Filozofie techniky a nová média

Filosofie techniky označuje kritické uvažování o otázkách procesů založených na vědeckém poznání a umožňujících toto poznání aplikovat. Filozofie techniky je kritickým protějškem technologie, která znamená studium technických postupů v jejich vztahu k rozvoji civilizace neboli teoretický přístup k určité technice.[1]

Technika

Historický kontext

Technika se v určitém pojetí objevuje již v dílech antických myslitelů (Aristotelés považoval techniku za nižší stupeň praktického rozumu – učí ovládání, ne dovednosti)[2], jako samotný obor v opozici vůči umění je však definována v rámci pozitivistického členění oborů. Tím byla explicitně nastolena tzv. dichotomie kultury: radikální oddělení světa techniky a vědy oproti umění (fyziky vs. Metafyziky). Historicky tento kulturní rozkol sahá, jak vidíme u T. S. Eliota až do 17. století a poté do období průmyslové revoluce. Pozitivistický model řadí technické disciplíny jako matematika, fyzika ad. mezi tzv. „tvrdé“ obory, zatímco umění, filosofie apod. spadají do sféry „měkkých“. Filosofie techniky stojí na stejných základech jako pozitivistická filosofie, která dala vznik separaci oborů.[2]

Současné pojetí

V 70. letech však můžeme sledovat rozostření hranic mezi jednotlivými obory, mluvíme o tzv. nové kultuře. I v technice, která doposud byla exaktní, tvrdou disciplínou, náhle selháváme v rigidním odlišení jednotlivých oborů – mluvíme o transdisciplinární teorii, která je definována širší univerzalitou. I v neživé technice tak vzniká častá nerozlišitelnost oborů. Počítače už nejen počítají, ale i kreslí či mluví, objevujeme umělou inteligenci, matematika prostupuje humanitní obory (např. psychologii nebo digital humanities). Vlivem postmodernismu prostupuje všechna odvětví pluralismus. Z filosofie se „vytrácí archimédovský bod, z něhož by šlo modernisticky pohnout vesmírem,“ a filosofie techniky tak poznává, že se s novou érou mění i vztah k pravdě: „pravda není absolutní, jediná, je spíše souhrnem dílčích pravd.“[2]

Filosofické směry

Směry filosofie techniky
  • V dějinách filozofie můžeme sledovat rozdílné přístupy k technice podle toho, do jakého kontextu ji daný filozofický směr či myslitel zasadil[1]:
  • Technika jako odlišení kultury a přírody (Platón, Descartes)
  • Technika jako zdroj potřeb, jako objekt touhy a důsledek odcizení (Marcuse)
  • Technika v umění (Aristotelés, Frencastel)
  • Technika jako nástroj (Leroi-Gourhan) nebo práce Technika jako znak společnosti (Lévi-Strauss)
  • Technika jako pokrok (Spengler) Technika jako moc (v krajním případě technokracie)
  • Technika jako nihilismus (Heidegger)

Technika a nová média

Doba informační exploze (60. léta) se odráží v rozvoji teoretických prací tematizujících věk informací a nových médií. Jedním z prvních filosofů, který se ujal rozboru nové doby, byl Marshall Mc Luhan dílem Understanding Media (1965). Relativizuje rozdělení informací na dobré a špatné. To co, určí jejich hodnotu, je způsob využití. Jeho teorie označuje dnešní svět za tzv. global village (světovou vesnici), což je důsledkem možností komunikace díky využití médií (v dnešní době pak převážně internetu). Médiím přisuzuje značný význam a hodnotí jejich roli slavným tvrzením „Medium is the message“[3] – už samotný prostředek zprávy je samotnou zprávou.

McLuhan tvrdí, že technologie mohou značně rozšířit lidské možnosti a formují vědomí člověka. Nepřisuzuje jim tedy ultimátně kladné vlastnosti, nýbrž upozorňuje na možná rizika s nimi spojená. Sám se proto technickým vymoženostem z velké části vyhýbal. Jeho filosofie techniky však naplnila svůj doslova vizionářský potenciál. Správně předpověděl, že informace se budou šířit rychleji a snáz. Zároveň správně poukázal na jejich současně veřejný charakter, zatímco v minulosti byly spíše privátním artiklem. I tento aspekt souzní s jeho metaforou globální vesnice, jelikož komunikace se projevuje na úrovni veřejného v dané komunitě.[2]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 DUROZOI, Gérard, ROUSSEL, André a SOKOL, Jan. Filozofický slovník. Překlad Jan Binder. 1. vyd. Praha: EWA, 1994. 352 s. ISBN 80-85764-07-5.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 IVO, Janoušek. Věda, Technika a kultura. Praha: Národní technické muzeum, 2002, 286 s.
  3. MCLUHAN, Marshall. Understanding media: the extensions of man. 1st. Ed. New York: McGraw-Hill, 1965. 13, 364 s. McGraw-Hill Paperbacks.

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.