Historické zdroje vývojové psychologie: Porovnání verzí

Řádek 45: Řádek 45:
 
# lidský svět, civilizaci, kultura, společnost - duch - nová, vyšší jednota prvotní ideje a přírody - obsahuje čas i prostor, ale i poznání přesahující hranice času a prostoru
 
# lidský svět, civilizaci, kultura, společnost - duch - nová, vyšší jednota prvotní ideje a přírody - obsahuje čas i prostor, ale i poznání přesahující hranice času a prostoru
 
* '''dialektický proces''' - '''teze'''(klad)- '''antiteze'''(negace)- '''syntéza'''(negace negace)- ale v kruhu(ne spirála)
 
* '''dialektický proces''' - '''teze'''(klad)- '''antiteze'''(negace)- '''syntéza'''(negace negace)- ale v kruhu(ne spirála)
 +
 +
 +
=== Biologické objevy ===
 +
 +
* ve srovnávací anatomii - např. '''Lineé''' vytvořil systém rostlin a živočichů, zahrnující rodové a druhové jméno(i když na povrchních základech)
 +
* dále '''Bacon a Goethe''' - zkoumání rozdílů - snaha vysvětlit podobnost orgánů, myšlenky spřízněnosti člověka s jinými živočichy př. '''Goethe''' - „ (příroda) by nemohla vytvořit koně, kdyby nepředcházela všechna ostatní zvířata, která tvoří jakoby žebřík, po němž vystupuje až ke struktuře koně“
 +
* využití srovnávací metody ve fyziologii - '''Lamarck, StHillare'''
 +
* Darwinova myšlenka již byla ve vzduchu
 +
* objevy tohoto období však zůstaly intuitivní fylogenetickou, neboť byly nábožensky orientované, závislé na idealistické filozofii
 +
* snaha nalézt vztahy na základě srovnávání - cesta k evoluční teorii
 +
 +
 +
=== Romantické myšlení ===
 +
 +
* '''Schelling''' - základním stavem je absolutní identita subjektu a objektu - nevědomý stav světového ducha, z této jednoty vyvěrají síly nevědomého snažení a jednání, které vytvářejí přírodu, nevědomé se ve vývoji stává vědomým, vytváří se diference mezi objektem a subjektem, jehož řešením je vyšší forma identity, která opět vytváří diferenci, vhled do přírody je možný skrze sebenazírání, reflexí, neboť člověk je nejvyšším stupněm vývoje světového ducha - jeho rozum je příroda.
 +
* '''Carus''' - pomohl svébytnosti psychologie jako vědy, přednášel o genetické metodě, která dle něj zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořenů, můžeme díky ní sledovat průběh vývoje a pochopit vztahy v něm působící, většina zvláštností lidského duševního života je připravována projevy duševního života u zvířat, každý vývoj duševních vlastností je podmiňován společenským životem, duše je božská idea, která je základem života a prostřednictvím tohoto života se uskutečňuje, stupně vývoje 1) duše nevědomá(rostliny a nižší živočichové) 2) uvědomění si světa( vyšší živočichové)      3) sebeuvědomění (člověk)
 +
* romantické myšlení- uvědomění si věčných změn v přírodě a z toho plynoucích důsledků, ale také sklon vysvětlovat původ bytí přírody i její vývoj mystifikujícím způsobem

Verze z 11. 11. 2013, 13:07

Historické zdroje vývojové psychologie

Myšlenka vývoje ve starověké filozofii

  • Anaximandros - s původního neurčitého, neomezeného principu apeironu se rodí 2 protiklady: vlhko-sucho, teplo-chladno, jejich působením se vytvářela vesmírná tělesa, na původně vodní Zemi se vysoušením „rodili“ první tvorové, kteří žili nejprve ve vodě, později přesídlili na souš
  • Herakleitos z Efesu - přezdívaný temný, byl prvním dialektikem, z praohně vznikají protiklady, takto je původní jednota rozvíjena v mnohost, nic nemůže existovat bez svého protikladu, mezi nimi existuje tvůrčí napětí (Hegel -boj), které když zanikne, nastane smrt, vše se pro Herakleita mění - vše plyne - panta rhei
  • Eleaté - se naopak stavěli proti pohybu, podle nich se nic nemění, smysly nám v tomto ohledu podávají mylné informace (Herakleitos x Eleaté - spor mezi statiky a dynamiky)
  • Empedokles - vše je složené z nejmenších částic 4 elementů (voda,oheň,země, vzduch) a vztahy, které mezi nimi působí, nazývá láskou a svárem, svět se podle něj vyvíjel od nejjednodušších organismů, přes rostliny a živočichy až k člověku, nejprve byly organismy oboupohlavné, později se vytvořila oddělená pohlaví, jen silní přežili
  • Platon - kosmogonie - první byla tělesa ohnivé povahy, poté živočichové ve vzduchu létající, pak vodní a zemští,
  • vlohy každého člověka mají být v dětství zachyceny a rozvíjeny speciálním tréninkem a výchovou
  • Aristoteles - teleologicky chápal přírodu - v základu určenou cílem - entelechií- př. entelechií těla je duše, duše člověka má tři části: vegetativní(vyživující), animální(pohybující) a humánní(myslící)
  • Stoici - jejich etika hlásá poznání a porozumění božské zákonitosti v životě a řízení dle ní
  • Epikurejci - poznáním přírody se lze zbavit strachu ze smrti a víry v nadpřirozené, svět lze plně vysvětlit z přirozené souvislosti věcí, život vznikl samosplozením z prapočátku - přežili živočichové schopní se množit a uchovat


