Mladší školní věk

Mladší školní věk

  • 6/7 až 11/12 let
  • věk 12 až 15 let se pak dá v pedagogické literatuře najít pod pojmem „starší školní věk“, zatímco v psychologické literatuře toto období najdeme jako „pubescenci“


Freud - období latence

  • 6 až 12 let
  • prožívání libida ustupuje do pozadí
  • po vyřešení falických rozporů je dítě plně soustředěno na školu


Erikson - snaživost x méněcennost

  • 6 až 12 let
  • ctností je kompetence
  • ve škole se poprvé začne poměřovat se spolužáky (ve školce má dítě ještě nereálný sebeobran a nejsou tam výkonové testy) a setkávají se tam s novou autoritou, ne nutně přátelskou → začíná se dívat, jak na tom je v porovnání s ostatními
  • klíčový moment, aby neztratili chuť učit se je, aby ve škole nezažívali jen méněcennost (každé z dětí ve třídě potřebuje zažít, že je v něčem dobré)
  • nesmí být moc ambiciózní rodiče


Piaget - konkrétní logické operace

  • 6 až 12 let
  • schopnost dělat operace v mysli bez závaznosti na to, co vidí, ale s pomocí představivosti
  • už se umí vrátit o několik kroků v mysli zpět
  • je to ale vázáno na konkrétní věci, reálně existující (ne abstraktní - umí sečíst švestky, ale ne čísla)
  • je schopno pochopit široké souvislosti, pokud jsou mu správně podány
  • umí sériovat (seřadí kostky podle velikosti) a rozumí analogiím (seřadím trojúhelníky podle velikosti, dokáže podle toho seřadit kostičky)
  • dítě velmi dobře rozumí této větě:Všechny šelmy jí maso. Vlk je šelma. Co můžeš říct o vlkovi? Odpoví správně.
  • Ale této větě porozumí až v dalším stádiu: Fero je Dazo. Všichni fero žijí va vodě. Co můžeš říct o dazo? Neví.


  • škola má v tomto období zásadní význam a je zásadním socializačním činitelem
  • činnost dítěte je plně ovlivněna realitou, která ho obklopuje, chce ji pochopit, zjistit co s čím souvisí → ovlivňuje to jeho aktivitu – proto je v tomto období časté sběratelství (pomáhá mu vytvářet si systém, chce se v tom vyznat)
  • souvisí s tím kresebné projevy → objevuje se smysl pro detail, ten se projevuje i v denících (děti rády zapisují do deníků), ale zápisy jsou disproporční (věnuje se popisu detailu, ale vynechává podstatné souvislosti)
  • zájem o naučné knihy a encyklopedie → má pocit poznatelnosti, uchopitelnosti reality
  • má taky rádo cestopisy a příběhy z historie (vhled do časového kontinua)
  • má zájem o rodokmeny (v předchozím období do zajímaly rodinná alba, teď ho zajímají souvislosti)
  • tahle orientace se projevuje i ve způsobu her → má rádo hry, kde může projevit své znalosti (pexeso, mechanické hračky)


  • 2 fáze:
  1. naivní realismus : 6 až 8 let, vázáno na názory svých rodičů, ještě malá soustředěnost, hravost, postupná adaptace na školu, akceptuje imanentní spravedlnost rodičů (co rodič dělá, dobře dělá)
  2. kritický realismus: 8 až 12 let, předchází to pubescenci → je to taky předfáze tohoto myšlení → kritičnost a kontrola rodičů; do teď byla autorita „Pán Bůh“, teď sleduje, jestli tomu tak opravdu je zvlášť inteligentní děti jsou nesnesitelné pro své učitelé, protože se je snaží nachytat, že něco nevědí (učitelé je pak třeba pro jistotu nevyvolávají, aby jim nenabourali průběh hodiny), dochází ke zvyšování sebedůvěry a oddělování se od autorit


  • dochází k výraznému růstu do délky
  • výrazně se zlepšuje jemná i hrubá motorika (dokončuje se osifikace)
  • s tím souvisí zájem o sportovní a pohybové aktivity
  • projevuje se individuální tempo jedince
  • velkou roli teď mají fyzické předpoklady co se týče přijetí do kolektivu → děti totiž rovnají věci tak, aby byly stejné – nemají rády odchylky (skupinky podle toho, jestli má brýle, pěkné vlasy, je moc pomalý,…)
  • děti jsou velmi radikální, když se někdo do jejich skupinky nehodí, radikálně ho vyloučí (už to není to přívětivé prostředí)
  • dítě už se tolik nesoustředí jen na nějakou věc, ale vidí celek a přitom má smysl pro detail
  • ve smyslu pro detail se výrazně projevuje osobní zaměřenost (dítě např. chce dlouhé vlasy, tak si všude všímá všeho, co se toho týká – pěkných vlasů, sponek, účesů,…)
  • svět se pro ně rozšiřuje v prostoru i času, nejsou již závislé jen na tom, na co nazírají
  • ale v prvním období jsou ještě stále vázány na přítomnost
  • rozvoj řeči – gramatických pravidel, slovníku → kvalitativní i kvantitativní rozvoj


