Kojenecké období

Kojenecké období

  • 2. až 12. měsíc
  • velmi rychlý rozvoj a výrazné změny
  • je to kontinuum už od prenatálu
  • váha vzroste 3x (12. měsíc = trojnásobek porodní váhy)
  • 70. léta jiný pohled na vývoj dítěte – vzájemně si vyjít vstříc (matka × dítě) → ale má to být tak, že prvních 6. týdnů vyjít dítěti vstříc, a pak už to ritualizovat a držet pravidelnost (i dítě by mělo zažít hlad a dyskomfort)
  • tělo se prodlouží o 20 cm, rozvoj kůže (pokožky), trupu, končetin
  • ubývá spánku – redukce na 14 hodin (většinou cyklus 12 + 2 hodiny denně)
  • potřeba dítěte, aby rodiče ritualizovali denní cyklus (pak je v 6. měsíci schopno rozpoznat noc a den)
  • dítě učí ovládat své tělo → lokomoce ve vzpřímeném postoji, záměrně věc uchytí a pustí (důležitý moment kolem 12. měsíce – předtím neuměl chtěně věc upustit)
  • rozvoj psychické kapacity → stále přijímá a zpracovává podněty, pořád se jedná o latentní observační učení, podnětů by nemělo být přemíru
  • myšlení se rozvíjí vazbou příčina – následek


Arnold Gessel

  • univerzita Yale
  • popsal 5 vývojových zákonitostí (vznikly studiem změn v kojeneckém věku)


Princip vývojového gradientu

  • odkud kam směřuje vývoj dítěte (co se vyvíjí první a co následuje)
  1. kefalokaudální směr - od hlavy k ocasu, nejdřív se vyvíjí receptory na hlavě
  2. proximodistální směr - od centra těla na okraj, vývoj kloubů – nejdřív velké a pak teprve jemnější
  3. ulnoradiální směr - týká se uchopování, nejprve uchopuje hrabavým pohybem, pak jiným hrabavým (jako bagr), ale bez opozice palce, pak radiálně (7.-8. měsíc), pak klíšťový úchop (palec a jeden prst v opozici)


Princip funkční asymetrie

  • ve vývoji dítěte dochází ke střídání specializace na pravé a levé straně těla a to se stále větší dokonalostí
  • 3.-4. měsíc je dítě v symetrické poloze, uvolňuje ruce a uchopuje jimi a to z obou stran
  • v 6. měsíci preferuje úchop jednou rukou, ale neznamená to, že z něj bude pravák nebo levák
  • když začne chodit (15. měsíc), jde do schodů jednou nohou napřed (vždy na schod vykročí stejnou nohou), pak je začne střídat, ale ze schodů stále chodí jednou nohou napřed a až později je začne střídat nohy i ze schodů
  • ve třech letech se rozpozná, zda se jedná o praváka nebo leváka


Princip individualizace

  • i když mají všechny děti podobné vzorce chování, je každé individuální (denní režim, pohyby,…) → matka musí reagovat na reálné potřeby dítěte


Princip proplétání antagonistických neuromotorických funkcí

  • dochází ke střídání dominance stahování flexorů a extenzorů → střídání napětí a uvolnění
  • pak když už se pohybuje, tak dochází ke střídání výbojů a konsolidace (blbnutí a odpočívání)
  • musí mít prostor být samo, tak si zvyká na to, že bude později samo doma


Princip autoregulace

  • dítě samo dokáže nejlépe odhadnout své možnosti, potřeby a musíme mu k tomu dát možnost


Rané formy učení

  • novorozenci jsou dány základní reflexy a na ty se nabalují další dovednosti, které vedou k rozvoji dítěte
  • různé Ψ školy upřednostňují různé formy, procesy učení


Habituace

  • přivyknutí si
  • přivykne si různé podněty a nereaguje na ně
  • habit → zvyk
  • v 7. měsíci prenatálního vývoje si už fetus dokáže zvyknout na pravidelný hluk a nemá na něj úlekové reakce


