Inteligence: Porovnání verzí

Řádek 180: Řádek 180:
 
=== Cattelova teorie inteligence ===
 
=== Cattelova teorie inteligence ===
  
 +
* 1941
 
* rozlišuje 2 složky rozumové výkonnosti (odpovídají původnímu g-faktoru):
 
* rozlišuje 2 složky rozumové výkonnosti (odpovídají původnímu g-faktoru):
 
   
 
   
Řádek 204: Řádek 205:
 
* vyšší úroveň gf: u lidí bez vyššího vzdělání, bez kulturních vzorců, kteří vynikají v hlavolamech, v šachu, v postřezích, v intuitivních znalostech
 
* vyšší úroveň gf: u lidí bez vyššího vzdělání, bez kulturních vzorců, kteří vynikají v hlavolamech, v šachu, v postřezích, v intuitivních znalostech
 
* vyšší úroveň gc: vyšší vzdělání než odpovídá "tekuté" složce, nejčastěji ve stáří - ještě převažuje gc, už ubývá gf, lidé vysoce intelektově trénovaní, projevuje se - mohutný slovník, diferenciace ve slovech
 
* vyšší úroveň gc: vyšší vzdělání než odpovídá "tekuté" složce, nejčastěji ve stáří - ještě převažuje gc, už ubývá gf, lidé vysoce intelektově trénovaní, projevuje se - mohutný slovník, diferenciace ve slovech
 +
 +
 +
=== Jensenova teorie inteligence ===
 +
 +
* 1978
 +
* navazuje na Catte11a
 +
* vychází z pojetí inteligence jako obecné schopnosti učit se
 +
* vytvořil dvourozměrný model inteligence
 +
 +
 +
* 2 na sebe kolmé dimenze:
 +
 +
* kulturní vázanosti (f1uidní a krystalická inteligence)
 +
* úroveň l = schopnost asociativního učení a úroveň 2 = pojmové učení a řešení problémových situací (přičemž 2 předpokládá 1)
 +
 +
 +
=== Gardnerova teorie inteligence ===
 +
 +
* 1983
 +
* '''teorie mnohočetné inteligence'''
 +
* východisko = modulový přístup k mysli
 +
* nelze inteligenci charakterizovat jako jednotnou schopnost, neboť jednotlivé mozkové části jsou disponovány k různým úkolům, mozek pracuje modulovým způsobem (několik systémů na sobě nezávislých, v konečném závěru interagují)
 +
 +
 +
* 6 rozdílných druhů inteligence (na sobě nezávislé každý pracuje jako oddělený systém, modul, dle vlastních pravidel:
 +
 +
# '''inteligence lingvistická''' (práce s verbálním materiálem)
 +
# '''inteligence logicko-matematická'''
 +
# '''inteligence prostorová'''
 +
# '''inteligence hudební''' (schopnost vnímat tón a rytmus, základ pro rozvoj hudební způsobilosti)
 +
# '''inteligence tělesně-kinestetická''' (zahrnuje ovládám vlastních tělesných pohybů a schopnost manipulovat a zacházet s předměty; gymnasté, tenisti, chirurgové)
 +
# '''inteligence personální''' - 2 komponenty (submoduly): '''inteligence intrapersonální''' (schopnost rozlišovat vlastní prožitky a emoce), její nedostatek často spojován s tzv. "alexithymii" (neschopnost převést subjektivní příznaky do jazykové formy), '''inteligence interpersonální''' (schopnost všimnout si a porozumět potřebám a záměrům jiných lidí, vcítit se)
 +
 +
 +
=== Sternbergova teorie inteligence ===
 +
 +
* 1989
 +
* kognitivní psycholog
 +
* kontextová (komponentová) teorie
 +
* založena na informačním přístupu
 +
 +
* 5 množin psychických procesů:
 +
 +
# metakomponenty - procesy, které jsou "za" inteligencí (nadřazené myšlení), kontrolní procesy vyššího řádu, které člověk používá k plánování výkonu a k rozhodování při řešení problémů
 +
# výkonové komponenty - procesy, které realizují plány a rozhodnutí vybrané metakomponentami
 +
# akviziční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do učení se novým informacím
 +
# retenční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do vybavování informací uložených v paměti
 +
# transferové komponenty - procesy zapojené do přenášení zapamatovaných informací z jedné situace do druhé)
 +
 +
 +
* netvrdil, že by pracovaly samostatně - práce v "trsech"
 +
 +
* byl proti testům (nepostihnou inteligenci, která se projevuje při praktickém řešení problémů)
 +
* praktická inteligence: výzkumy - konfrontace nováčků s lidmi se zkušeností, zkoumají se rozdíly, jak působí zkušenost
 +
* prověřuje:
 +
# schopnost učit se + těžit ze zkušenosti
 +
# schopnost myslet, abstraktně uvažovat
 +
# schopnost přizpůsobit se změnám každodenního světa
 +
# schopnost motivovat sebe k efektivnímu řešení úkolů

