Herakleitův názor na člověka: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
== Herakleitos (cca 535 př. n. l.– 475 př. n. l.) ==
+
== Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.) ==
- V ohnisku zájmu – člověk jako poznávající a jednající bytost<br />
+
* někdy nazýván '''temný''' nebo '''plačící filozof'''<br />
- Pochopení člověka předpokládá pochopení kosmu - obecný smysl, logos života kosmu je také smyslem života člověka<br />
+
* pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali '''mysteria eleusinské Démétry'''<br />
- Narážky, zajímavé výrazové prostředky – básník – už v antice nazýván temný<br />
+
* své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník<br />
- Pravděpodobně autorem jednoho spisu, kterému pozdější tradice dává jméno Peri fyseós (O přírodě)<br />
+
* autodidakt, který se ve svých dílech svým stylem (''antitetická stavba'') výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby
- Prazáklad všeho – věčně živý oheň (viditelný svět se z praohně rozvine a po uplynutí jednoho „velkého roku“ se do něho zase vrátí – proces se periodicky opakuje)<br />
+
* pro svůj důraz na 'dění' jeden ze zakladatelů ''dialektiky'' a v psychologii předchůdce '''dynamicky orientovaných směrů'''
 +
== Hlavní myšlenky o člověku ==
 +
'''1. Podstatou života je dění''', člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím '''se stává'''.
 +
 
 +
'',,Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází'''' (Zl. B 91 z Plutarcha).
 +
 
 +
* V této analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:
 +
 
 +
'',,Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme''''.
 +
 
 +
'''2. Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota)'''. Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.
 +
 
 +
'',,Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami''(Zl. A 22 z Aristotela).
 +
 
 +
 
 
- '''Praoheň''' – společné rysy s ohněm a Sluncem<br />
 
- '''Praoheň''' – společné rysy s ohněm a Sluncem<br />
 
:::* '''S ohněm''' - neklidné plápolání má charakter živoucího; symbol kvalitativního přeměňování
 
:::* '''S ohněm''' - neklidné plápolání má charakter živoucího; symbol kvalitativního přeměňování
Řádek 29: Řádek 43:
 
- Osud člověka není určován démonickou mocností, ani nahodilými vnějšími okolnostmi, ale povahou člověka, která má rozhodující roli v utváření životního osudu<br />
 
- Osud člověka není určován démonickou mocností, ani nahodilými vnějšími okolnostmi, ale povahou člověka, která má rozhodující roli v utváření životního osudu<br />
 
- „Hledal jsem sebe samého.“ → Kdo pochopí božský logos, najde sebe
 
- „Hledal jsem sebe samého.“ → Kdo pochopí božský logos, najde sebe
 +
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
  
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]

Verze z 30. 10. 2015, 13:34

Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.)

  • někdy nazýván temný nebo plačící filozof
  • pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry
  • své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník
  • autodidakt, který se ve svých dílech svým stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby
  • pro svůj důraz na 'dění' jeden ze zakladatelů dialektiky a v psychologii předchůdce dynamicky orientovaných směrů

Hlavní myšlenky o člověku

1. Podstatou života je dění, člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.

,,Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází'' (Zl. B 91 z Plutarcha).

  • V této analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:

,,Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme''.

2. Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota). Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.

,,Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami(Zl. A 22 z Aristotela).


- Praoheň – společné rysy s ohněm a Sluncem

  • S ohněm - neklidné plápolání má charakter živoucího; symbol kvalitativního přeměňování
  • Se Sluncem - pravidelný rytmus rozněcování a zhasínání (Slunce je každý den nové)

- Praoheň - věčně živý, universální, imanentní; je vše řídícím světovým rozumem (logem)
- Logos je věčný, a tedy božský, stává se zákonem všeho lidského života
- Člověk je jím určován, i když si to neuvědomuje
- Logem lze také rozumět smysl ve světě a tedy také řeč a její obsah, což je původní význam slova logos
- Vševládnoucí zákon – boj a jednota protikladů
- Člověk = mikrokosmos („Země je v těle zastoupena kostmi a masem, moře tělesnými šťávami.“)
- Duše je svou povahou nejpodobnější věčnému ohni,vzniká jako žhnoucí výpar z krve, ale živí se také výpary z okolního vzduchu prostřednictvím dýchání
- Výpar se může lišit svou vlhkostí (suchá duše je nejmoudřejší, protože je nejpříbuznější ohni)
- „Opije-li se muž, dává se vést nedospělým hochem, potácí se a nepozoruje, kam kráčí, neboť má vlhkou duši“
- Rozumnost závisí na přijímání vnějšího výparu a to dvěma cestami:

  • dýcháním (stále)
  • prostřednictvím smyslových orgánů (pouze za bdění)

- „Bdící mají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního.“
- Svět spícího je subjektivním, fantazijním světem snů
- Společný svět bdících je světem skutečným
- „Společné je všem myšlení“
- „Je třeba řídit se společným, ale ač je rozum společný, žije většina lidí tak, jako by měli své zvláštní myšlení.“
- Lidé jsou dle Herakleita pošetilí - stále se stýkají s logem (tím, co by měli pochopit), a přece ho nechápou
- Většina se spokojuje, místo s pravdou, s pouhým zdáním (přejaté šablony myšlení nebo předsudky) - ačkoli bdí, chovají se jako spící
- Osud člověka není určován démonickou mocností, ani nahodilými vnějšími okolnostmi, ale povahou člověka, která má rozhodující roli v utváření životního osudu
- „Hledal jsem sebe samého.“ → Kdo pochopí božský logos, najde sebe

Zdroje