Podmíněné reflexy

  • reflexologové (Pavlov), reaktologové (Bechtěrev, Sečenov), asocialisté
  • existuje prostorová a časová styčnost, které se začne nabalovat na přirozené reflexy
  • rozvoj podmíněné reakce na základě vůně, času, prostoru a jiných podnětů


Instrumentální podmiňování

  • probíhá v pozdějším věku
  • podmiňování, které nefunguje jako S-R reakce, ale jako S-R-S
  • S – stimul, který vydá dítě pro okolí
  • R – reakce okolí (zpevnění, odměna)
  • S – podle reakce okolí dítě pak nějak pokračuje
  • odměna je účinnější, protože trest musíme neustále zesilovat
  • typické pro behavioristy (Watson), průkopníkem IP je Skinner


Latentní učení

  • někdy nazýváno observační učení (ale observace je jen jednou jeho částí)
  • podmíněno existencí všech smyslů, které máme
  • představitelé: ti, co akcentují zrání
  • člověk registruje a uchovává vše, co ho zaujme, obklopuje
  • př.: mám puštěné zprávy a neposlouchám je, protože se při tom učím, ale přitom z nich pak vím všechno


Imprinting

  • učení vtisknutím
  • zkoumali to etologové
  • Lorenz a kačenky
  • manželé Hakošovi a opičky
  • srovnávací Ψ
  • vtisknutí obrazu matky → není to vázáno na jeden moment v životě, ale na významný okamžik života (vtisknutí dovednosti plavat…)
  • organismus je po určitou omezenou dobu více disponován pro vtisknutí si něčeho (dovednosti, vztahy,…)
  • př.: dítě, které do 8. měsíce neslyší → ztížené učení mateřštiny, protože umí všechny fonémy světa, dítě se musí naučit mateřštinu do 1-3 let, jinak dojde k ireverzibilním změnám
  • určitý proces by měl v určitém období proběhnout, nebo už nevyužívá klíčovou dispozici, ale používá kompenzačních mechanismů


Vhled

  • konec kojeneckého období (9. měsíc)
  • základní proces pro gestaltisty
  • po určitém osvojení si základních dílčích dovedností pak později dojde k propojení těch jednotlivin a k vhledu do daného problému (kvalitativní posun na vyšší úroveň) → náhlé pochopení


Potřeby dítěte kojeneckého věku

Potřeba krmení

  • ze začátku 7-8x denně, od 4. týdne stačí 4-5x denně


Potřeba spánku

  • otázky dostatečného, hlubokého, klidného spánku ve správném prostředí, vždy na stejném místě


Potřeba vyměšování

  • v 1. roce je reflexivní, matka musí začít odhalovat pravidelnosti (vykálí se po spánku, po jídle) a zkoušet dítě vysazovat na nočník
  • musí k tomu přidat příjemné prostředí (teplý nočník)
  • když se nevykálí, tak dítě za 2 min sundat a vytvořit pravidelnosti (odměna při úspěchů, stálé místo nočníčku)
  • při kojení je pevná stolice ještě pravidelnější → o to jednodušší je to pro rodiče, ale neměl by se na dítě vyvíjet sociální nátlak – je to založeno na instrumentálním učení
  • pokud to rodiče dítě neučí, tak se to dítě naučí samo ve třech letech, kdy je to založeno na autonomii a samostatném rozhodování dítěte


Citové a sociální potřeby

  • potřebuje bezpečí, teplo dalšího člověka, dítě je samo schopno rozpoznat atmosféru v rodině
  • strach, radost, vztek = tři primární emoce, které se teď rozvíjejí


Lokomotorický vývoj

  • Jaroslav Koch, motorický vývoj - autor metodiky pro jeselské instituce – vyučoval učitelky a pečovatelky, jak o děti pečovat, aby co nejvíc vynahradily rodiče
  • normy většinou vycházejí z Gesella
  • vyšetření kojence:
  • Vývojová škála Bayleyové
  • Pražská metoda vyšetřování kojence (Šoková)
  • Gesellova vyšetřovací škála