Verze z 17. 10. 2013, 12:07

Inteligence

  • pojem inteligence vymezován různě
  • dosud neexistuje obecně uznávaná definice inteligence, lze však říci, že inteligence je způsobilost determinující kognitivní operace, jejichž podstatou je patrně objevování a chápání různých vztahů. V tomto smyslu je inteligence složitá dispozice k myšlení, tj. k řešení problémů.
  • jeden z nejdůležitějších komplexů psychických dispozic
  • spadá do kategorie schopností
  • chápána jako soustava duševních vloh podmiňujících především intelektový výkon jedince
  • lze také říci, že je to způsobilost determinující kognitivní operace, jejíž podstatou je patrně objevování a chápání ¬různých vztahů (funkčních, strukturálních,...aj., v tomto smyslu je inteligence složitá disponce k myšlení, tj. k řešení problémů
  • nebylo snad psychologické školy, která by se jí nezabývala
  • v aplikované psychologii se ukázala nutnost alespoň přibližně, pomoci inteligenčního kvocientu (IQ testy), odhadnout tuto důležitou potenci individua
  • v běžném podvědomí lidí chápána jako obecné nadání (rozum)
  • ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmům instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy, přičemž jde o kapacitu komplexní povahy


  • H. Piéron (1963) uvádí 4 různé významy:
  1. ve staré psychologii vloh koresponduje inteligence spolu se senzibi1itou a vůli se všemi funkcemi a zahrnuje všechny aspekty mentálního života
  2. z vývojového hlediska se inteligencí rozumí globálně nahlížená mentální úroveň
  3. pojem "obecné inteligence" vyjadřuje obecný faktor společný všem mentálním operacím (Spearmanův "generální faktor", Burtův "vrozený faktor kognitivních aktivit“) .
  4. ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmu instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy


  • podle Englishe a Englishové (1958) vystupuje pojem inteligence ve 3 významech:
  1. schopnost efektivního řešení úkolů vyjadřujících abstrakcí
  2. schopnost učit se
  3. schopnost adaptovat se na nové situace


  • H.J. Eysenck popisuje inteligenční chování těmito znaky:
  1. dobrá orientace a dobré zacházení s myšlenkovým materiálem
  2. dobrá vnímavost a dobrá paměť
  3. koncentrovaná zaměřenost k danému průběhu kognitivních procesů


  • dědičnost inteligence:
  • zkoumána srovnáváním korelací inteligence rodičů a dětí a dále odděleně žijících jednovaječných dvojčat
  • prováděny tzv. křížové experimenty na zvířatech (např. po párování "chytrých" krysích samečků s "chytrými" samičkami a "hloupých" s "hloupými" bylo v sedmé generaci všechno potomstvo "chytrých" krys chytré a "hloupých" krys hloupé - R.C. Tryon, 1929)
  • výsledky výzkumů u dvojčat i u dětí a pokrevních rodičů mluví pro vliv dědičnosti (mají-li oba rodiče vysokou inteligenci, má 71,5 % jejich dětí také vysokou inteligenci a jen 3 % nízkou; mají-li oba rodiče nízkou inteligenci, má 60,1 % jejich dětí také nízkou a jen 5,4 % "vysokou)
  • závěry z těchto výzkumů jsou však diskutabilní a názory na váhu dědičnosti v oblasti inteligence nejsou jednotné
  • lze však uznat, že dědičnost hraje v této oblasti významnou roli, není ovšem limitujícím činitelem a s přibývajícím věkem její váhy ubývá


