Co je deprese

Pojem deprese pochází z latinského slova deprimo, deprimere (stlačit, stísnit).

  • Deprese (depresivní onemocnění) je NEJEN duševní porucha, je to onemocnění celého organismu, kdy dlouhodobě pociťujeme nepříjemné pocity (vyčerpání, skepse, nešťastnost, ztráta motivace, ztráta sebejistoty)
  • Deprese je klinické onemocnění, které je ovlivněno celou řadou faktorů, které vedou ke vzniku choroby. Ve vážných případech deprese lze hovořit o stavu ohrožující život, kdy dojde k výskytu sebevražedných myšlenek. [1]

"Při depresi víra v osvobození neexistuje, bolest nepolevuje a pacientův stav činí nesnesitelným vědomí, že žádná pomoc něpřijde ani za den, ani za hodinu a a ni za měsíc nebo za minutu. Tahle neznaděj deptá duši možná víc než bolest sama.” (William Styron) [2]

Co není deprese

V dnešní době je označení “mám depresi” populární. V mnohých případech ovšem nemůžeme hovořit o depresi jako takové. Je totož rozdíl mezi skutečnou depresí a špatnou náladou či rozladěním, smutkem.

  • Deprese je intenzivnější a hlubší než špatná nálada. [3]
  • Nepříznivě ovlivňuje naši výkonnost. (únava, nespavost; nezájem o koníčky, blízké osoby)
  • Je dlouhodbá (deprese musí trvat alespoň dva týdny)
  • Depresi doprovází i tělesné projevy (funkce mozku, nespavost, úbytek na váze, nechutenství, zpomalení motorické aktivity)

Příčiny deprese

Existuje více činitelů, které mohou zvýšit pravděpodobnost či přímo zapříčinit vznik deprese. Vznik depresivního onemocnění je ale většinou ovlivněn více faktory, nelze nálezt pouze jeden symptom.[4]

BIOLOGICKÁ PŘÍČINA

U těžkých forem deprese dochází ke změnám v mozku. Vzniká v důsledku narušených chemických pochodů v mozku, kdy množství tzv. mediátorů, nervových přenašečů, je v nerovnováze. Nerovnováha ovlivňuje pacientovo vidění světa. Změny v mozku nejsou trvalé, při zlepšení depresivního stavu změny odezní a nezanechají stopy.

Mozek dnes dokážeme zkoumat. Pacentovi aplikujeme do mozku glukózu, která je značena radioaktivním fluorem. Záření je snímáno kamerou, která vytvoří mapu mozku. Na mapě se zobrazuje určité množství barvy. Na mozku zdravého člověka předpokládáme vyšší zobrazení barvy než u pacienta s depresí. Barva totiž značí vyšší aktivitu mozku. Poznatek vedl k využití látek, které zvyšují hladinu nerotransmiterů k léčbě deprese

Princ rm pet scan of depressed brain.jpg [5]


DĚDIČNOST

Dle odborníků zabývajících se genetikou je pravděpodobné, že existují geny, jež mají souvislost s depresí. Existuje i tzv. sociální dědičnost. Je pravděpodobné, že styk dítěte s depresivním člověkem (matka, přítel, učitel) ho může negativně ovlivnit. Dítě může přejmout názory na vidění světa, chápání přičin vlastních zážitků či jiných lidí. Sociální dědičnost může mít větší vliv než genetika fyzická. V případě dědičnosti jde o pouhý podklad pro budoucí depresivitu. Bylo by třeba více faktorů, které by ovlivnily vznik deprese


JINÉ PŘÍČINY

Narušení životního stylu (nedostatek spánku, přepracování, přečerpání, nedostate pohybu) Těžká životní situace (nezaměstnanost, finanční obtíže; ztráta blízké osoby) Špatné mezilidské vztahy (rozpad rodiny, rozvod, nepřítomnost skutečně blízké osoby)


Faktory ovlivňující depresi

OSOBNOST

Žádný typ osobonosti člověka nepředurčuje k depresi. Některé osobnostní rysy mohou způsobit vyšší riziko vzniko deprese. Jedná se o osoby s obsedantním, dogmatickým a rigorózním myšlením. Dle Friedricha Flacha (1974) existuje osobnost se znaky vyšší citové zranitelnosti (DPP- Depression Prone Personality)[6]

  • Vyšší míra etické odpovědnosti (bere věci až příliš vážně)
  • Mimořádně ambiciózní
  • Ve vyší míře soutěživý
  • Vyšší míra životní energie
  • Citlivě reaguje na vše, co by mohlo snížit self-esteem (sebecenění

POHLAVÍ

Pohlaví bylo v minulosti považováno za důležitý faktor ovlivňující vznik deprese. U žen je deprese diagnostikována dvakrát častěji než u mužů. Tento fakt může být ovlivněj skutečností, že jsou ženy pod větším společenským tlakem než muži (těhoteství, porod, menstruační cyklus). Ženy ale častěji vyhledávají odbornou pomoc než muži, také se o svých problémech častěji baví.

