Digitální knihovna jako pojem a její obecná architektura (modely „Kahn-Wilensky“ a OAIS): Porovnání verzí

Řádek 18: Řádek 18:
 
* content – množství informace v digitální podobě.
 
* content – množství informace v digitální podobě.
 
To má za následek rozvoj digitalizace, elektronické publikování a šíření informací, což také způsobuje nový výzkum v oblasti digitálních knihoven. (s. 3)
 
To má za následek rozvoj digitalizace, elektronické publikování a šíření informací, což také způsobuje nový výzkum v oblasti digitálních knihoven. (s. 3)
 
===Historie===
 
Hlavní rozvoj je datován do 90. let 20. století, kdy dochází k největšímu nástupu informačních a komunikačních technologií. Mezi hlavní průkopníky patří '''Vannevar Bush''', který se zabýval efektivnějším „automatizovaným“ zpracováním odborných informací. Druhým průkopníkem v této oblasti je '''J. C. C. Licklider''', jenž se zabýval výzkumem a vývojem potřebným k realizaci digitální knihovny a nastínil vizi digitální knihovny po 30 letech.
 
V 60. letech 20. století jsou spatřovány praktické výsledky použití výpočetní techniky pro zpracování informací v knihovnách (vývoj formátu MARC, rozvoj online katalogů [[OPAC]])
 

Verze z 17. 5. 2015, 20:41

Problematika vymezení pojmu

Pro pojem digitální knihovna neexistuje jednotná definice. Každá instituce zabývající se problematikou digitálních dokumentů, přizpůsobuje definici svému účelu. Setkáváme se tak s pojmy jako elektronická knihovna, automatizovaná digitální knihovna, virtuální knihovna, digitální virtuální knihovna, elektronický archiv, institucionální repozitář aj. Ovšem nalezneme i několik společných znaků:

  • digitální knihovna není jednotlivá entita,
  • digitální knihovna vyžaduje technologii umožňující propojit několik informačních zdrojů,
  • propojení mezi více digitálními knihovnami a informačními službami má být pro uživatele transparentní,
  • cílem budování digitální knihovny je univerzální přístup k informačním zdrojům a službám.Chybná citace: Otvírací značka <ref> je chybná nebo má špatný názevPOKORNÝ, JAROSLAV. Digitální knihovny: principy a problémy. Praha: MFF UK, Katedra softwarového inženýrství, [2003].Chybná citace: Otvírací značka <ref> je chybná nebo má špatný název

Digitální knihovna

„Integrovaný systém zahrnující soubor elektronických informačních zdrojů a služeb umožňující získávání, zpracování, vyhledávání a využívání informací v tomto systému uložených. Digitální knihovny jsou zpřístupňovány prostřednictvím počítačových sítí. Účelem budování digitální knihovny je poskytnout uživatelům možnost jednotného přístupu k digitálním anebo digitalizovaným dokumentům, případně i k sekundárním informacím o tištěných primárních zdrojích, uložených ve fondu knihovny.“

Historie

Hlavní rozvoj je datován do 90. let 20. století, kdy dochází k největšímu nástupu informačních a komunikačních technologií. Mezi hlavní průkopníky patří Vannevar Bush, který se zabýval efektivnějším „automatizovaným“ zpracováním odborných informací. Druhým průkopníkem v této oblasti je J. C. C. Licklider, jenž se zabýval výzkumem a vývojem potřebným k realizaci digitální knihovny a nastínil vizi digitální knihovny po 30 letech. V 60. letech 20. století jsou spatřovány praktické výsledky použití výpočetní techniky pro zpracování informací v knihovnách (vývoj formátu MARC, rozvoj online katalogů OPAC)

Jak je již zmíněno, v 90. letech dochází k největšímu rozvoji, především proto, že se rozvinul technologický pokrok úzce související s klíčovými oblastmi pro digitální knihovny:

  • computing – výpočetní a krátkodobá i dlouhodobá paměťová kapacita,
  • communications – globální síť a přenosová kapacita,
  • content – množství informace v digitální podobě.

To má za následek rozvoj digitalizace, elektronické publikování a šíření informací, což také způsobuje nový výzkum v oblasti digitálních knihoven. (s. 3)