1. měsíc

  • schopno různých pohybů, většinou v souvislosti s reflexní výbavou
  • leze po bříšku, krátce fixuje předmět (to je projevuje celkovým znehybněním)
  • na krátko zvedá hlavičku, sleduje předmět očima
  • projevuje se uchopování bez sledování očima
  • chvíli vydrží sledovat hodně barevný předmět v jeho zorném poli
  • zpozorní při výrazných zvucích (+ objímací reflex)
  • matky dokáži rozlišit zvuky (např.: při hladu, bolesti, problému…)
  • projevuje se prosociální chování


2. měsíc

  • mírné zvednutí hlavy na zádech i na břiše, i v náruči
  • sleduje hračku v úhlu 90˚ - jde za ní pohledem
  • podrží si hračku a křečovitě si ji dokáže dát do zorného úhlu
  • nekoordinované pokusy zaměření aktivity na cíl (očima, tělem)
  • očima pozoruje pohyb osoby, dokáže přijímat tekutiny lžičkou
  • zpozorní při slyšeném hlasu
  • projevuje se radostná aktivita, když se někdo/něco milého objeví/přistoupí k postýlce
  • většinou radostné projevy na koupání


3. měsíc

  • převaluje se celým tělem, někdy až o 180˚
  • otáčí hlavičku a sleduje hračku do 180˚
  • udrží hlavičku nad podložkou, opírá se o loketní klouby při ležení na břiše → tím posiluje šíjové svaly a dokáže se rozhlížet
  • snaha dosáhnout předměty, sleduje očima drobné pohyby předmětů
  • drží hračku a trhavými pohyby ji dostane do zorného úhlu a pohybuje s ní, mává
  • vyjadřuje radost a údiv, směje se (důležitý moment pro přijetí dítěte rodiči, kteří ho do teď nepřijali)
  • už se dá zklidnit hlasem, hudbou
  • složité chování při jídle
  • z asymetrické polohy přechází do symetrické, uvolňují se mu ruce (už je nemá sevřené) → aktivní uchopování
  • s pomocí chvíli sedí (podložené polštáři) →sleduje jiný horizont světa (nový pohled) – má při tom kulatou páteř → po chvíli přepadne
  • začíná se diferencovat křik a projevuje se klidné broukání, zpravidla dlouhých samohlásek (když se mu některá zalíbí, opakuje ji)


4. měsíc

  • zvedá hlavu a ramena, opírá se o natažené lokty (už ne o předloktí) a při tom umí zvedat jednu ruku a sáhnou pro něco → stimuluje to dlaně a rozvoj pro plazení
  • chvíli dokáže stabilněji sedět a při tom dokáže něco uchopit
  • vydává různé zvuky
  • intenzivně si zkoumá ručičky a nožičky → počátek vnímání sebe sama (doba, kdy se dítě kousne, štípne ochutnává se) – stejným způsobem zkoumá tělo matky → odlišení toho, co je ono a co je matka


5. měsíc

  • aktivně se převaluje
  • drží bezpečně trup a hlavičku nad podložkou
  • rozhoupává se do lezení → reflexivní plazení – pak vymizí – pak rozhoupávání se (svaly už jsou na to připraveny)
  • sahá aktivně po předmětech, uchopuje je, umí mít dva předměty v rukách a je „nervózní“, když vidí ještě třetí hračku, která se mu líbí a chce jí
  • sedí jen s lehkou oporou
  • když je drženo, opírá se pevně nohama o podložku (není to reflexivní)
  • umí projevovat spokojenost a nespokojenost už jen modulací hlasu, dá najevo, že nechce být rušeno (např. od hry)


6. měsíc

samo se přitahuje do sedu stále důležité spojení ruka – pusa odliší souhlas a nesouhlas zabarvením hlasu a dokáže rozeznat změny v hlasu (hádání rodičů → rozpláče se) rádo si v sedě hraje u stolu – hrabavým pohybem sbírá věci z rovné plochy soustředí pozornost na řadu předmětů před sebou (rozptýlí pozornost) očima dá najevo, že chce něco podat velmi se zdokonaluje modulace hlasu → lálání a dá jím najevo svou spokojenost


