Hlavní metody výzkumu digital humanities, jejich zapojení do tradičního humanitního a společenskovědního výzkumu

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg

Digital humanities (DH) je oblast výzkumu, která vzniká spojením výpočetní techniky s humanitními obory. Zaměřují na digitalizaci a analyzování materiálů které souvisí s tradičními humanitními obory (např. historie, filozofie, lingvistika, literatura, umění a archeologie), kterým poskytuje nástroje výpočetní techniky (např. datové vizualizace, vyhledávání informací, datamining a digitální publikování). Jedním z cílů DH je integrovat počítačové technologie do své vědecké činnosti (např. používání analytických technik textu, interaktivní hry nebo multimédia v tradičním umění. [1] Digital humanities chápou jako předmět svého studia celý kulturní záznam, od prehistorie až po současnost. Digital humanities překračují hranice textového privilegia a důraz kladou na grafické metody výstavby a uspořádání vědění, na design coby nedílnou složku výzkumu, na transmedialitu a rozšířené pojetí humanitního vědění určeného pro všechny smysly. Také se vyznačují větším důrazem na výstavbu nových nástrojů, prostředí a platforem spoluautorského vědeckého výzkumu a na kurátorství coby rozhodujícího rysu vědecké praxe. [2]

Nevýhody digital humanities

  • nutnost IT specialistů a často i vlastních serverů - což může být obojí nákladné
  • DH je vyčítána převaha výzkumných projektů nad těmi pedagogickými
  • Uvědomění si, že není možné matematicky nebo graficky vyjádřit vše. V angloamerickém světě je považováno za problém hluchota k problémům rasy, pohlaví a jiným multikulturním aspektům.
  • Digital humanities může být vyčítáno zabíjení kritického myšlení a manipulace, které je buď úmyslná, nebo daná nerespektováním pravidel tvorby grafů, map aj. [3]

Výhody digital humanities

  • digitalisace pramenů usnadňuje práci badatelům, kteří mohou zkoumat svoje období z tepla domova.

V rámci DH se můžeme zabývat:

  • prostorem a časem (data je možné využívat v čase a prostoru)
  • vizualizací informací
  • vytvářením a vývojem digitálních sbírek pro výzkum
  • využíváním velkých sbírek textů
  • vytvářením digitálních edic [4]

Vybrané metody DH

  • distant reading (Moretti)
  • cultural analytics (Manovich)
  • vizuální využívání dat
  • výzkumné analýzy dat
  • cluster analysis
  • počítačová simulace
  • analýza obsahu
  • analýza sociálních sítí [4]

Cultural analytics

Kulturní analytika označuje použití výpočetních technologií pro práci s rozsáhlým souborem vizuálních kulturních dat (obrazy, videa), a to digitalizovaných i původně digitálních. [5]

Skládá se z několika kroků:

  1. vytvoření datasetu (= nejprve sebrat relevantní data)
  2. poté provedeme automatickou analýzu, která je založena na vizuálních prvcích
  3. výsledkem analýzy je vizuální uspořádání generovaných výsledků [4]

Příklady:


proti zakládání teorií na malých (a/nebo výběrových) datasetech (např. Italská renesance apod. - když zkoumáme renesanční malířství, vyhledáváme tam prvky, které považujeme za pokrokové, nové prvky v malbě atd. - on ale říká, že ten náboženský pohled na svět byl dominantní a většina renesnačních maleb má tradiční renesanční prvky náboženství a je zde velmi málo pokrokových prvků) možné využít na analýzu obrázků

Social network analysis

Social Network Analysis Visualization

Záhladem je sociogram (= grafické vyjádření vztahů osoby k jiným osobám). Základní prvky sociogramu pak jsou vrchol (představuje jej osoba) a hrana (jedná se o vztahy mezi vrcholem nimi). Vztahy pak mohou být orientované (= vztahy jednosměrné) anebo neorientované (vztah je oboustraný).

vlastnosti grafu a jeho prvků: např. stupeň (souvisí s počtem stavů, který má dotyčný s okolím), modularita (vyjadřuje, jak moc je ta síť variantní), eigenvector-centrality apod.


