Interpersonální vztahy

  • interpersonálními vztahy se zabývá sociální psychologie

Vymezení

  • interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další
  • významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal Relationship)
  • začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
  • osobám
  • jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií
  • vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
  • prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů
  • postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
  • osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
  • základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
  • vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
  • sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého


  • Thibaut a Kelley rozeznávají:
  1. dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
  2. komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci, rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt, příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte, sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)

Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně:

  1. úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
  2. úroveň personifikovaného vztahu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný, personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku
  • objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu


  • Duck u vztahů rozlišuje:
  • sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
  • mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět


  • při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů: jistou dvouznačnost svých signálů, dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí
  • přístupy ke vztahu:
  1. teorie sociální směny
  2. teorie rovnosti


Teorie sociální směny

  • viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
  • Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů
  • dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii:
  1. vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
  2. vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
  3. zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
  4. institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání


Teorie rovnosti

  • equity theory
  • vyvinula se z teorie sociální směny
  • větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
  • klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
  • Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů:
  1. lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
  2. odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
  3. svůj vlastní férový systém
  4. nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu - pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu, osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž, velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu


Dimenze vztahu

  • R. A. Hinde navrhl 8 dimenzí, ze kterých je možno vycházet při popisu a vysvětlování vztahu:
  1. obsah - co lidé ve vztahu spolu dělají
  2. rozmanitost - různost činností účastníků vztahů
  3. kvalita - přístup účastníků k obsahu vztahu
  4. frekvence a organizace - kdy se lidé účastní společné činnosti a zda je jejich konání systematické
  5. reciprocita a komplementarita - zda vztah zahrnuje střídání rolí nebo vzájemně se doplňující chování
  6. intimita - do jaké míry si partneři ve vztahu sdělují svá tajemství a hovoří o osobních věcech
  7. interpersonální percepce - jak partneři vnímají navzájem svou povahu a jak interpretují činnost druhého
  8. závazek - jak silně se partneři cítí oddáni jeden druhému nebo vztahu mezi sebou


Osobní vztahy

  • jsou podmnožinou interpersonálních vztahů
  • tento pojem je spojen s prací Harolda H. Kelleyho - Personal Relationships
  • osobní vztahy jsou individuálně významné vztahy jedince k jemu nejbližším osobám


Kelleyho teorie vzájemné závislosti

  • chápe interakci mezi partnery jako nejpodstatnější znak všech forem blízkých vztahů
  • účast v interakci přináší jedinci pozitiva i negativa
  • používá pojmy: zisk - odměna, užitek, prospěch, cena - negativa, náklady, oběti
  • vychází z teorie sociální směny
  • jedinci vstupují do interpersonálních vztahů a udržují je pro prospěch (zisk), který jim tento vztah přináší
  • cenu charakterizuje míra vynaloženého úsilí, intrapsychických konfliktů a ztrát, negativních emocí, které jedinec do vztahu vkládá (investuje) v zájmu jeho udržení
  • bere v úvahu i širší souvislosti, jako jsou pocit odpovědnosti za realizaci zájmů a cílů partnera, dlouhodobější perspektivy vztahu a vlivy sociálních norem
  • 4 základní vztahové charakteristiky:
  1. stupeň závislosti - rozsah, v jakém je individuální prospěch (zisk) závislý na partnerovi a na společných aktivitách
  2. vzájemná závislost - míra souladu závislosti na partnerovi, která může a nemusí být pro oba partnery stejná
  3. totožnost žádoucích výsledků - míra souladu v preferování stejných, společně dosažených zisků
  4. báze závislosti - stupeň vzájemné kontroly partnerů a jejich chování
  • samotný vztah oba partneři vnímají a hodnotí určitým způsobem, a to ze dvou úrovní:
  1. úroveň spokojenosti - týká se pozitivního hodnocení vztahu (víra, že vztah k dané osobě uspokojuje moje potřeby)
  2. úroveň závislosti - v jaké míře je dosahování pozitivních výsledků a uspokojování potřeb závislé na partnerovi


  • Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů
  • osobní vztahy jsou ovlivňované osobními i sociálními činiteli, mají vlastní vnitřní dynamiku, ovlivňují zpětně osobní i sociální sféru
  • můžeme rozlišit dvě úrovně:
  1. aktuální úroveň, kde jsou osoby ve vzájemné závislosti na výsledcích, které jsou přímé a konkrétní, kontrolují se specifickým chováním
  2. dispoziční úroveň představuje výsledek vzájemné závislosti, podmíněný interakcí závislou na relativně stabilních osobnostních charakteristik (rysy, postoje)
  • za blízké můžeme považovat takové vztahy, prostřednictvím kterých jedinec ovlivňuje osoby jiné a to často, významně a v různých sférách činnosti, relativně dlouhý čas
  • posouzení vztahu se děje na základě měření blízkosti, které lze provést například dotazníkem RCI (Relationship closeness inventory) navržené podle Kelleyho výzkumů Berscheidovou, Snyderem a Omotem
  • rozlišují čtyři základní dimenze:
  1. frekvence - délka času, kterou spolu partneři stráví v situaci tváří v tvář
  2. diverzita - počet rozmanitých činností, které spolu partneři vykonávali v průběhu uplynulého týdne
  3. síla - jako rozsah v jakém se partneři vzájemně ovlivňují při svém chování a rozhodování a plánování
  4. doba trvání vztahu - ukázalo se, že tato dimenze je i metodologickým problémem a že vlastně ani nemá velkou signifikanci
  • při zkoumání doby trvání závazku se později objevily studie (Rusbult a Buunk 1993), které se obrací k pojmu závazek, jako centrálnímu
  • tedy, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek, který je reprezentantem dlouhodobé zkušenosti závislosti v blízkém vztahu
  • jeho prožívání ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb, představuje
  • dlouhodobou orientaci
  • jednotlivec prožívá závazek intenzivněji, jeli přesvědčen, že daná alternativa vztahu je nejlepší
  • zdrojem prožívání závazku je míra investice, která byla do něj vložena
  • vklad reprezentují osobnostní charakteristiky, přesvědčení, sociální normy, identita...
  • při studiu vztahů je potřeba brát do úvahy jejich sociální i fyzikální kontext

Blízkost v osobních vztazích

  • Kelley - za blízké můžeme považovat ty osobní vztahy, jejichž prostřednictvím osoba ovlivňuje jiné osoby často, silně, v jiných sférách činnosti a relativně dlouhou dobu
  • osobní vztahy jsou od meziosobních vztahů vymezeny právě blízkostí
  • blízké vztahy jsou např.: přátelské vztahy, vztahy v rodině (manželské vztahy a vztahy rodič-dítě)
  • elementy pro určení blízkosti vztahů jsou např.: láska, péče, opora
  • při vymezování osobních vztahů ze skupiny meziosobních vztahů po obsahové stránce se zdůrazňovaly pozitivní emocionální prvky
  • blízké vztahy jsou takové, v jejichž obsahu najdeme lásku, porozumění, vzájemné
  • uspokojení potřeb, minimální obsah negativního prožívání
  • toto najdeme např. u Locke-Wallace Marital Satisfaction Scale