Intrapersonální komunikace

Verze z 9. 12. 2015, 12:50, kterou vytvořil Vojtech.Karaus (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „= Intrapersonální komunikace = <p>Intrapersonální komunikací rozumíme rozhovor se sebou samotným nebo interakci individuálního subjektu se sebou s…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Intrapersonální komunikace

Intrapersonální komunikací rozumíme rozhovor se sebou samotným nebo interakci individuálního subjektu se sebou samým, jako s druhým subjektem.

Úvod

Intrapersonální komunikace je jedním ze základních modelů komunikace. -doplnit popis- Vnitřní řeč je nástroj myšlení, ke kterému dochází v kódu (ve slovech). Díky tomu můžeme testovat/nacvičovat interpersonální komunikaci. Tento typ rozhovorů s sebou samým využíváme při mnohých aktivitách například při učení (předčítání poznámek nahlas), zapisování svých myšlenek, nacvičování rozhovoru s jinými lidmi. Komunikace nemusí probíhat nutně "o samotě", můžeme hovořit se zástupnou entitou, například domácím mazlíčkem, za účelem dosažení intrapersonální komunikace, ve které hovoříme sami k sobě prostřednictvím někoho, kdo se do samotné konverzace zapojuje pouze pasivně.

To, že jde o sociální interakci v pravém slova smyslu je doloženo i tím, že i v tomto modelu mohou vyskytnout komunikační bariéry nebo šum. Stejně tak během samomluvy, jak se někdy intrapersonální komunikace nazývá, doprovázíme "hovor" neverbální složkou komunikace (gesta, výraz tváře...).

Rozdělení

K této formě komunikace má několik podob:

Vnější komunikace

K intrapersonální komunikaci dochází verbálně, tj. samomluva. Tento způsob je významným faktorem při řešení intrapersonálních konfliktů. Pokud jde čistě o intrapersonální monolog, tj. ,,bezkonfliktní promlouvání do duše", může se ji pasivně účastnit i další posluchač, který ovšem nezasahuje (v takovém případě již jde o interpersonální komunikaci).

Vnitřní komunikace

Častější projev intrapersonální komunikace. Kdy si člověk pouze "představuje rozhovor".

Berneho Teorie her

Během života prochází každý člověk (podle Berneho teorie her) třemi fázemi. Tato teorie neuvažuje o termínech dítě, rodič, dospělý v chronologickém slova smyslu. Jde o typizované chování, které si člověk může osvojit prakticky v jakémkoli věku.

Dítě

V této fázi se člověk cítí závislý na někom dalším (rodiči).Vztah dítě-rodič v intrapersonální komunikaci nechápeme pouze v rodinném prostředí. Může se jednat i o vztah zaměstnanec-vedoucí; partner-partnerka apod.

Dítě se vzdává zodpovědnosti za svoje rozhodnutí a nutí svého "rodiče" aby za něho tyto povinnosti převzal, nebo mu vyřešil jeho problémy.

Rodič

Člověk, který přistoupí na hru "dítěte".Cítí se za někoho zodpovědný, ačkoli k tomu nemá formální důvod.

Dospělý

Tato fáze reprezentuje člověka, který je zodpovědný sám za sebe, určuje si priority

Konflikty

Během intrapersonální komunikaci může docházet k několika konfliktům, které přispívají k rozhodování, motivaci i seberealizaci

Apetace - Apetace

Averze - Apetace

Averze

Nechci : Musím

Chci : Nesmím

Řešení konfliktů