Analýza sociální sítě chápe sociální síť jako systém propojení uzlů (individuálních aktérů) prostřednictvím hran (jejich vztahů). Rozkrývá pozice a vazby jednotlivých uzlů v síti (lidí, počítačů, skupin, webů, organizací apod.) a z výsledků tvoří obrázek sítě, případně předkládá detailní strukturu vazeb. Na rozdíl od běžného výzkumu společnosti či chování jedince, který se zabývá sociálními jednotkami, se soustředí na vazby mezi nimi. Jednotkou analýzy není jedinec, ale „entita skládající se ze skupiny jedinců a vazeb mezi nimi,“[6] Výsledkem je tedy mapa graficky znázorňující všechny prvky zkoumaného sociálního systému a jejich vztahy (resp. vybrané charakteristiky jednotlivých vztahů vyjádřené vhodným způsobem graficky). Charakteristikou může být třeba vzájemná sympatie či antipatie nebo pravidelná vzájemná komunikace a spolupráce, která je důležitá například pro výměnu znalostí a informací. [7] Používá se především v sociálních a behaviorálních vědách (od poloviny 30. let), v ekonomii, marketingu a průmyslovém inženýrství. Pramení v antropologii, sociální psychologii a sociologii. Analýza sociálních sítí zkoumá buď celou síť (sociocentrická analýza), nebo síť jedince (egocentrická analýza), centrem může být buď jeden uzel nebo vícero. [6]

Analýzu vzájemnosti, rovnováhy sítě, přenosu informací, schopnosti vytvářet clustery a strukturní vyváţenost představují sociogramy, sociomatice, teorie grafů, dyády, triády a podskupiny a bloková modelace [6]

Distant reading

Termín distant reading („čtení na dálku“) poprvé použil v roce 2000 Franco Moretti. Jedná se o analýza literatury nikoliv na základě četby určitých textů, ale agregováním velkých objemů dat (např. počítače čtou texty nebo obrazy bez lidské interakce, lineárně, bez preferencí a strukturace). [4]

Tzv. distanční čtení je založeno na schopnosti automatického zpracování a analýzy velkého objemu textů (big data), kdy jsou v rámci takové množiny většinou statisticky vyhodnocovány vztahy mezi jednotlivými prvky či množinami prvků, a to na základě určitého kvantifikovatelného příznaku. Takovým příznakem může být žánr, ale třebas i autorský styl definovaný na základě vybrané skupiny stylotvorných prostředků, tamatické či motivické prvky atd. Distanční čtení je typem strukturální analýzy založené na kvantitativních metodách, která se soustředí na vztahové relace v rámci rozsáhlých textových oblastí. Nezpochybnitelnou předností takového přístupu je především schopnost analytického zpracování velkého objemu textů, které je metodologicky koherentní, soustředěné a exaktní. [8]

založeno na tom, že počítač čte texty, ale nezabývá se sémantikou věd, jak jsou napsané v textu (zakreslení vztahu v schématu, viz. jiná přednáška - data z mobilů, z lokačních údajů se nedozvíme, v jakém stavu jsou k sobě dvě osoby, ale víme, že se ve stejném čase a místě vyskytovali spolu)

analýza literatury ne na základě četby určitých textů, ale agregováním velkých objemů dat – počítače čtou texty nebo obrazy bez lidské interakce, lineárně, bez preferencí a strukturace rozpoznávání (analýza) řetězců ve velkých kulturních datech (např. sytost apod. ve snímcích obrazů) Metadata: zobrazení na mapě, rovnání, vizualizace data