Znaky deprese

Depresivní onemocnění je individuální. Může mít různý průběh, jednotlivé druhy deprese mají jiné příznaky, které se mohou prolínat a které depresi předcházejí. O depresi hovoříme, pokud trvá alespoň dva týdny.

Obecně ale můžeme mluvit o depresi, pokud pozorujeme:

  • Pesimismus
  • Negativní nálady
  • Smutek
  • Nízké sebevědomí
  • Ztráta sebeúcty
  • Ztráta smyslu bytí
  • Bezmocnost
  • Samota
  • Abulie (ztráta zájmu, neschopnost prožívat radost, zvýšená únava)
  • Nesoustředěnost
  • Sebevražedné myšlenky (U 60-80% pacientů)

+kromě negativních nálad jsou typické i negativní formy myšlení. Člověk má negativní představy, myšlenky, názory, očekávání,..

+biologické příznaky (poruchy spánku, úbytek na váze,..


Druhy deprese

Mezinárodní klasifikace nemocí pro rok 2014 (MKN-2014) definuje mnoho druhů depresí. [7]

  • Maniodepresivní deprese (deprese při maniodepresivní psychóze)
  • Neurotická deprese
  • Poporodní deprese
  • Postpsychotická deprese
  • Reaktivní (psychogenní) deprese
  • Psychotická deprese
  • Recidivující deprese
  • Senilní deprese
  • Sezonní deprese
  • Úzkostná deprese

Léčba deprese

Deprese je léčitelná duševní nemoc. K vylečéní je zpravidla nutná pomoc odborníka.Ideální kombinací je užívání léků a vhodná terapie. Cílem léčby je pomoci klientovi přehodnotit rámcování světa tak, aby došlo ke zvratu deprese.

PSYCHOTERAPIE

Pod pojmem psychoterapie rozumíme použití psychicky dostupných prostředků (rozhovor, sociální kontakt) v řešení té či oné metody pro daného člověka v těžké životní situaci.[8]

Při léčbě deprese se setkáváme s různými druhy psychoterapie. Nejznámější a dnes nejpoužívanější je Kognitivně behaviorální terapie (KBT)

FARMAKOTERAPIE 

Léky hrají při léčbě deprese velkou roli, hlavně v akutních případech. Aplikace je jednodušší a nevyžaduje opakované navštěvování specialisty. Léky zlepšují náladu, umožňují pacientovi zabývat se problémy, které depresivní stav dříve způsobily. Nástup účinku trvá i několik týdnů. [9]

  • ANTIDEPRESIVA

Léčba deprese antidepresivy je běžně známá.

Funkcí antidepresiv je, že vrací hladinu neurotransmiterl do normy a tím zvyšují citlivos nervů. Obvykle platí, že se lék musí využívat i poté, když se cítíme dobře, nesmíme lék vysadit náhle. Postupem času neztrácí antidepresiva účinnost a nevyžadují zvýšování dávky.

  • STABILIZÁTORY NÁLADY

Stabilizátory nálad se využívají v případě, že antidepresiva u pacienta nefungují nebo při manických stavech, kdy je nutný rychlý zvrat. (např. Lithium)


ODKAZY

Reference

  1. Křivohlavý, J. (2013). Jak zvládat depresi (3.rd ed.). Praha: Grada.
  2. Styron, W. (1993). Viditelná temnota: Memoáry šílenství. Praha: Svoboda.
  3. McKenzie, K. (2000). The BMA Family Doctor Guide to Depression. London: Dorling Kindersley Limited.
  4. Cantopher, T. (2003). Depressive Illness: The Curse of the Strong. London: Sheldon Presss.
  5. Goldberg, J. (2014, April 21). Depression Overview Slideshow. Retrieved from http://www.webmd.com/depression/ss/slideshow-depression-overview
  6. Křivohlavý, J. (2013). Jak zvládat depresi (3.rd ed.). Praha: Grada.
  7. Aktualizace MKN-10 s platností od 1. ledna 2013. (n.d.). Retrieved from http://www.uzis.cz/zpravy/aktualizace-mkn-10-platnosti-od-1-ledna-2013
  8. Křivohlavý, J. (2013). Jak zvládat depresi (3.rd ed.). Praha: Grada.
  9. Cantopher, T. (2003). Depressive Illness: The Curse of the Strong. London: Sheldon Presss.

Elektronické zdroje

Doporučená literatura

Styron, W. (1993). Viditelná temnota: Memoáry šílenství. Praha: Svoboda.

Použité zdroje

  • Křivohlavý, J. (2013). Jak zvládat depresi (3.rd ed.). Praha: Grada.
  • McKenzie, K. (2000). The BMA Family Doctor Guide to Depression. London: Dorling Kindersley Limited.
  • Cantopher, T. (2003). Depressive Illness: The Curse of the Strong. London: Sheldon Presss.

Zdroje obrázků

Goldberg, J. (2014, April 21). Depression Overview Slideshow. Retrieved from http://www.webmd.com/depression/ss/slideshow-depression-overview

Klíčová slova

deprese, depresivní onemocnění, antidepresiva, psychoterapie