Historické zdroje vývojové psychologie: Porovnání verzí

Řádek 2: Řádek 2:
  
  
=== Antika ===
+
== Myšlenka vývoje ve starověké filozofii ==
  
  
* '''Herakleitos'''
+
* '''Anaximandros''' - s původního neurčitého, neomezeného principu '''apeironu''' se rodí 2 protiklady: vlhko-sucho, teplo-chladno, jejich působením se vytvářela vesmírná tělesa, na původně vodní Zemi se vysoušením „rodili“ první tvorové, kteří žili nejprve ve vodě, později přesídlili na souš
 +
* '''Herakleitos z Efesu''' - přezdívaný temný, byl prvním dialektikem, z '''praohně''' vznikají protiklady, takto je původní jednota rozvíjena v mnohost, nic nemůže existovat bez svého protikladu, mezi nimi existuje tvůrčí napětí (Hegel -boj), které když zanikne, nastane smrt, vše se pro Herakleita mění - vše plyne - '''panta rhei'''
 +
* '''Eleaté''' - se naopak stavěli proti pohybu, podle nich se nic nemění, smysly nám v tomto ohledu podávají mylné informace (Herakleitos x Eleaté - spor mezi statiky a dynamiky)
 +
* '''Empedokles''' - vše je složené z nejmenších částic 4 elementů (voda,oheň,země, vzduch) a vztahy, které mezi nimi působí, nazývá láskou a svárem, svět se podle něj vyvíjel od nejjednodušších organismů, přes rostliny a živočichy až k člověku, nejprve byly organismy oboupohlavné, později se vytvořila oddělená pohlaví, jen silní přežili
 +
* '''Platon''' - kosmogonie - první byla tělesa ohnivé povahy, poté živočichové ve vzduchu létající, pak vodní a zemští,
 +
* vlohy každého člověka mají být v dětství zachyceny a rozvíjeny speciálním tréninkem a výchovou
 +
* '''Aristoteles''' - teleologicky chápal přírodu - v základu určenou cílem - '''entelechií'''- př. entelechií těla je duše, duše člověka má tři části: '''vegetativní'''(vyživující), '''animální'''(pohybující) a '''humánní'''(myslící)
 +
* '''Stoici''' - jejich etika hlásá poznání a porozumění božské zákonitosti v životě a řízení dle ní
 +
* '''Epikurejci''' - poznáním přírody se lze zbavit strachu ze smrti a víry v nadpřirozené, svět lze plně vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, život vznikl samosplozením z prapočátku - přežili živočichové schopní se množit a uchovat
  
* ionský filosof
 
* první dialektik (zamýšlí se nad vývojem, tématem je změna, tak jako ve vývojové Ψ) → jako jeden z prvních ukazoval na proměnlivost
 
* člověk je mikrokosmos → je tedy obdobou světa (makrokosmu)
 
* člověk se skládá ze živlů a jejich proměnou vzniká duše; duše je spojena s dechem → s dechem je člověk propojen s makrokosmem
 
* tím, jak dýcháme v průběhu života, tak se tím dechem stáváme rozumnými, ale když jsme např.: opilí, tak spojení se světovým logem ztrácíme (i dech při tom páchne, takže to spojení nemůže být správné)
 
* „Pantha rei“; „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“
 
* oheň je základní živel a jeho proměnami vzniká vzduch, země,…
 
  
 +
== Středověk a vývojové hledisko ==
  
* '''Parmenides'''
+
* svět a vše živé je stvořeno Bohem stvořitelem - ten je natolik ctihodný, vzdálený a nepostižitelný, že se vlastně ani nic dozvídat nemáme
 +
* vysvětlovalo se vše '''preformismem''' (popírá možnost změny, vše je dáno do vínku) nebo '''epigenezí''' (postupné vytváření složitějšího z jednodušších forem)
 +
* děti byly považovány za malé dospělé, nepřipouštěla se jejich kvalitativní odlišnost od dospělých
  