Teorie inteligence

  • Hebb zdůrazňuje, že existují 2 druhy inteligence:
  1. vrozená- souvisí nějak se schopností mozku vytvářet asociace
  2. získaná, environnmentální- reprezentována akumulovanými poznatky a dovednostmi a uplatňuje se v ní vzdělání, učení


  • R.B. Cattel hovoří v tomto smyslu o biologické a kulturní složce. Rozlišuje také fluidní (obecnou) inteligenci- inteligenci vrozenou a krystalickou inteligenci-soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání


  • Jäger identifikoval následující faktory inteligence:
  • na názor vázané myšlení
  • bohatství nápadů a produktivita
  • síla koncentrace a motivace
  • kapacita zpracování, formálně logické myšlení a schopnost úsudku
  • na operaci s čísly vázané myšlení
  • na řeč vázané myšlení


  • 1. inteligenční testy: A. Binét (1903), Simon (1905)
  • snaha kategorizovat děti, které jsou schopny školní docházky, a odlišit je od dětí pomalejších (které nestačí na běžnou výuku)
  • zavedení termínů „mentální věk“ a "chronologický věk"(mentální věk = testový výkon, který zvládlo 75 % příslušníků daného věku chronologického)
  • určitý jedinec je např. co do svého chronologického věku sedmiletý, ale co do věku mentálního je šestiletý = v testu si věděl rady nanejvýš s úkoly pro šestileté; je tedy zaostávajícím


William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence

  • první ucelená teorie
  • domníval se, že na inteligenci lze usuzovat podle toho, jak člověk řeší úkoly, přizpůsobuje se prostředí,...
  • inteligence = nejzákladnější dispozice člověka, vyvíjí se pod vlivem dvou činitelů (faktorů), které spolu konvergují:
  • vnitřní faktor: 2 složky: a) vrozený (dědičný) v užším slova smyslu, b) vrozený v širším slova smyslu (fixovaný na vlivy, které na dítě působí během prenatálního i perinatálního života)
  • vnější faktor: analyzován z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňuje faktor vnitřní, prostředí, které působí na jedince: aktivně, záměrně (např. výuka, výchova) a pasivně (např. výbava bytu, atmosféra rodiny)
  • kritizován za dualistický charakter této koncepce
  • přeceněn 1. faktor redukovaný na dědičnost
  • rozpracoval pojetí dispozic v psychologii (pojem dispozice už od Aristotela)
  • autor teorie inteligenčního kvocientu - IQ (r.1911) = hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:

mentální věk / chronologický věk x 100

  • Stern se domníval, že IQ je konstantní, ale dnes se ví, že se mění podle věkových období (0-7, 7-14,...)


Ch.E. Spearman - dvousložková teorie inteligence

  • (1927)
  • dvoufaktorový model
  • založeno na rozlišení 2 základních faktorů (ve smyslu faktorové analýzy)
  • „g - faktor“ (general) = obecná inteligence, jádrem je schopnost vyvozovat vztahy
  • „s - faktor“ (special) = speciální nadání, jádrem jsou kvalitativní předpoklady pro zvládání určitého problému
  • na základě výsledků řady testů různých schopností došel k závěru, že se v těchto výsledcích uplatňují speciální činitelé (s-faktory) a v každém výsledku pak jeden obecný faktor (g-faktor)


L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence

  • (1924)
  • vícefaktorový model
  • kritika Spearmana, neuznával g-faktor
  • existují pouze specifické intelektové schopnosti
  • jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé:
  1. faktor slovního spojení (schopnost chápat význam slov)
  2. faktor slovní plynulosti (fluence) - schopnost rychle nalézat vhodná slova
  3. faktor zacházení s čísly (numerický) - schopnost provádět jednoduché početní operace
  4. faktor prostorové představivosti - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v duchu s nimi zacházet (převracet, rotovat)
  5. faktor paměti - schopnost uchovat a vybavovat dřívější podnětové útvary a v duchu s nimi zacházet
  6. pohotovost vnímání - schopnost rychle postřehnout detaily vnímaných předmětů (většinou zrakově)
  7. faktor usuzování – schopnost nacházet pro řešení deduktivních a induktivních úloh


