartlová Helena. (2010). <i>Velký psychologický slovník</i>. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.</ref>.
  
 
== Etymologie ==
 
== Etymologie ==
Slovo charakter pochází z řeckého slovesa, které znamená vyrývat a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar.<ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref>  
+
Slovo charakter pochází z řeckého slovesa, které znamená "vyrývat" a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar.<ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref> <ref name=":2">Smékal, V. (2002). <i>Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání</i>. Brno: Studium.</ref>.
 +
 
 +
V současné psychologii je dnes rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', jako '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''<ref name=":2"></ref>. Můžeme říci, že '''charakrer''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, kterým se spojuje osobnost se světem druhých lidí, společností a kulturou<ref name=":2"></ref>. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] poté spojuje osobnost s organismem. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování'''a '''učení'''<ref name=":2"></ref>. 
 +
 
 +
 
 +
 
  
 
<references/>
 
<references/>

Verze z 16. 5. 2019, 14:30

Charakter je chápán v psychologii jako morální jádro psychiky a osobnosti, jehož podstatou je svědomí. Podle G.W. Allporta eticky zhodnocená osobnost; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě[1].

Etymologie

Slovo charakter pochází z řeckého slovesa, které znamená "vyrývat" a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar.[2] [3].

V současné psychologii je dnes rozšířeno pojetí charakteru jako soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti, jako soustavy dominujících vlastností a jako soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život[3]. Můžeme říci, že charakrer je společně se schopnostmi jakýmsi mostem, kterým se spojuje osobnost se světem druhých lidí, společností a kulturou[3]. Temperament poté spojuje osobnost s organismem. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, charakter je proti tomu výsledkem formovánía učení[3].



  1. Hartl Pavel, & Hartlová Helena. (2010). Velký psychologický slovník. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.
  2. Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Studium.