Odkazy

Reference

  1. BLÁHA, Dalibor. Digital Humanities. WikiKnihovna.cz [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné z: https://wiki.knihovna.cz/index.php/Digital_Humanities
  2. VICHNAR, David. Digital_humanities. H7O.cz [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné z: http://www.h7o.cz/digital_humanities/
  3. ŠKVRŇÁK, Jan. Digital humanities – naděje pro historii?. Středověk - české i světové dějiny období středověkého, hrady, šlechta [online]. 2015 [cit. 2022-02-02]. Dostupné z: http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2015120002
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 MAREK, Jindřich. Digitální metody a nástroje, vizualizace dat - Principy digital humanities. Moodle UK pro výuku 1 [online]. 2020 [cit. 2022-02-02]. Dostupné z: https://dl1.cuni.cz/pluginfile.php/608572/mod_resource/content/3/principy_dh_07.pdf
  5. MINAŘÍKOVÁ, Pavla. Kulturní analytika. WikiKnihovna.cz [online]. [cit. 2022-02-02]. Dostupné z: https://wiki.knihovna.cz/index.php/Kulturn%C3%AD_analytika
  6. 6,0 6,1 6,2 ŠEMBEROVÁ, Kristina. Možnosti analýzy online sociálních sítí na příkladu výzkumu chování uživatelů Facebooku v závislosti na jejich temperamentu, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví, Studia nových médií, Praha 2011, 115 stran, vedoucí diplomové práce Mgr. Jan Brejcha.
  7. Analýza sociální sítě (Social Network Analysis). In: ManagementMania.com [online]. Wilmington (DE) 2011-2022, 20.01.2017 [cit. 03.02.2022]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/analyza-socialni-site
  8. ZMĚLÍK, Richard. Close reading nebo Distant reading? Academia.edu [online]. 2018 [cit. 2022-02-02]. Dostupné z: https://www.academia.edu/38050149/Close_reading_nebo_Distant_reading

Doporučená literatura

  • Defining digital humanities: a reader [online]. Farnham, Surrey: Ashgate, [2013], ©2013 [cit. 2022-02-03]. ISBN 978-1-4094-6964-3. Dostupné z: http://ebookcentral.proquest.com/lib/natl-ebooks/detail.action?docID=1426876.
  • MILLSON-MARTULA, Christopher, ed. a GUNN, Kevin B., ed. The digital humanities: implications for librarians, libraries, and librarianship. First published. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2019. xii, 494 stran. ISBN 978-1-138-39316-5.
  • BURDICK, Anne et al. Digital_humanities. Překlad David Vichnar. Vydání první. Praha: Academia, 2019. 191 stran. XXI. století; sv. 50. ISBN 978-80-200-2865-5.
  • SCHREIBMAN, Susan, ed., SIEMENS, Raymond George, ed. a UNSWORTH, John, ed. A new companion to digital humanities. This edition first published. Malden, USA: Wiley Blackwell, 2016. xviii, 567 stran. Blackwell companions to literature and culture. ISBN 978-1-118-68059-9.
  • GARDINER, Eileen a MUSTO, Ronald G. The digital humanities: a primer for students and scholars. New York, NY: Cambridge University Press, 2015. xiii, 273 stran. ISBN 978-1-107-60102-4.
  • Cultutal Analytics Lab. Dostupné z: http://lab.culturalanalytics.info
  • MANOVICH, Lev. Cultural Data: Possibilities and Limitations of Digitized Archives. In: Oliver Grau, ed., with Wendy Coones and Viola Rühse, Museum and Archive on the Move. Changing Cultural Institutions in the Digital Era. Berlin, Boston: De Gruyter, 2017, s. 259-276.
  • MORETTI, Franco. Distant reading. London: Verso, 2013.
  • ROGERS, Richard. Digital methods. Cambridge: The MIT Press, 2013.

Související články

Klíčová slova

digital humanities, DH, metody digital humanities, distant reading, social network analysis, cultural analytics