7. měsíc

  • plazí se za hračkou, přendává si jí z ruky do ruky a při plazení si ji sebou nese
  • umí se posadit, stavět se
  • při hlasových projevech zdvojuje (mama, dada,…) → je to silně rodiči posilováno
  • umí si samo držet i předměty, které jí, nebo láhev
  • negativní reakce na cizí lidi (pláč)


9. měsíc

  • aktivně navazuje sociální kontakt s dospělým, snaží se na něj žvatlat, natahuje k němu ruce
  • je šťastné, že se může obsluhovat (nakrmit se,…)
  • umí uchopovat drobné předměty – nebezpečí
  • dobře se orientuje v bytě, schovává si věci na různých místech
  • při sezení si je jisté – naklání se přitom, sedí jak dlouho chce
  • aktivní lezení, rozšiřuje se akční rádius )dítě chce vše poznat – už mu nestačí jedna místnost)
  • už umí boční chůzi (s držením) a někdy ještě spadne, ale šikovně – umí to
  • fáze klíšťového uchopování (baví ho sbírat drobné předměty)
  • rozumí drobným výzvám (udělej pacipaci, ukaž jak jsi veliký, udělej papa)


Kognitivní vývoj

  • Jean Piaget
  • klíčový podnět pro kojence = senzomotorický
  • základní pro člověka je interakce s prostředím → 2 procesy
  • asimilace – člověk si přizpůsobí okolí
  • akomodace – člověk se přizpůsobuje okolí
  • od počátku existence organismu v prostředí se organismus pokouší vytvářet ekvilibrium (harmonii) a dávat pryč podněty, které harmonii brání
  • zaměřuje se na všechny složky kognice: vnímání, paměť, myšlení, učení, představy


Fáze senzomotorické inteligence

  • senzomotorika hraje základní roli pro základ inteligence kojence
  • v první roku nesmírný pokrok – rozvoj reflexů, cvik, explorování → projevuje se to stále větším akčním rádiem (stále více se dostává z vězení vlastního těla)


1. měsíc

  • především procvičování reflexů
  • objevuje se počátek asimilace, která je trojího druhu a tvoří základ pro následnou primární, sekundární a terciární cirkulární reakci
  1. reprodukční asimilace funkčního řádu - cvik, učí se sát několikrát denně, umí naznačit jak chce ležet – na konci 1. měsíce je souhra taková, že stačí opravdu jen naznačit co potřebuje – dokonalá souhra
  2. transpoziční asimilace - také se projevuje v 1. měsíci, rozšíření reflexního schématu na jiné předměty (např.: zkouší zda mu sání tužky taky dá mléko)
  3. rozpoznávací asimilace - dítě nejen rozšíří reflexní základ, ale dokáže rozpoznat rozdíly (např.: z tužky mléko neteče, z dudlíku taky ne, ale je to příjemné, z flašky teče, ale není to mléko, z maminky teče, ale ne vždycky)


1. - 4. měsíc

  • dochází k projevům primární cirkulární reakce (vychází z reprodukční asimilace funkčního řádu) = utváření motorických návyků vázaných taky na senzorický aparát a dochází ke koordinaci vrozených reflexů a procvičených odpovědí = opakování jednou zdařilé reakce v důsledku dosažení zdařilého
  • (např.: dítě náhodou při reflexní motorické aktivitě bouchne do chrastítka → to se několikrát opakuje → pak se naučí záměrně bouchat do chrastítka, aby slyšelo zvuk)
  • - dochází k přechodu na sekundární cirkulární reakce = už si procvičilo nějakou aktivitu (bouchnu – chrastítko – zvuk), a teď to zkouší na ostatní věci → bouchnu do toho a onoho a co to udělá


