Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
 
==Vymezení==
 
==Vymezení==
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name="vyrost">VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br /> Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref name="nakonecny">NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení.  
+
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name="vyrost">VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br />Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref name="nakonecny">NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení.  
  
Dělíme je na<ref name="vyrost" />:
+
Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.<ref name="vyrost" /> Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů. 
  
*'''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob<ref name="vyrost" />
+
Konflikty můžeme dělit na<ref name="vyrost" />:
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ <br />
+
 
 +
*'''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)<ref name="vyrost" />
 +
*'''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)<br />
  
 
Další možné dělení<ref name="vyrost" />:
 
Další možné dělení<ref name="vyrost" />:
Řádek 13: Řádek 15:
 
*meziskupinové<br />
 
*meziskupinové<br />
  
'''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)<ref name="vyrost" />:<br />
+
'''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)<ref name="vyrost" />:<br />Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.
 
  
 
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)
 
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)
 
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
 
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
 
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)<br />
 
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)<br />
 +
  
 
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)<ref name="nakonecny" />:
 
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)<ref name="nakonecny" />:
  
*nejméně dvě osoby jsou v interakci
+
*dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)
 
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
 
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
 
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu<br />
 
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu<br />
 +
 +
'''Konflikt ve skupině:'''
 +
 +
* složitější než u interpersonálních konfliktů
 +
* malé i velké sociální skupiny
 +
* střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)
 +
* do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)
 +
 +
 +
'''Meziskupinové konflikty''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />:
 +
 +
*často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.
 +
*<u>dopady na strukturu skupiny:</u>
 +
**nárůst skupinové koheze
 +
**změny v chování vůdců skupin
 +
**změny skupinových norem a konformity
 +
**změny priorit skupiny a statusy jejich členů<br />
  
 
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />:
 
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />:
  
*Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
+
*jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
 
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
 
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
 
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
 
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky <br />
+
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky<br />
  
'''Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name="vyrost" />:
+
Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle, aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.
  
*nárůst skupinové koheze
+
Zároveň je dle autorů '''konfliktní situace''' pojímána jako velmi '''náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní''' situace z pohledu aktérů.
*změny v chování vůdců skupin
 
*změny skupinových norem a konformity
 
*změny priorit skupiny a statusy jejich členů<br />
 
  
 +
<br />
 
==Vývojový účinek konfliktů==
 
==Vývojový účinek konfliktů==
 
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  
 
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.  

Verze z 16. 4. 2022, 09:21

Vymezení

Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu[1]
Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli[2]. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Základním problém tedy není konflikt, ale způsob jejich řešení.

Ovšem existuje i názor mírně odlišný od toho, že je konflikt přirozenou součástí našeho života. A to takový, že konflikt je určité narušení normálního fungování systému, a cílem je tedy zredukovat konflikt nebo ho kontrolovat.[1] Existuje nespočet teorií a přístupů ke zkoumání konfliktů.

Konflikty můžeme dělit na[1]:

  • interpersonální/sociální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob (někdo v tomto případě brání jedinci v naplnění snah dosažení různých cílů, naplnění potřeb atd.)[1]
  • intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ jedné osoby (nikdo jedinci nebrání v dosažení svých cílů, jde o rozpor v dosažení)

Další možné dělení[1]:

  • intrapersonální
  • skupinové
  • meziskupinové

Dělení konfliktů (K. Lewin)[1]:
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem. Toto chápání konfliktů vychází z koncepce dynamiky pole (životního prostoru člověka), ve které působí psychologické síly s různou valencí a intenzitou.

  • apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Buridanův osel (konfrontace osla, který si má vybrat mezi dvěma stejnými kupkami sena, nemůže se rozhodnout, proto zemře)
  • averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
  • averze averze výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)


Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě pode Filley (1975)[2]:

  • dvě osoby jsou v interakci (každá z osob má své vlastní názory, cíle či postoje)
  • interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
  • osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu

Konflikt ve skupině:

  • složitější než u interpersonálních konfliktů
  • malé i velké sociální skupiny
  • střetávají se zde vícero možných stran (např. člen skupiny a skupina, dva členové skupiny, nečlen skupiny a skupiny apod.)
  • do konfliktu se můžou promítnout skupinové charakteristiky (př. skupinové cíle)


Meziskupinové konflikty podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)[1]:

  • často intenzivnější než konflikt mezi jednotlivci, protože se ve skupinách uplatňují fenomény jako jsou; sociální identita, deindividualizace, sociální zahálení, skupinová polarizace apod.
  • dopady na strukturu skupiny:
    • nárůst skupinové koheze
    • změny v chování vůdců skupin
    • změny skupinových norem a konformity
    • změny priorit skupiny a statusy jejich členů

Společné charakteristiky mezilidských konfliktů podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)[1]:

  • jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
  • vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
  • konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
  • existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky

Autoři také zastávají názor, že lidé můžou mít různé názory a nemusí to významně narušit jejich vztahy. Ovšem to nevylučuje myšlenku, že rozdílný pohled na cíle, aktivity a zájmy můžou vést ke konfliktu.

Zároveň je dle autorů konfliktní situace pojímána jako velmi náročná, nepříjemná, napjatá, ohrožující, proměnlivá, nestabilní situace z pohledu aktérů.


Vývojový účinek konfliktů

Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.

Řešení konfliktů

Řízený konflikt pomáhá vyjasnit sporné otázky a je zásadní v rozvoji interpersonálních vztazích, sociálních skupin, organizací a společenství. Pokud se konfliktu vyhýbá, může to vést spíše ke stagnaci. Je přínosné využít potenciálu konfliktu k produktivní diskuzi (Frankovský & Kentoš, 2009).


3 způsoby řešení konfliktů[1]:

  • autoritativní řešení - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat
  • alternativní řešení - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.
  • intervence třetí strany - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie
  • procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním
  • rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu

na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany

  • stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)
  • vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu
  • posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)
  • prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)

Vyjednávání

Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie[1]:

  • změna vlastních zájmů/požadavků - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.
  • změna požadavků druhé strany - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná
  • vyjednávání založené na zájmech - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.

Základní taktiky vyjednávání[1]:

  • Imitace - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky
  • Kompenzace - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje

Seznam použité literatury

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. Sociální psychologie = Sociálna psychológia. Praha: ISV, 1997.
  2. 2,0 2,1 NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.