• problematikou konformity se zabývá sociální psychologie

Vymezení pojmu

  • nejprve se zkoumala konformita, poté vyhovění a poslušnost (tj. specifické druhy konformity)
  • konformita - změny chování nebo názorů, které vznikají jako výsledek skutečného nebo domnělého tlaku jiného jedince, skupiny nebo společnosti
  • na jedince je vyvíjen tlak, aby se choval v souladu s určitými normami a pravidly platnými pro určité situace nebo okolnosti
  • vyznačuje se tím, že lidé dělají něco, co sami nechtějí › jde tedy vlastně o konflikt (rozpor mezi tím, jak se jedinec chce chovat a usuzovat a jak to vyžaduje sociální prostředí)
  • nekonformnost (nonkonformita)- může se projevit nezávislosti úsudku a chování › člověk si zachová své vlastní mínění a chová se podle svého přesvědčení (ale nevylučuje připojení se ke skupině v případě, že jeho názor odpovídá názoru skupiny)
  • akceptace - vnitřní konformita - když působení sociálních vlivů vyústí v přesvědčení, že vyžadované chování či názor jsou akceptovatelné a člověk je příjme za své, souhlasí s nimi, člověk začne jednat a myslet v souladu se skupinou, aniž by pociťoval rozpor se svým přesvědčením
  • vyhovění - compliance - člověk změní své chování v důsledku přímého požadavku jiné osoby, vznesený požadavek mívá spíše charakter přání jiného člověka v naději, že mu bude vyhověno, označováno za vnější, povrchní konformitu, protože to také provází konflikt, ale mnohem mírnější
  • poslušnost - obedience - je změna chování vyvolaná přímým příkazem nebo nařízením, v extrémní podobě je člověku nařizováno něco, co je v rozporu s jeho svědomím, morálními zásadami, je to silně negativně prožívané, člověk je nucen dělat něco, co se mu hluboce příčí, odmítnutí poslušnosti (nesplnění příkazu) může být velmi přísně sankcionováno


  • H.C. Kelman (1954) identifikoval tři procesy, které přispívají k sociální konformitě:
  1. vyhovění - jdeme s davem, ale neměníme své vlastní přesvědčení
  2. internalizace - souhlasíme s tím, že názor většiny je správnější
  3. identifikace - změníme své názory, abychom se podobali osobě, kterou obdivujeme


Vysvětlení konformity

Morton Deutsch a Harold Gerard tvrdí, že základem konformity jsou 2 potřeby:

  1. potřeba mít pravdu, která je vyvolaná normativním sociálním vlivem ( = každá skupina či společenství má jistá očekávání, členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání a trestání skupinou, člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut, to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby, nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných, v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence)
  2. potřeba být oblíben, která je vyvolaná informačním sociálním vlivem ( = chováme se jako ostatní, jsme s nimi konformní, protože se stávají vodítkem pro naše chování, obracíme se tedy k jiným lidem, abychom získali jistotu správného názoru, jednání, chování, je silný zejména v nových situacích, kdy člověk prožívá pocit bezradnosti, chování a usuzování jiných pak přijímá jako správné a směrodatné)


  • pomocí konformity lze dosáhnou toho, aby nás jiní lide respektovali, měli rádi, oblíbili si nás
  • proto se lidé chovají a usuzují jako jiní, zejména jako ti, na kterých jim záleží

normativní sociální vliv o každá skupina či společenství má jistá očekávání o členové, kteří se odlišují od očekávaných norem, pravidel, zvyků, jsou jinými posuzováni jako odlišní, zvláštní či deviantní a stávají se terčem posměchu, odmítání a trestání skupinou


o člověk dělá to, co ostatní, nikoli proto, aby získal informaci, ale aby neztratil přízeň jiných, aby se nestali terčem žertování a nebyl odmítnut o to vede ke konformitě a objevuje se v situacích, kdy se člověk obává ztráty obliby, nebo chce dosáhnout uznání, obliby jiných o v tomto smyslu je velmi citlivým obdobím pro neodlišování se adolescence