Friedrich Wilhelm Ostwald: Porovnání verzí

Řádek 6: Řádek 6:
 
Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě.Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu. Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.<ref>Friedrich Wilhelm Ostwald. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. 28. 2. 2013 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Friedrich_Wilhelm_Ostwald#cite_ref-NazevPoznamky_2-0</ref>
 
Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě.Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu. Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.<ref>Friedrich Wilhelm Ostwald. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. 28. 2. 2013 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Friedrich_Wilhelm_Ostwald#cite_ref-NazevPoznamky_2-0</ref>
  
Mezi jeho pozdější slavné žáky patřili Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus. Ostwald zůstal v Lipskug až do roku 1906, s krátkým přerušením, kdy působil na Harvardské univerzitě v Cambridge v období 1904-1905.
+
Mezi jeho pozdější slavné žáky patřili Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus. Ostwald zůstal v Lipskug až do roku 1906, s krátkým přerušením, kdy působil na Harvardské univerzitě v Cambridge v období 1904-1905.<ref>Friedrich Wilhelm Ostwald [online]. 2003 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://canov.jergym.cz/objevite/objev4/ostwald.htm</ref>
  
  

Verze z 30. 12. 2015, 20:39

Friedrich Wilhelm Ostwald byl chemikem, který je považován za jednoho z hlavních zakladatelů fyzikální chemie. Roku 1909 dostal Nobelovu cenu za chemii. Je také známý pro svou Teorii barev a Teorii štěstí.

Portrait of Friedrich Wilhelm Ostwald

Život

Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Vystudoval gymnázium v Rize a chemie ho zaujala natolik v raném věku, že již ve svých jedenácti letech vyráběl vlastní ohňostroje. V roce 1872 byl přijat na Dorpatskou univerzitu (nyní Tartu, Estonsko) ke studiu chemie. Poté, co vykonal závěrečné zkoušky, získal post asistenta na fyzikálním ústavu u profesora Arthura von Oettingena a následně získal obdobné místo v chemické laboratoři u Karla Schmidta. Ostwald sám prohlásil, že ve své vědecké kariéře nejvíce těžil ze zkušeností od těchto dvou učitelů. V roce 1877 byl přijat jako neplacený akademický odborný asistent na Dorpatskou univerzitu a poté v roce 1881 byl jmenován řádným profesorem chemie na Polytechnice v Rize.[1]

Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích, a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě.Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení).Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu. Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.[2]

Mezi jeho pozdější slavné žáky patřili Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus. Ostwald zůstal v Lipskug až do roku 1906, s krátkým přerušením, kdy působil na Harvardské univerzitě v Cambridge v období 1904-1905.[3]





Odkazy

Reference

  1. Friedrich Wilhelm Ostwald [online]. 2003 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://canov.jergym.cz/objevite/objev4/ostwald.htm
  2. Friedrich Wilhelm Ostwald. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. 28. 2. 2013 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Friedrich_Wilhelm_Ostwald#cite_ref-NazevPoznamky_2-0
  3. Friedrich Wilhelm Ostwald [online]. 2003 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://canov.jergym.cz/objevite/objev4/ostwald.htm