P. E. Vernon: hierarchický model struktury schopností (inteligence)

  • (1961)
  • C. Burt - snaha o syntézu Spearmanova a Thurstonova pojetí, snaží se dokázat, že g-faktor je sekundárně odvozen od primárních faktorů Thurstona, jeho žákem = Vernon )
  • hierarchický model se skládá ze 3 základních rovin:
  1. faktor obecné inteligence, g-faktor - 2 skupiny faktorů – slovně-číselný a pohybově-prostorový
  2. odpovídá 7 Thurstonovým faktorům
  3. rovina zvláštních (individuálních) faktorů
  • podmiňuji jednotlivé výkony v intelektových testech
  • syntéza 1. a 2. roviny
  • příliš se neujalo


J. P. Guilford: faktorový model intelektu

  • (1958, 1967)
  • snažil se zmodelovat základní faktory intelektu (intelekt = konstrukt)
  • poukazoval na 3 základní oblasti lidských schopností:
  1. oblast vnímání
  2. oblast psychomotoriky (předpoklady pro pohybovou výkonnost)
  3. oblast intelektu (předpoklad rozumových schopnosti)
  • strukturu intelektu podle něho tvoří 3 aspekty inteligentního chování: operace, produkt a obsah
  • model lze zobrazit krychlí, která je složena ze 120 dílčích krychliček reprezentujících jednotlivé specifické faktory - tzv. Guilfordova krychle
  • základní dimenze intelektu:
  1. myšlenkové obsahy ( osa x) = figurální (konkrétně názorné), symbolické, sémantické (soudy, pojmy), behaviorální (informace dané chováním)
  2. výsledky (produkty) myšlení (osa y) = jednotky, třídy (např. věcí, živých organismů,...), vztahy (např. otec je větší než matka), systémy (základní axiomy), transformace (z jedné soustavy) do druhé), implikace (závěry pří usuzování)
  3. myšlenkové operace (osa z) = poznávání, paměť, divergentní myšlení (tvořivé, více způsobů řešení), konvergentní myšlení (jeden, naučený způsob řešení problému), hodnocení (z hlediska souhlasnosti či nesouhlasnosti)


  • 4 x 5 x 6 = 120 faktorů
  • předpokládal, že pro každý úkol existuje specifický faktor - snaha pro každý faktor vytvořit speciální test
  • zatím (asi 10 let staré) se prokázalo asi 98 faktorů


H. Eysenck - kvalitativní model inteligence

  • vychází z Guilfordovy koncepce, provedl zjednodušení obsazení os jeho krychle
  • na ose x: zavedl obsahový materiál – slovní, číselný, prostorový
  • na ose y: zavedl funkce – usuzování, paměti, vnímání
  • na ose z: zavedl kvalitu řešení úkolů
  • ve dvojí verzi:
  1. starší verze: kvalita na úrovní rychlosti řešení, kvalita na úrovni množství
  2. mladší verze: 3 ukazatelé kvality inteligence: rychlost (doba potřebná k řešení úkolu), vytrvalost (persistence, doba, po kterou jedinec setrvává u řešení určitého problému) a kontrola chyb
  • souvislost s kognitivními styly osobnosti: zejména reflexivita a impulsivita (kognitivní styly = způsoby chování při řešení kognitivních úloh, způsoby přijímání a zpracovávání informací, souzení a usuzování, jsou relativně konstantní, vyjadřují tak důležité charakteristiky jedince)
  • typ reflexivní: menší tempo, ale přesněji
  • typ impulsivní: rychleji, ale s chybami


Cattelova teorie inteligence

  • 1941
  • rozlišuje 2 složky rozumové výkonnosti (odpovídají původnímu g-faktoru):

Fluidní (tekutá) obecná inteligence

  • gf
  • inteligence vrozená, určena nadáním jedince
  • faktorově nezávislá na poznávací zkušenosti
  • má malý vztah k obsahu paměti, výuce ve škole
  • projevuje se ve vnímání, zacházení s předměty, usuzování (ale jen když nezávisí na vzdělání, kultuře)
  • vrcholu dosahuje(kulminuje) ve 14 letech, poté je stabilní, ve stáři pak ubývá