4. - 8. měsíc

  • dochází k rozšíření aktivního chování dítěte na objekty okolí (vychází z transpoziční asimilace)
  • dítě začíná předvídat následky své činnosti → důsledek sekundární cirkulární reakce
  • různě si mapuje předměty okolí (primární cirkulární reakce se může týkat jednoho předmětu různými způsoby)
  • kolem 8. měsíce se objevuje terciární cirkulární reakce = koordinace různých instrumentálně podmíněných reakcí (ví, že gumová kačenka píská, ale že ji dostane jen při koupání → když vidí, že matka chystá vanu, jde si sbalit věci potřebné do vany – kačenku)
  • matka funguje dvojím způsobem - donáší nové podněty → něco nového a zároveň funguje jako významný stabilizační faktor → je pořád tady a stejná


8. - 12. měsíc

  • dochází ke koordinaci různých myšlenkových schémat, orientuje se v různých prostředích a cílech
  • začíná chápat trvalost předmětu v čase
  • 8. měsíc – anaklitická deprese (anaklino = opora) – deprese ze ztráty opory (Spitz)
  • teď už nebrečí, že přišlo o mámu, ale snaží se dostat ke dveřím, protože ví, že tam máma někde je
  • nejlepší hra je bubu-kuk, přijde mu to jako strašná sranda; pak si to dítě vylepší a samo si zakrývá oči
  • chápání trvalosti předmětu v čase je jednou z významných veličin inteligence


12. měsíc - 18. měsíc

  • nacházení nových prostředků – začínají se rozvíjet projevy, které jsou charakteristické nacházením nových prostředků
  • umí aktivně pustit předmět z ruky (výrazný vývojový skok) → pouští vše a pozoruje změny toho předmětu
  • když na něco nedosáhne, tak si to něčím podá (přisune podložku, žduchne to jinou hračkou) → nové prostředky → velké individuální rozdíly!


Předřečový vývoj

  • za základnu řečového vývoje lze pokládat:


  • předřečové projevy – matka s dítětem komunikuje od počátku jeho vývoje. Předává dítěti prostřednictvím dialogu, ve kterém je zpočátku sama aktivní, zkušenosti a zprostředkovává mu svět s jeho souvislosti potřebnými pro konkrétní život dítěte. Nepřetržitě interpretuje chování.
  • za první předřečový projev dítěte lze považovat křik
  • kromě pláče kojenec produkuje množství zvuků (i pláč mají odlišný, některý zní blé, blé, jiný krá, krá,…); zároveň dochází ke spontánnímu rozvoji zvuků a hlasů, i primární, sekundární a terciární kruhové reakce → důležité, aby měl klidné, ale stimulační prostředí
  • oční kontakt
  • broukání, lálání, echolálie (opakování jednou zvláště zdařilého zvuku
  • zdvojování slabik
  • „dialogy" s rodiči (dítě produkuje zvuky → přistoupí dospělý a začne mluvit → dítě zmlkne a zkoumá mluvidla, pozoruje artikulaci)
  • bezhlasý šepot = matka říká: řekni máma, řekni máma → dítě to říká, ale bez hlasu, jen pohybem rtů
  • kolem 8. měsíce dítě ztrácí citlivost k rozlišení fonému všech jazyků světa
  • kolem 12. měsíce dítě rozumí mnoha slovním výzvám (udělej papa)
  • na konci 1. roku dítě ovládá jen několik slov – okolo 10ti, většinou jsou to univerzální slova (např.: ham)


  • spor:
  • dítě samo bez učení začne nejdřív produkovat hrdelnice (např.: gl), protože v těch místech je největší napětí, které tím uvolňuje a vyhovuje to Veselkovu zákonu od prostřed ke krajům (zastávají pediatři)
  • nejdřív produkuje retnice (b, m, p), protože to souvisí se sáním a pojem „matka“ je ve všech národech spojená s retnicí „m“


Specifika mateřské a otcovské mluvy

  • dítě se musí naučit:
  • rozčlenit, co slyší
  • dekódovat (odlišit něco od zvukové kulisy)
  • porozumět (že nějaký zvuk patří nějaké věci)
  • imitovat (musí k tomu umět to předchozí)
  • vhodně použít (neukončený proces – trvá celý život)
  • prosadit se v komunikaci
  • upoutat na sebe pozornost