* zaměřuje se na vznikání, zajímá ho, jak vznikla země (pozoruje v tom rozporuplnost, protože vznikla z tepla a chladu)
 
* domnívá se, že i duše je z tepla a chladu
 
* je mezi staticko-metafyzickým a dynamicko-materialistickým pojetím problematiky
 
* zaměřuje se na vznik a sekvence vzniku
 
  
 +
=== Pedagogové ===
  
=== Předdarwinovské období - 18. a 19. století ===
+
* '''Jan Amos Komenský''' - jako jeden z prvních se intenzivně zabýval studiem „dětské duše“(mnou), říká, že děti jsou od podstaty dobré, ale musí být ještě výchovou přizpůsobování podmínkám - podobně jako roubování stromku, výchova ale musí být nenásilná, upozorňuje na individuální i věkové zvláštnosti dětí, jeho působením se zkoumání dětí ubíralo směry: filozofické pojednání o vzdělávání a biografická pozorování dětí
 +
* '''John Locke''' - senzualista, zakladatel '''pedagogického realismu'''- zásadní vliv výchovy, dítě je při narození '''tabula rasa''' a zkušenost je pro jeho vývoj zásadní, je důležité podřizovat výchovu jeho zájmům
 +
* Jean Jacques Rousseau - osvícenský pedagog, zakladatel '''pedocentrismu''' - dítě je v centru výchovné péče, hlásá jeho přirozenou dobrotu a nevhodné působení vnějších vlivů, které mu v podstatě jen ubližují, svazují(v té době tvrdá scholastická výchova)
 +
* '''Wilhelm Gottfried Leibnitz''' - podstatou všeho jsou '''monády''' - duchovní atomy, které se neustále přeskupují,  popírá ale změny kvalitativní, na něj navázal Charles Bonnet - dnešní zvířata se vytvořila z těch, co žila před nimi
  
* Ψ se začíná rozvíjet v samostatnou existenci
 
* myšlenka vývoje má stále důležitou pozici – má to 3 důvody ve společnosti:
 
# vznik hlubšího historického uvědomění, zejména v německé filosofii
 
# přírodovědné objevy v okruhu biologie (Bacon, Linné, Lamarck)
 
# romantický směr myšlení (Shelly, Carus)
 
  
 
+
== Myšlenka vývoje v 18. a 19. století ==
==== Německá filosofie ====
 
 
 
 
 
* '''Johann G. Herder (1744 – 1803)'''
 
 
 
* Ideje k filosofii dějin lidstva“ → snaží se odkrýt zákonitosti lidského vývoje (vkládá do toho ontogenetické hlediska)
 
* syntetický způsob nazírání (organické hledisko)
 
* otázka: Proč se určité společnosti vyvíjejí určitým způsobem
 
* akcentuje, že člověk není odtržený od přírody
 
* otázka:  Zda existují charakteristické rysy určité společnosti
 
 
 
 
 
* '''George Wilhelm Hegel (1770 – 1831)'''
 
 
 
* zastánce objektivně realistických pozic
 
* detailně rozpracovával myšlenky Herdera
 
* světový duch se projevuje v následnosti velkých kulturních národů, které se střídají u moci a vždy nastoupí na nové úrovni
 
* světový duch prochází 3 stupni:
 
# idea se vyvíjí v sobě samé (subjektivní duch)
 
# odcizuje se sobě → „jinobytí“ (nezáleží z čí hlavy co vzešlo)
 
# vznik nového ducha, ve kterém jsou zahrnuty ty předchozí roviny
 
* obsahuje: subjektivní duch, objektivní duch (jaký je druh morálky, jaký druh rodiny,…) a absolutní duch (náboženství, umění, filosofie)
 
 
 
* zákonitosti: zákon negace negace, přechod kvality v kvantitu
 
 
 
 
 
