Historické zdroje vývojové psychologie

Verze z 7. 11. 2013, 12:47, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka: == Historické zdroje vývojové psychologie == === Antika === * '''Herakleitos''' * ionský filosof * první dialektik (zamýšlí se nad vývojem, tématem je zm…)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Historické zdroje vývojové psychologie

Antika

  • Herakleitos
  • ionský filosof
  • první dialektik (zamýšlí se nad vývojem, tématem je změna, tak jako ve vývojové Ψ) → jako jeden z prvních ukazoval na proměnlivost
  • člověk je mikrokosmos → je tedy obdobou světa (makrokosmu)
  • člověk se skládá ze živlů a jejich proměnou vzniká duše; duše je spojena s dechem → s dechem je člověk propojen s makrokosmem
  • tím, jak dýcháme v průběhu života, tak se tím dechem stáváme rozumnými, ale když jsme např.: opilí, tak spojení se světovým logem ztrácíme (i dech při tom páchne, takže to spojení nemůže být správné)
  • „Pantha rei“; „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“
  • oheň je základní živel a jeho proměnami vzniká vzduch, země,…


  • Parmenides
  • zaměřuje se na vznikání, zajímá ho, jak vznikla země (pozoruje v tom rozporuplnost, protože vznikla z tepla a chladu)
  • domnívá se, že i duše je z tepla a chladu
  • je mezi staticko-metafyzickým a dynamicko-materialistickým pojetím problematiky
  • zaměřuje se na vznik a sekvence vzniku


Předdarwinovské období - 18. a 19. století

  • Ψ se začíná rozvíjet v samostatnou existenci
  • myšlenka vývoje má stále důležitou pozici – má to 3 důvody ve společnosti:
  1. vznik hlubšího historického uvědomění, zejména v německé filosofii
  2. přírodovědné objevy v okruhu biologie (Bacon, Linné, Lamarck)
  3. romantický směr myšlení (Shelly, Carus)


Německá filosofie

  • Johann G. Herder (1744 – 1803)
  • Ideje k filosofii dějin lidstva“ → snaží se odkrýt zákonitosti lidského vývoje (vkládá do toho ontogenetické hlediska)
  • syntetický způsob nazírání (organické hledisko)
  • otázka: Proč se určité společnosti vyvíjejí určitým způsobem
  • akcentuje, že člověk není odtržený od přírody
  • otázka: Zda existují charakteristické rysy určité společnosti


  • George Wilhelm Hegel (1770 – 1831)
  • zastánce objektivně realistických pozic
  • detailně rozpracovával myšlenky Herdera
  • světový duch se projevuje v následnosti velkých kulturních národů, které se střídají u moci a vždy nastoupí na nové úrovni
  • světový duch prochází 3 stupni:
  1. idea se vyvíjí v sobě samé (subjektivní duch)
  2. odcizuje se sobě → „jinobytí“ (nezáleží z čí hlavy co vzešlo)
  3. vznik nového ducha, ve kterém jsou zahrnuty ty předchozí roviny
  • obsahuje: subjektivní duch, objektivní duch (jaký je druh morálky, jaký druh rodiny,…) a absolutní duch (náboženství, umění, filosofie)
  • zákonitosti: zákon negace negace, přechod kvality v kvantitu


Přírodovědné objevy

  • ovlivnilo to zájem o proměnlivost


  • Carl Linné (1707 – 1778)
  • Švéd
  • srovnávací anatomie, snažil se vysvětlit podobnosti, které vyplývají ze srovnání orgánů různých živočichů (jiných druhů i stejných druhů)
  • vytvořil botanický systém


  • Francis Bacon (1551 – 1626)
  • Anglie
  • inicioval aktivity na zjišťování a hledání rozdílů


  • Jean Baptiste Lamarck
  • Francie
  • čerpá z Bacona i Linného
  • používá srovnávací metody
  • první ucelená koncepce vzniku a vývoje živočichů a rostlin
  • studoval vztah organismu a prostředí (modifikace organismu)


Romantický směr myšlení

  • Friedrich Wilhelm Josef Shelling (1775 – 1854)
  • vůdčí filosof romantiky
  • 3 klíčové přínosy:
  1. domnívá se, že prazáklad bytí je absolutní identita subjektu a objektu (ducha a hmoty)
  2. přírodu lze pochopit jako jednotný organismus (proti dualismu)
  3. vhled do bytí přírody je možný jen prostřednictvím sebenazíráním (když rozumím sobě, pochopím mnoho dalších věcí kolem sebe)
  • jeho myšlenky byly základem pro pozdější rozvoj introspekce
  • mystické vnitřní zření (tak nazval introspekci)


  • Carl Gustav Carus (1789 – 1869)
  • srovnávací anatom, gynekolog, malíř, psycholog, filosof
  • pojednání o genetické metodě (popis jejich předností):zachycuje podstatu přírodních jevů více u kořene, umožňuje přehled o organismu jako celku (se všemi jeho vztahy), zprostředkuje vhled do sil vývoje a do stimulujících a brzdících podmínek vývojových procesů, umožňuje poznat metamorfózy téže základní formy
  • základ pro psychoanalytické myšlenky – vývojové stupně:
  1. nevědomé duše (rostliny, nižší živočichové)
  2. vědomé žití (vyšší živočichové – uvědomování si života)
  3. sebeuvědomění (jen člověk)
  • klíč k poznání vědomého života leží v nevědomí
  • nevědomí se manifestuje v citech a snech
  • nevědomí je: relativní (je tam to zapomenuté z vědomí) a absolutní (souvisí s organizací života vůbec)


  • Charles Robert Darwin


  • 1859 vydal „O vzniku druhu prostřednictvím přírodního výběru“
  • je to kniha bohatá na myšlenky, ucelená, jednoduchá, empiricky zaměřená
  • propojil jeho poznatky se situací ve společnosti
  • shrnul tři základní otázky, které byly do teď řešeny izolovaně:
  1. otázka vzniku a proměn organismů
  2. příbuznost organismů a orgánů
  3. jaké jsou příčiny těch proměn a příbuzností
  • došel k mechanismu změn, které vyjádřil třemi podmínkami: nadprodukce potomstva, existence hereditárních variací, boj o život
  • dále to rozvinul: Herbert Spencer ve své vývojové filosofii, Ernst Haeckel (ontogeneze je zkrácenou fylogenezí)
  • charakteristické jsou v 19. století vývojové teorie