Diagnostika sexuálních deviací

Verze z 16. 10. 2016, 14:32, kterou vytvořil Pourmarek (diskuse | příspěvky) (doplnění pletyzmografů)

Porucha struktury sexuální motivace může být častokrát skryta i pro nejbližší okolí jedince. Základním nástrojem diagnostiky parafilie je proto rozhovor v atmosféře bezvýhradné důvěry. Náročnost spočívá v nutnosti disponování značnými zkušenostmi, tzn. velkými nároky na sexuologa, který musí být schopen vyhnout se jakýmkoli vlastním projekcím. Základním předpokladem úspěšného rozhovoru je však klientova spolupráce. Té se např. nedostává v případech, kdy se jedná o pachatele různých sexuálních deliktů.[1]

V rámci rozhovorů bývají využívány anamnestické dotazníky vytvořené Jiřím Mellanem a kol. U mužů se jedná o dotazníky sexuální funkce a pohlavní aktivity (SFM a PAM), heterosexuálního vývoje (HTVM), u žen obdobné (SFŽ, PAŽ a HTVŽ).[2] Lze využít rovněž konkrétněji zaměřené sexuologické dotazníky, v případě pedofilie jde o často užívanou Screening Scale for Pedophilic Interests (SSPI) autorů Seto a Lalumière.[3]

Dle Weisse lze jako doplňkovou metodu užít například i 3. tabuli Rorschachova testu: neparafilici příkladem uvidí např. dvě postavy stojící proti sobě, zatímco agresor bude tvrdit, že se jedná o dvě ženy, které se perou. Obdobným způsobem lze využít např. Kresbu lidské postavy. Z takovýchto metod však nelze vycházet a činit závěry samostatně.


Kresba lidské postavy
Sexuolog pacienta nechá na přeložený papír nakreslit celou lidskou postavu, jak nejlépe umí. Na jednu stranu postavu svého vlastního pohlaví, tzv. identifikační, na druhou stranu pak postavu druhého pohlaví - protipostavu. V rámci jednotlivých parafilií pak dochází k různým odchylkám. V případě exhibicionismu (1) je typické zdůraznění očí na protipostavě a zdůraznění genitálu, resp. oblasti kolem něj (kalhoty apod.) V případě pedofila (2) je typické kreslit postavu v proporci dítěte (poměr hlavy k tělu). Protipostava je zachycena bez sekundárních pohlavních znaků. Agresor (3) kreslí namísto nehtů drápy, namísto normálních bot např. kovbojské ("botky psychopatky"), postava ženy bývá kreslena dehonestujícím způsobem. Efebofil (4) kreslí s malým rozdílem mezi ženskou a mužskou postavou.




Psychofyziologické metody

Česká sexuologie patří ve světě k průkopníkům psychofyziologických metod. Kurt Freund, zakladatel moderní falopletyzmografie, sestrojil svůj první aparát v Praze. Ten byl využíván již v padesátých letech pro vyšetření sexuálních reakcí můžu na (optické) podněty s erotickým obsahem.[4]

Falopletyzmograf (PPG)

Název je tvořen ze dvou slov. Falus značí penis. Pletismograf - zařízení na měření objemu tkáně. Falopletyzmograf tedy měří změny objemu penisu (způsobené přítokem krve do penisu) - tumescenci, v závislosti na "poskytnutých" podnětech, a to ve chvílích, kdy si klient ještě není schopen podněty uvědomit. Při měření je klient usazen v pohodlném křesle a na penisu má snímač. Podněty jsou převážně akty mužů, žen, dětí, obětí vražd atd. U deviací v aktivitě je expozice na takovéto podněty málo účinná, proto se používají spíše vyprávěné příběhy a videa (standardizované i nestandardizované). Spolehlivost je opět závislá na spolupráci klienta. Obecně však platí předpoklad, že je jednodušší předstírat zájem o nepreferované, než zadržet reakci na preferované. I přesto se jedná spíše o pomocnou metodu.

Vulvopletyzmograf (VPG)

Vulvopletyzmograf je obdobným nástrojem jako falopletyzmograf, který je však určený pro ženy. Konkrétně má nejčastěji podobu Figarova elektrokapacitního snímače. Stejně tak lze využít fotokolpepletyzmografické čidlo. Takovéto čidlo je založené na osvícení tkáně světlem. Čím víc je tkáň prokrvena, tím více světla tkáň odráží do zařízení zpět (remituje).

