Inteligence

Inteligence

  • pojem inteligence vymezován různě
  • dosud neexistuje obecně uznávaná definice inteligence, lze však říci, že inteligence je způsobilost determinující kognitivní operace, jejichž podstatou je patrně objevování a chápání různých vztahů. V tomto smyslu je inteligence složitá dispozice k myšlení, tj. k řešení problémů.
  • jeden z nejdůležitějších komplexů psychických dispozic
  • spadá do kategorie schopností
  • chápána jako soustava duševních vloh podmiňujících především intelektový výkon jedince
  • lze také říci, že je to způsobilost determinující kognitivní operace, jejíž podstatou je patrně objevování a chápání ¬různých vztahů (funkčních, strukturálních,...aj., v tomto smyslu je inteligence složitá disponce k myšlení, tj. k řešení problémů
  • nebylo snad psychologické školy, která by se jí nezabývala
  • v aplikované psychologii se ukázala nutnost alespoň přibližně, pomoci inteligenčního kvocientu (IQ testy), odhadnout tuto důležitou potenci individua
  • v běžném podvědomí lidí chápána jako obecné nadání (rozum)
  • ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmům instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy, přičemž jde o kapacitu komplexní povahy


  • H. Piéron (1963) uvádí 4 různé významy:
  1. ve staré psychologii vloh koresponduje inteligence spolu se senzibi1itou a vůli se všemi funkcemi a zahrnuje všechny aspekty mentálního života
  2. z vývojového hlediska se inteligencí rozumí globálně nahlížená mentální úroveň
  3. pojem "obecné inteligence" vyjadřuje obecný faktor společný všem mentálním operacím (Spearmanův "generální faktor", Burtův "vrozený faktor kognitivních aktivit“) .
  4. ve srovnávací psychologii je pojem inteligence užíván v protikladu k pojmu instinkt a rozumí se jim schopnost řešit problémy


  • podle Englishe a Englishové (1958) vystupuje pojem inteligence ve 3 významech:
  1. schopnost efektivního řešení úkolů vyjadřujících abstrakcí
  2. schopnost učit se
  3. schopnost adaptovat se na nové situace


  • H.J. Eysenck popisuje inteligenční chování těmito znaky:
  1. dobrá orientace a dobré zacházení s myšlenkovým materiálem
  2. dobrá vnímavost a dobrá paměť
  3. koncentrovaná zaměřenost k danému průběhu kognitivních procesů


  • dědičnost inteligence:
  • zkoumána srovnáváním korelací inteligence rodičů a dětí a dále odděleně žijících jednovaječných dvojčat
  • prováděny tzv. křížové experimenty na zvířatech (např. po párování "chytrých" krysích samečků s "chytrými" samičkami a "hloupých" s "hloupými" bylo v sedmé generaci všechno potomstvo "chytrých" krys chytré a "hloupých" krys hloupé - R.C. Tryon, 1929)
  • výsledky výzkumů u dvojčat i u dětí a pokrevních rodičů mluví pro vliv dědičnosti (mají-li oba rodiče vysokou inteligenci, má 71,5 % jejich dětí také vysokou inteligenci a jen 3 % nízkou; mají-li oba rodiče nízkou inteligenci, má 60,1 % jejich dětí také nízkou a jen 5,4 % "vysokou)
  • závěry z těchto výzkumů jsou však diskutabilní a názory na váhu dědičnosti v oblasti inteligence nejsou jednotné
  • lze však uznat, že dědičnost hraje v této oblasti významnou roli, není ovšem limitujícím činitelem a s přibývajícím věkem její váhy ubývá


Teorie inteligence

  • Hebb zdůrazňuje, že existují 2 druhy inteligence:
  1. vrozená- souvisí nějak se schopností mozku vytvářet asociace
  2. získaná, environnmentální- reprezentována akumulovanými poznatky a dovednostmi a uplatňuje se v ní vzdělání, učení


  • R.B. Cattel hovoří v tomto smyslu o biologické a kulturní složce. Rozlišuje také fluidní (obecnou) inteligenci- inteligenci vrozenou a krystalickou inteligenci-soubor naučených poznatků, konečný produkt fluidní inteligence a vzdělání