==== Přírodovědné objevy ====
 
 
 
 
* ovlivnilo to zájem o proměnlivost
 
 
 
 
 
* '''Carl Linné (1707 – 1778)'''
 
 
 
* Švéd
 
* srovnávací anatomie, snažil se vysvětlit podobnosti, které vyplývají ze srovnání orgánů různých živočichů (jiných druhů i stejných druhů)
 
* vytvořil botanický systém
 
 
 
 
 
* '''Francis Bacon (1551 – 1626)'''
 
 
 
* Anglie
 
* inicioval aktivity na zjišťování a hledání rozdílů
 
 
 
 
 
* '''Jean Baptiste Lamarck'''
 
 
 
* Francie
 
* čerpá z Bacona i Linného
 
* používá srovnávací metody
 
* první ucelená koncepce vzniku a vývoje živočichů a rostlin
 
* studoval vztah organismu a prostředí (modifikace organismu)
 
 
 
 
 
==== Romantický směr myšlení ====
 
 
 
 
 
 
 
* '''Friedrich Wilhelm Josef Shelling (1775 – 1854)'''
 
 
 
* vůdčí filosof romantiky
 
* 3 klíčové přínosy:
 
# domnívá se, že prazáklad bytí je absolutní identita subjektu a objektu (ducha a hmoty)
 
# přírodu lze pochopit jako jednotný organismus (proti dualismu)
 
# vhled do bytí přírody je možný jen prostřednictvím sebenazíráním (když rozumím sobě, pochopím mnoho dalších věcí kolem sebe)
 
* jeho myšlenky byly základem pro pozdější rozvoj introspekce
 
* mystické vnitřní zření (tak nazval introspekci)
 
 
 
 
 
* '''Carl Gustav Carus (1789 – 1869)'''
 
 
 
* srovnávací anatom, gynekolog, malíř, psycholog, filosof
 
* pojednání o genetické metodě (popis jejich předností):zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořene, umožňuje přehled o organismu jako celku (se všemi jeho vztahy), zprostředkuje vhled do sil vývoje a do stimulujících a brzdících podmínek vývojových procesů, umožňuje poznat metamorfózy téže základní formy
 
 
 
* základ pro psychoanalytické myšlenky – vývojové stupně:
 
# nevědomé duše (rostliny, nižší živočichové)
 
# vědomé žití (vyšší živočichové – uvědomování si života)
 
# sebeuvědomění (jen člověk)
 
 
 
* klíč k poznání vědomého života leží v nevědomí
 
* nevědomí se manifestuje v citech a snech
 
* nevědomí je: relativní (je tam to zapomenuté z vědomí) a absolutní (souvisí s organizací života vůbec)
 
 
 
 
 
* '''Charles Robert Darwin'''
 
 
 
 
 
* 1859 vydal „O vzniku druhu prostřednictvím přírodního výběru“
 
* je to kniha bohatá na myšlenky, ucelená, jednoduchá, empiricky zaměřená
 
* propojil jeho poznatky se situací ve společnosti
 
* shrnul tři základní otázky, které byly do teď řešeny izolovaně:
 
# otázka vzniku a proměn organismů
 
# příbuznost organismů a orgánů
 
# jaké jsou příčiny těch proměn a příbuzností
 
 
 
* došel k mechanismu změn, které vyjádřil třemi podmínkami: nadprodukce potomstva, existence hereditárních variací, boj o život
 
* dále to rozvinul: '''Herbert Spencer''' ve své vývojové filosofii, '''Ernst Haeckel''' (ontogeneze je zkrácenou fylogenezí)
 
 
 