Socializace

  • velký rozvoj sociální reaktivity
  • projevy spolupráce, agrese, submise, soutěživost
  • časté podléhání sociální nákaze
  • děti mají často problémy s tím, že jsou izolované ve skupině → strach ze školy a zhoršený prospěch, může to být navázáno na problémy s vrstevníky; je to pro ně velmi bolestivé
  • vývoj sociálních kontrol a vývojové hodnotové orientace, stabilizace norem, děti chtějí mluvit na téma normy, chtějí je řešit a obhajovat


Kognitivní vývoj

  • dítě je již schopno logických operací, takže už není závislé na viděném, je schopno myslet o věcech, které bezprostředně nevnímá je to krůček k abstrakci a decentraci (nevidí vše přes sebe sama, není vázáno na tom, co vidí)
  • „konkrétní“ ale znamená, že dokáže myslet jen o věcech, které už někdy vidělo nebo si je dokáže představit → v osmi letech teda už dítě chápe:
  • dítě je schopno různých transformací (změn) v mysli současně, např.: při korálkovém testu si už dokáže říct: nic jsme neubrali, nic jsme nepřidali, tak je tam toho stejně
  • už se umí ve svém myšlení vrátit o krok zpět - reverzibilitadochází také ke spojování znalostí (chápe změnu hladiny vody v širší a užší sklenici)


  • pojmy:
  • operace:
  • vyšší forma myšlení, která je vázaná na řeč, při čem řeč a řečové chování nahrazuje v mysli reálnou činnost
  • popisuje nám vnitřní jednání
  • probíhá jen v mysli a proto jsou vratné, reciproké
  • šetří nám to čas i fyzickou sílu
  • např.: psovití a kočkovití jsou dravci → operace (je tam „a“)
  • ale: pes a vlk jsou psovití, kočka a puma jsou kočkovití, kočkovití a psovití jsou šelmy → to už je grupa


  • grupování
  • spojování operací → sdružuje sled operací na základě naučených zákonitostí
  • rovnováha grup = dítě dostává nové poznatky, má už připravenou síť grup a dokáže si ty nové poznatky do té sítě zařadit → rodiče by dítěti měli připravit dobrou síť grup
  • grupy působí jako anticipující schéma plnění úkolů (částečně předjímají myšlení a částečně si to musí dítě dotvářet)


  • na konci mladšího školního věku je dítě schopno provádět grupování a je schopno odpovídat na rovnováhu grup
  • již je také plná decentrace, dosaženo inkluze tříd (dítě je schopno pochopit vztahy, zahrnutí – chápe, že množina ovoce a množina zeleniny jsou podmnožiny jiné velké množiny zdravého jídla)
  • dále dokáže kvalitativní seriaci (dokáže srovnat např.: od největšího do největšího)
  • chápou tranzitivitu → co z čeho plyne (když A = B a B = C → A = C)
  • chápou analogie (srovnej kostky od největšího do nejmenšího, teď stejně srovnej válečky) - vytváří se objektivní časové a prostorové představy (jaký vztah má týden k měsíci, měsíc k roku,…)


Vývoj morálního usuzování

Piaget

  • Piaget to probíral už ve 30. letech 20. stol, vymyslel experimenty pro děti a rozčlenil vývoj morálky na tři etapy:
  1. heteronomní morálka - předškolní období a začátek školy, určována příkazy a zákazy autorit, to je pro dítě klíčové a nic k tomu nedodává, je to pro něj nezpochybnitelné
  2. autonomní morálka - 7 až 8 let, začne samo posuzovat, co je dobré/špatné, ale je to zatím primitivní, černobílá úroveň (nerozlišuje vinu za to, zda rozbil 10 sklenic nešťastnou náhodou nebo rozbil jednu schválně)
  3. plně rozvinutá autonomní morálka - kolem 11, 12 let, plně pochopí situaci, získá vhled (pochopí, že není lež, když doktor někomu neřekne, že zítra umře), váže se na kritičnost, nekritizuje jen ostatní, ale i sebe a to s větším vhledem do situace, detailně


Kohlberg

  • navázal na Piageta v 60. letech

1) stádium prekonvenční úrovně - myšlení dítěte se řídí strachem z následků nebo očekáváním odměny dvě fáze:

  • heteronomní fáze - plně rozhoduje dospělý, co je a není dobře
  • naivní instrumentální hédonismus - dítě nějak jedná, protože očekává následek (odměnu/trest)

2) stádium konvenční úrovně - řídí se splněním sociálního očekávání

  • období morálkou hodného dítěte - klasické na počátku mladšího školního věku, když budu hodný, uchovám si pozitivní vztah s rodiči, učitelem,…
  • období vlastního svědomí a autority - dítě jedná tak, aby předešlo kritice autorit a vlastním pocitům viny (už se ozývá vlastní svědomí)

3) postkonvenční stádium- principiální úroveň, člověk se řídí principem chování morálka, která vychází z určité společenské smlouvy - já mám něco od společnosti a proto společnosti taky něco dám (chrání mě policie → nebudu krást; nemám rád pošlapanou lavičku → taky na ni nebudu šlapat; co nechceš aby jiní dělali tobě, nedělej ty jim) morálka vyplývající z etických principů - bojuji za kvalitu ovzduší, ačkoli mě je už 80 let a pro mě bude vzduchu dost, vychází z vnitřních morálních principů


  • Kohlbergovi vyčítali:při výzkumech došel k závěru, že je 25% Američanů dojde do 6. stádia, jeho metoda je udělána po způsobu mužského myšlení