  • Jäger identifikoval následující faktory inteligence:
  • na názor vázané myšlení
  • bohatství nápadů a produktivita
  • síla koncentrace a motivace
  • kapacita zpracování, formálně logické myšlení a schopnost úsudku
  • na operaci s čísly vázané myšlení
  • na řeč vázané myšlení


  • 1. inteligenční testy: A. Binét (1903), Simon (1905)
  • snaha kategorizovat děti, které jsou schopny školní docházky, a odlišit je od dětí pomalejších (které nestačí na běžnou výuku)
  • zavedení termínů „mentální věk“ a "chronologický věk"(mentální věk = testový výkon, který zvládlo 75 % příslušníků daného věku chronologického)
  • určitý jedinec je např. co do svého chronologického věku sedmiletý, ale co do věku mentálního je šestiletý = v testu si věděl rady nanejvýš s úkoly pro šestileté; je tedy zaostávajícím


William Stern - dvoufaktorová konvergentní teorie inteligence

  • první ucelená teorie
  • domníval se, že na inteligenci lze usuzovat podle toho, jak člověk řeší úkoly, přizpůsobuje se prostředí,...
  • inteligence = nejzákladnější dispozice člověka, vyvíjí se pod vlivem dvou činitelů (faktorů), které spolu konvergují:
  • vnitřní faktor: 2 složky: a) vrozený (dědičný) v užším slova smyslu, b) vrozený v širším slova smyslu (fixovaný na vlivy, které na dítě působí během prenatálního i perinatálního života)
  • vnější faktor: analyzován z hlediska toho, jakým způsobem ovlivňuje faktor vnitřní, prostředí, které působí na jedince: aktivně, záměrně (např. výuka, výchova) a pasivně (např. výbava bytu, atmosféra rodiny)
  • kritizován za dualistický charakter této koncepce
  • přeceněn 1. faktor redukovaný na dědičnost
  • rozpracoval pojetí dispozic v psychologii (pojem dispozice už od Aristotela)
  • autor teorie inteligenčního kvocientu - IQ (r.1911) = hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:

mentální věk / chronologický věk x 100

  • Stern se domníval, že IQ je konstantní, ale dnes se ví, že se mění podle věkových období (0-7, 7-14,...)


Ch.E. Spearman - dvousložková teorie inteligence

  • (1927)
  • dvoufaktorový model
  • založeno na rozlišení 2 základních faktorů (ve smyslu faktorové analýzy)
  • „g - faktor“ (general) = obecná inteligence, jádrem je schopnost vyvozovat vztahy
  • „s - faktor“ (special) = speciální nadání, jádrem jsou kvalitativní předpoklady pro zvládání určitého problému
  • na základě výsledků řady testů různých schopností došel k závěru, že se v těchto výsledcích uplatňují speciální činitelé (s-faktory) a v každém výsledku pak jeden obecný faktor (g-faktor)


L.L. Thurstone - multifaktorová teorie inteligence

  • (1924)
  • vícefaktorový model
  • kritika Spearmana, neuznával g-faktor
  • existují pouze specifické intelektové schopnosti
  • jeho koncepce je založena na 7 primárních specifických mentálních schopnosti, které jsou na sobě nezávislé:
  1. faktor slovního spojení (schopnost chápat význam slov)
  2. faktor slovní plynulosti (fluence) - schopnost rychle nalézat vhodná slova
  3. faktor zacházení s čísly (numerický) - schopnost provádět jednoduché početní operace
  4. faktor prostorové představivosti - schopnost rozpoznávat prostorové útvary a v duchu s nimi zacházet (převracet, rotovat)
  5. faktor paměti - schopnost uchovat a vybavovat dřívější podnětové útvary a v duchu s nimi zacházet
  6. pohotovost vnímání - schopnost rychle postřehnout detaily vnímaných předmětů (většinou zrakově)
  7. faktor usuzování – schopnost nacházet pro řešení deduktivních a induktivních úloh