Knobův efekt

Joshua Knobe. Profesor kognitivní vědy a filosofie na Yaleské univerzitě (více zde).

Knobův efekt je jedním z nejznámějších příkladů "lidového konceptu záměrného jednání" (Folk concept of Intention and Intentional action).[1] Knobův efekt a s ním související poznatky řadíme do experimentální filosofie, zároveň ale do značné míry souvisí s kognitivní psychologií a teorií mysli (Zájemci preferující audiovizuální formu se mohou podívat kupř. na krátký úvod do Knobeova efektu zde).

Experiment

V původním experimentu se Knobe a jeho spolupracovníci kolemjdoucích na Manhattanu ptal na to, jak přemýšlejí nad "záměrností" aktu ve dvou verzích scénářů:

  • V prvním scénáři sedí vedoucí společnosti se svým viceprezidentem pro výzkum a vývoj a říká: "Zvažujeme spuštění nového programu. Pomůže nám to zvýšit zisky, ale zároveň to poškodí životní prostředí." Šéf odpoví, že ho životní prostředí nezajímá, a že chce dosáhnout co nejvyššího zisku. Program je spuštěn a životní prostředí poškozeno.. Kolemjdoucí v 82 % pak na otázku, zdali šéf záměrně poškodil životní prostředí odpověděli, že ano.
  • V druhém scénáři autoři vyměnili slovo poškodí za pomůže: "Zvažujeme spuštění nového programu. Pomůže nám to zvýšit zisky, a zároveň to pomůže životnímu prostředí." Kolemjdoucí pouze ve 23 % případů odpověděli, že šéf záměrně pomohl životnímu prostředí.[2][3]

Asymetrie obou scénářů je právě tím, co nazýváme Knobův efekt.[2] Sám Knobe pak závěry interpretuje tak, že lidé mají spíše tendenci aktérovi připisovat úmysl za negativním vedlejším účinkem, nežli připsat úmysl u pozitivního vedlejšího účinku.[3] Lidé jsou tedy ovlivněni spíše morálním charakterem výsledku: morálně špatný závěr vyvolává dojem záměrného jednání aktéra, zatímco morálně příznivý závěr vyvolává dojem nezáměrného jednání aktéra.

Zdroje

  1. Bystroňová, M. Zdánlivá jednosměrka: Knobův efekt a teorie mysli. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/134127/2_ProFil_15-2014-3_2.pdf
  2. 2,0 2,1 https://thepsychologist.bps.org.uk/volume-22/edition-8/good-bad-and-intentional
  3. 3,0 3,1 Knobe, J. (2003). Intentional action and side effects in ordinary language. Analysis, 63(279), 190-194.