Child directed speech

  • specifika řeči zaměřené na dítě:
  • využívána přehnána intonace
  • dospělí mluví vyšším hlasem (ženy vyšším než muži)
  • jsou zvýrazňována podstatná jména a slovesa a těmto slovům je dán při promluvách k dítěti větší prostor
  • zájmena 1. a 2. osoby jsou nahrazovány jmény (podívej, co Pepíček udělal, místo podívej, co jsi to udělal)
  • slovní projev je v pomalejším tempu a přestávky jasně rozdělují výroky a věty
  • opakují se stejná slova a větné části (stejný základ, který pomalu rozvíjí)
  • těžší hlásky jsou nahrazovány jednoduššími (žádné ř, č, ž)
  • omezená slovní rozmanitost
  • více zdrobnělin
  • častěji zapojována omezená slovní zásoba používána dítětem
  • častěji slova konkrétní než abstraktní
  • projevuje se správná gramatika a plynulost řeči, a to i u těch dospělých, kteří nikdy správně nemluví
  • krátké a srozumitelné věty
  • redukce obsahové složitosti řeči
  • nejčastěji užívány tázací věty (pobízejí dítě do mluvy), pak oznamovací a pak rozkazovací
  • zdůrazňovány nové informace
  • intuitivní rodičovství (Papoušek), rodiče se přizpůsobují mentální zralosti dítěte – zvýšená empatie → usnadnění vzájemného porozumění a podněcování dítěte k vlastní řečové produkci, komunikace ve starším věku dítěte = rodičovská didaktika (Papoušek) – zatěžovat přiměřeně svoje dítě


Rituální jazykové hry

  • při kterých matka zapojuje všechny modality dítěte, upoutává jeho pozornost, staví se mu do zorného pole, doprovází verbální projevy nápadnými projevy motorickými (úsměv, tleskání, vzpažuje mu ručičky)
  • velmi často jsou tyto rituální jazykové hry spojovány s určitou pravidelností (např.: v případech přebalování, oblékaní, v určitých situacích – koupání, kojení,…)
  • matčiny hry jsou doprovázeny spíše stabilitou, uklidněním; otcovy spíše nestabilitou, novými zkušenostmi → obě jsou důležité a jsou komplementární


  • Bruner popisuje pět procesů, ve kterých se dítě připravuje na osvojení si jazyka:
  1. učí se při rituálních jazykových hrách rozlišovat mezi jednatelem a objektem jednání, a tím se učí gramatickému rozlišení subjektů a predikátu
  2. je upoutávána pozornost dítěte: „podívej“ zacinká zvonkem „zvoneček“ zase zacinká – to je považováno za předstupeň hry „Každá věc má své jméno“ (12.-15. měsíc, dítě chce vše pojmenovávat)
  3. po upoutávání pozornosti a pojmenování věcí následuje jejich popis, vlastnosti, místo kam patří
  4. dítě rozlišuje tón matky a imituje ho, přejímá tedy emocionální náboj vázaný na slovní označení – „to krásně cinká“, „to ošklivě štípe“
  5. nastupují různé řečové hry


  • kolem 1. roku dochází k relativně rychlému nárůstu slovní zásoby
  • hypotézy, jak se tento proces odvíjí:
  1. napodobování – při kterém dochází k fonetickému zjednodušení, vypouštěné předních segmentů (např. prvních slabik), zdvojení slabik, námitkou je, že kdyby mělo dítě alespoň jednou slyšet všechny kombinace slov, které používáme, začali bychom mluvit v 70 letech
  2. podmiňování – matka jako korektor, který opravuje slova, opakuje mu je správně, má to ale malá efekt, protože mu ty opravy nenutí
  3. metoda „testování hypotéz“ – dítě se naučí pravidlo a testuje ho
  4. důraz na vrozené vzory – Chomsky, vývoj jazyka je srovnatelný v různých kulturách → vrozená danost
  • období symbolické předpojmové (15. – 36. měsíc) → první slova mají expresivní a regulativní charakter