Středověk a vývojové hledisko

  • svět a vše živé je stvořeno Bohem stvořitelem - ten je natolik ctihodný, vzdálený a nepostižitelný, že se vlastně ani nic dozvídat nemáme
  • vysvětlovalo se vše preformismem (popírá možnost změny, vše je dáno do vínku) nebo epigenezí (postupné vytváření složitějšího z jednodušších forem)
  • děti byly považovány za malé dospělé, nepřipouštěla se jejich kvalitativní odlišnost od dospělých


Pedagogové

  • Jan Amos Komenský - jako jeden z prvních se intenzivně zabýval studiem „dětské duše“(mnou), říká, že děti jsou od podstaty dobré, ale musí být ještě výchovou přizpůsobování podmínkám - podobně jako roubování stromku, výchova ale musí být nenásilná, upozorňuje na individuální i věkové zvláštnosti dětí, jeho působením se zkoumání dětí ubíralo směry: filozofické pojednání o vzdělávání a biografická pozorování dětí
  • John Locke - senzualista, zakladatel pedagogického realismu- zásadní vliv výchovy, dítě je při narození tabula rasa a zkušenost je pro jeho vývoj zásadní, je důležité podřizovat výchovu jeho zájmům
  • Jean Jacques Rousseau - osvícenský pedagog, zakladatel pedocentrismu - dítě je v centru výchovné péče, hlásá jeho přirozenou dobrotu a nevhodné působení vnějších vlivů, které mu v podstatě jen ubližují, svazují(v té době tvrdá scholastická výchova)
  • Wilhelm Gottfried Leibnitz - podstatou všeho jsou monády - duchovní atomy, které se neustále přeskupují, popírá ale změny kvalitativní, na něj navázal Charles Bonnet - dnešní zvířata se vytvořila z těch, co žila před nimi


Myšlenka vývoje v 18. a 19. století

  • na přelomu 18. a 19. st, působily zejména tyto faktory:
  1. hlubší historické porozumění (Hegel, Herder)
  2. biologické objevy (Liné, Lamarck, Bacon, Goethe, Darwin)
  3. romantický způsob myšlení (SCHELLING, CARUS)
  4. hlubší historické uvědomění
  • Herder - snažil se odkrýt zákonitosti historického vývoje, formuloval zákony o genetických otázkách, jeho hledisko je organické - ve vývojových stupních.
  • Hegel - dialektik (1.- Herakleitos), jádrem všeho bytí je čistá idea, které je manifestuje ve všem(i materiálním), její vývoj probíhá ve třech stupních:
  1. čistá idea- abstraktní, mimo čas a prostor
  2. příroda, vně. svět, hmotná skutečnost - v čase a prostoru
  3. lidský svět, civilizaci, kultura, společnost - duch - nová, vyšší jednota prvotní ideje a přírody - obsahuje čas i prostor, ale i poznání přesahující hranice času a prostoru
  • dialektický proces - teze(klad)- antiteze(negace)- syntéza(negace negace)- ale v kruhu(ne spirála)


Biologické objevy

  • ve srovnávací anatomii - např. Lineé vytvořil systém rostlin a živočichů, zahrnující rodové a druhové jméno(i když na povrchních základech)
  • dále Bacon a Goethe - zkoumání rozdílů - snaha vysvětlit podobnost orgánů, myšlenky spřízněnosti člověka s jinými živočichy př. Goethe - „ (příroda) by nemohla vytvořit koně, kdyby nepředcházela všechna ostatní zvířata, která tvoří jakoby žebřík, po němž vystupuje až ke struktuře koně“
  • využití srovnávací metody ve fyziologii - Lamarck, StHillare
  • Darwinova myšlenka již byla ve vzduchu
  • objevy tohoto období však zůstaly intuitivní fylogenetickou, neboť byly nábožensky orientované, závislé na idealistické filozofii
  • snaha nalézt vztahy na základě srovnávání - cesta k evoluční teorii


Romantické myšlení

  • Schelling - základním stavem je absolutní identita subjektu a objektu - nevědomý stav světového ducha, z této jednoty vyvěrají síly nevědomého snažení a jednání, které vytvářejí přírodu, nevědomé se ve vývoji stává vědomým, vytváří se diference mezi objektem a subjektem, jehož řešením je vyšší forma identity, která opět vytváří diferenci, vhled do přírody je možný skrze sebenazírání, reflexí, neboť člověk je nejvyšším stupněm vývoje světového ducha - jeho rozum je příroda.
  • Carus - pomohl svébytnosti psychologie jako vědy, přednášel o genetické metodě, která dle něj zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořenů, můžeme díky ní sledovat průběh vývoje a pochopit vztahy v něm působící, většina zvláštností lidského duševního života je připravována projevy duševního života u zvířat, každý vývoj duševních vlastností je podmiňován společenským životem, duše je božská idea, která je základem života a prostřednictvím tohoto života se uskutečňuje, stupně vývoje 1) duše nevědomá(rostliny a nižší živočichové) 2) uvědomění si světa( vyšší živočichové) 3) sebeuvědomění (člověk)
  • romantické myšlení- uvědomění si věčných změn v přírodě a z toho plynoucích důsledků, ale také sklon vysvětlovat původ bytí přírody i její vývoj mystifikujícím způsobem