Krystalizovaná obecná inteligence

  • soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání
  • založeno na motivaci a stimulaci prostředí
  • projevuje se při řešení významu slov, početních úloh, v memorování znalostí a jako naučené způsoby logického usuzování
  • možnost rozšíření do 50 let, později se paměť (podklad gc) narušuje


v rámci inteligence existuji různé možnosti týkající se vztahu mezi gf a gc :

  • často stejná úroveň gf a gc: když si jedinec osvojil adekvátní znalosti svému vrozenému nadání
  • vyšší úroveň gf: u lidí bez vyššího vzdělání, bez kulturních vzorců, kteří vynikají v hlavolamech, v šachu, v postřezích, v intuitivních znalostech
  • vyšší úroveň gc: vyšší vzdělání než odpovídá "tekuté" složce, nejčastěji ve stáří - ještě převažuje gc, už ubývá gf, lidé vysoce intelektově trénovaní, projevuje se - mohutný slovník, diferenciace ve slovech


Jensenova teorie inteligence

  • 1978
  • navazuje na Catte11a
  • vychází z pojetí inteligence jako obecné schopnosti učit se
  • vytvořil dvourozměrný model inteligence


  • 2 na sebe kolmé dimenze:
  • kulturní vázanosti (f1uidní a krystalická inteligence)
  • úroveň l = schopnost asociativního učení a úroveň 2 = pojmové učení a řešení problémových situací (přičemž 2 předpokládá 1)


Gardnerova teorie inteligence

  • 1983
  • teorie mnohočetné inteligence
  • východisko = modulový přístup k mysli
  • nelze inteligenci charakterizovat jako jednotnou schopnost, neboť jednotlivé mozkové části jsou disponovány k různým úkolům, mozek pracuje modulovým způsobem (několik systémů na sobě nezávislých, v konečném závěru interagují)


  • 6 rozdílných druhů inteligence (na sobě nezávislé každý pracuje jako oddělený systém, modul, dle vlastních pravidel:
  1. inteligence lingvistická (práce s verbálním materiálem)
  2. inteligence logicko-matematická
  3. inteligence prostorová
  4. inteligence hudební (schopnost vnímat tón a rytmus, základ pro rozvoj hudební způsobilosti)
  5. inteligence tělesně-kinestetická (zahrnuje ovládám vlastních tělesných pohybů a schopnost manipulovat a zacházet s předměty; gymnasté, tenisti, chirurgové)
  6. inteligence personální - 2 komponenty (submoduly): inteligence intrapersonální (schopnost rozlišovat vlastní prožitky a emoce), její nedostatek často spojován s tzv. "alexithymii" (neschopnost převést subjektivní příznaky do jazykové formy), inteligence interpersonální (schopnost všimnout si a porozumět potřebám a záměrům jiných lidí, vcítit se)


Sternbergova teorie inteligence

  • 1989
  • kognitivní psycholog
  • kontextová (komponentová) teorie
  • založena na informačním přístupu
  • 5 množin psychických procesů:
  1. metakomponenty - procesy, které jsou "za" inteligencí (nadřazené myšlení), kontrolní procesy vyššího řádu, které člověk používá k plánování výkonu a k rozhodování při řešení problémů
  2. výkonové komponenty - procesy, které realizují plány a rozhodnutí vybrané metakomponentami
  3. akviziční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do učení se novým informacím
  4. retenční komponenty - procesy, které jsou zapojeny do vybavování informací uložených v paměti
  5. transferové komponenty - procesy zapojené do přenášení zapamatovaných informací z jedné situace do druhé)


  • netvrdil, že by pracovaly samostatně - práce v "trsech"
  • byl proti testům (nepostihnou inteligenci, která se projevuje při praktickém řešení problémů)
  • praktická inteligence: výzkumy - konfrontace nováčků s lidmi se zkušeností, zkoumají se rozdíly, jak působí zkušenost
  • prověřuje:
  1. schopnost učit se + těžit ze zkušenosti
  2. schopnost myslet, abstraktně uvažovat
  3. schopnost přizpůsobit se změnám každodenního světa
  4. schopnost motivovat sebe k efektivnímu řešení úkolů