Dle Weisse je vulvopletyzmograf relativně málo spolehlivou metodou (?). Důvodem může být zřejmě to, že v průběhu ženského orgasmu jsou měřeny a registrovány veličiny dvě: (1) (Vaginal Blood Volume - VBV) a amplituda pulsu (2) (Vaginal Pulse Amplitude - VPA), a tyto veličiny bývají z ne úplně jasných důvodů ve vzájemném rozporu - při orgasmu bývá průtok krve snížen, zatímco amplituda bývá velmi zvýšena. Vztah mezi těmito ukazateli není ještě spolehlivě prostudován.[5]

Polygraf - detektor lži

  • používá se při nedostatku důkazů
  • podobné jsou mozkové zobrazovací metody
  • dá se to ovlivnit tak, že při zkušebních banálních otázkách si způsobím bolest (měří se krevní tlak, puls, EKG, kožně-galvanický odpor)

Brichcín a David

  • sledovali v 80. letech pohyb oči mužů při sledování obrázků aktů žen → lišili se u normálních a různě deviantních osob

Binokularoskopická metoda

  • Weiss
  • přístroj, který na každé oko promítá něco jiného a byl to jen bleskový podnět
  • střídají se obrázky se sexuálním podtextem a neutrální
  • homosexuální muži vnímají mužské akty a heterosexuální zase ženské akty
  • Rosenzweig: měřil čas, kolik se muži v čekárně věnovali obrázkům mužů/žen v časopisech

Anamnestické vyšetření

  • nejlepší diagnostická metoda
  • 3 klinické diagnostické metody – rozhovor, pozorování a analýza výsledků činnosti
  • zvláštnosti deviantů v anamnéze: atypické zaměření v dětství a atypické chování – především u transsexuálů, i u homosexuálů (záliba v hračkách druhého pohlaví), u pyrofiliků (už v dětství zakládání ohňů), u sadistů (týrání zvířat v dětství)
  1. odlišná náplň masturbačních fantazií a polučních snů → deviantní náplň, nejdůležitější diagnostické vodítko
  2. výskyt funkčních sexuálních poruch, především erektilních dysfunkcí, většinou od zahájení sexuálních aktivit, stejně tak i ejakulační dysfunkce (neschopnost dospět orgasmu při milování s ženou)
  3. nápadně opožděný začátek sexuálních aktivit (oproti normálu – 18let) až na 23-24 let
  4. nemají zájem o partnerskou sexualitu (neiniciují sex s partnerkou), slábne frekvence styků v manželství
  5. partnerky si vybírají na inzerát, na dálku a ženy, které nebudou sexuálně iniciativní, nápadný časový odstup mezi prvním stykem a dalšími styky (př. první styk v 18 a další až v 23)
  6. nedostatek sexuální empatie – neschopnost adekvátně identifikovat sexuální signály žen
  7. parcialismus - změření na část těla (vlasy, hýždě, zadek, prsa, VHR - poměr pasu a boků ženy (0,7 ideální…)
  8. absence hlubších citových vztahů, neschopnost dlouhodobě udržet významný osobní vztah
  • tyto body se nemusí vyskytovat najednou a přítomnost některých z nich v anamnéze neznamená, že je to deviant

Diagnostika sexuální orientace - homosexuální x heterosexuální

  • když si pacient není jistý svou sexuální orientací
  • nejčastěji jsou to egodystonní homosexuálové (potlačují svou orientaci)
  • říká se jim: „nevím, co jste, do hlavy vám nevidím, můžu vám ale poskytnout vodítka, podle kterých se můžete rozhodnout“, a dodá se jim: „nevěřím tomu, že existují bisexuálové“
  • Weiss vymyslel 4stupňový model sexuální orientace, který jde od nejméně spolehlivého ukazatele po nejspolehlivější:
  1. s kým spí (ale třeba vězni sklouznou k homosexualitě i homosexuál může mít manželku)
  2. rovina masturbačních fantazií (ale např.: kvůli náboženství je může potlačovat)
  3. rovina polučních/erotických snů (sny už dokážeme jen málo ovlivnit; říká se, že 3 sny neznamenají odlišnou orientaci - i heterosexuál mívá homosexuální sny)
  4. rovina zamilovanosti (nejde to vůli ovlivnit; pokud řekne, že už se zamiloval do obou pohlaví, řekneme, ať to srovná, jestli to bylo alespoň podobné)
    1. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
    2. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
    3. Seto, M. C., & Lalumière, M. L. (2001). A brief screening scale to identify pedophilic interests among child molesters. Sexual Abuse: A Journal of Research and Treatment, 13(1), 15-25.
    4. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
    5. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.