Dýchací soustava

Dýchací systém

  • výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím
  • vdech – inspirium – příjem O2
  • výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
  • účast orgánů dýchací soustavy a dýchacích svalů
  • horní cesty dýchací / HCD – nos, dutina nosní, nosohltan
  • dolní cesty dýchací / DCD – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky
  • dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
  • dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem



Horní cesty dýchací

Nos - nasus

  • typický útvar lidského obličeje
  • kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
  • anatomické dělení na:
  1. kořen – radix nasi
  2. hřbet – dorsum nasi
  3. hrot – apex nasi
  4. křídla – ala nasi

Dutina nosní - cavum nasi

  • začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
  • ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx
  • nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
  • nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kosti čichovou a radliční
  • strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové
  • kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny

skořepy nosní:

  1. horní – concha nasalis superior
  2. střední – concha nasalis media
  3. dolní – concha nasalis inferior

sliznice dutiny nosní:

  1. čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
  2. dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty
  • vedlejší dutiny nosní = sinus paranasales - menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní,vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní, u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní
  1. dutina horní čelisti = sinus maxillaris
  2. dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
  3. dutina kosti čelní = sinus frontalis
  4. dutina kosti čichové = sinus ethmoidales

Dolní cesty dýchací

Hrtan - larynx

  • dutý nepárový orgán
  • horní část – trojboká pyramida
  • dolní část – válec
  • morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
  • hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
  • dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami
  • chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce
  • chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové
  • chrupavky hlasivkové – cartilagines arytenoideae
  • chrupavka hrtanová – epiglotis - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest

Hlasivky

  • 2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné
  • horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottis
  • dolní – nepravé vazy hlasivkové
  • tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu

výška zvuku závisí na:

  1. rychlosti proudícího vzduchu
  2. prostornosti hrtanu
  3. šířce štěrbiny
  4. napětí vazů a jejich délce
  • tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů

Průdušnice - trachea

  • 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem
  • navazuje na chrupavku prstencovou
  • je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené
  • kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky
  • s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí
  • dělí se na pravou a levou průdušku

Průdušky - bronchus principalis dexter et sinister

  • dexter – pokračování průdušnice
  • sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty
  • stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny
  • řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu

Plíce - pulmo

  • tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister
  • uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem

Stavba plic:

  • vrchol plíce přesahuje 1. žebro
  • žeberní plocha je vyklenutá
  • každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – lobi – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky
  • na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis
  • spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu
  • povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – pleura pulmonalis, která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – pleura parietalis
  • mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce
  • v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin
  • hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků
  • pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)
  • pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)
  • ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – bronchioli, které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku
  • jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – ductuli alveolares, které přecházejí ve sklípkové váčky – sacculi alveolares,na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – alveoli pulmonis
  • skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus
  • 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
  • alveoli pulmonis – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů
  • celková dýchací plocha – 80-130 m2
  • výkonná plocha průměrně 80 m2
  • klid – průtok 4 l/min krve
  • práce – průtok 25-30 l/min krve
  • krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
  • výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty

Mechanika dýchání

  • vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly
  • výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
  • pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK
  • žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
  • brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
  • nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání

Minutová ventilace

  • součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace
  • závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci
  • lid – průměrně 8 l/min
  • práce – průměrně 80 l/min

Dechová frekvence

  • počet dechů za minutu (vdech + výdech)
  • dospělí – 16-18 l/min
  • děti – 20-26 l/min
  • sportovci – 10-14 l/min

Vitální kapacita plic

  • maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu
  • TLC – celková kapacita plic
  • VC – vitální kapacita
  • IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)
  • ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)
  • VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)
  • FRV – funkční reziduální kapacita
  • RV – reziduální objem (1,5 l)
  • VT + IRV + ERV = VC
  • VC + RV = TLC
  • VC u mužů – 3,5 - 5 l
  • VC u žen – 2,5 - 4 l
  • měření pomocí spirometru
  • závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti

Řízení dýchání

  • dýchací centrum – prodloužená mícha
  • vdechové centrum – apneustické
  • výdechové centrum – pneumotaxické
  • rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
  • dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění
  • činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty
  • chemie – složení krve – obsah O2 a CO2
  • chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta
  • nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra
  • emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy
  • centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět
  • Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
  • Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
  • Polypnoe – zrychlení dechové frekvence
  • Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí
  • Apnoe – krátkodobá zástava dýchání
  • Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí

Onemocnění dýchací soustavy

Pneumotorax

  • plíce pokrývá poplicnice
  • hrudník kryje pohrudnice
  • mezi oběma blánami je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku
  • vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak, tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu
  • vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští – nastává plicní kolaps - pneumotorax

příčina vzniku:

  • spontánní pro astma
  • plicní fibrosu
  • TBC
  • karcinom
  • traumatický při fraktuře žeber
  • přetlakový při potápění, létání
  • klinický projev – bolest na hrudi, kašel, dušnost, asymetrické pohyby hrudníku při dýchání
  • terapie – odsátí vzduchu, klid, event. chirurgický zákrok
  • Pneumonie - zánět plic - viry, mykóza → klid, antibiotika
  • Tuberkulóza (nejen plic, i jater, sleziny, kostí) - infekce způsobená bakteriemi (jako chřipka), rychle šiřitelná → antituberkulotity
  • Bronchygenní karcinom = rakovina plic - převažuje u mužů, 20 x víc u kuřáků, chybí primární příznaky, pak kašel, dušnost, vykašlávání krve = hemoptýza
  • Plicní embolie - do plic se může dostat vzduch, bublina apod.
  • Syndrom spánkové apnoe - krátkodobá zástava dýchání během spánku - chrčení, muži 40 - 60 let, obezita