* charakteristické jsou v 19. století vývojové teorie
 

Verze z 11. 11. 2013, 12:57

Historické zdroje vývojové psychologie

Myšlenka vývoje ve starověké filozofii

  • Anaximandros - s původního neurčitého, neomezeného principu apeironu se rodí 2 protiklady: vlhko-sucho, teplo-chladno, jejich působením se vytvářela vesmírná tělesa, na původně vodní Zemi se vysoušením „rodili“ první tvorové, kteří žili nejprve ve vodě, později přesídlili na souš
  • Herakleitos z Efesu - přezdívaný temný, byl prvním dialektikem, z praohně vznikají protiklady, takto je původní jednota rozvíjena v mnohost, nic nemůže existovat bez svého protikladu, mezi nimi existuje tvůrčí napětí (Hegel -boj), které když zanikne, nastane smrt, vše se pro Herakleita mění - vše plyne - panta rhei
  • Eleaté - se naopak stavěli proti pohybu, podle nich se nic nemění, smysly nám v tomto ohledu podávají mylné informace (Herakleitos x Eleaté - spor mezi statiky a dynamiky)
  • Empedokles - vše je složené z nejmenších částic 4 elementů (voda,oheň,země, vzduch) a vztahy, které mezi nimi působí, nazývá láskou a svárem, svět se podle něj vyvíjel od nejjednodušších organismů, přes rostliny a živočichy až k člověku, nejprve byly organismy oboupohlavné, později se vytvořila oddělená pohlaví, jen silní přežili
  • Platon - kosmogonie - první byla tělesa ohnivé povahy, poté živočichové ve vzduchu létající, pak vodní a zemští,
  • vlohy každého člověka mají být v dětství zachyceny a rozvíjeny speciálním tréninkem a výchovou
  • Aristoteles - teleologicky chápal přírodu - v základu určenou cílem - entelechií- př. entelechií těla je duše, duše člověka má tři části: vegetativní(vyživující), animální(pohybující) a humánní(myslící)
  • Stoici - jejich etika hlásá poznání a porozumění božské zákonitosti v životě a řízení dle ní
  • Epikurejci - poznáním přírody se lze zbavit strachu ze smrti a víry v nadpřirozené, svět lze plně vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, život vznikl samosplozením z prapočátku - přežili živočichové schopní se množit a uchovat


Středověk a vývojové hledisko

  • svět a vše živé je stvořeno Bohem stvořitelem - ten je natolik ctihodný, vzdálený a nepostižitelný, že se vlastně ani nic dozvídat nemáme
  • vysvětlovalo se vše preformismem (popírá možnost změny, vše je dáno do vínku) nebo epigenezí (postupné vytváření složitějšího z jednodušších forem)
  • děti byly považovány za malé dospělé, nepřipouštěla se jejich kvalitativní odlišnost od dospělých


Pedagogové

  • Jan Amos Komenský - jako jeden z prvních se intenzivně zabýval studiem „dětské duše“(mnou), říká, že děti jsou od podstaty dobré, ale musí být ještě výchovou přizpůsobování podmínkám - podobně jako roubování stromku, výchova ale musí být nenásilná, upozorňuje na individuální i věkové zvláštnosti dětí, jeho působením se zkoumání dětí ubíralo směry: filozofické pojednání o vzdělávání a biografická pozorování dětí
  • John Locke - senzualista, zakladatel pedagogického realismu- zásadní vliv výchovy, dítě je při narození tabula rasa a zkušenost je pro jeho vývoj zásadní, je důležité podřizovat výchovu jeho zájmům
  • Jean Jacques Rousseau - osvícenský pedagog, zakladatel pedocentrismu - dítě je v centru výchovné péče, hlásá jeho přirozenou dobrotu a nevhodné působení vnějších vlivů, které mu v podstatě jen ubližují, svazují(v té době tvrdá scholastická výchova)
  • Wilhelm Gottfried Leibnitz - podstatou všeho jsou monády - duchovní atomy, které se neustále přeskupují, popírá ale změny kvalitativní, na něj navázal Charles Bonnet - dnešní zvířata se vytvořila z těch, co žila před nimi


Myšlenka vývoje v 18. a 19. století