Motivace

motivace = souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů (pohnutek)

  • jedna ze složek psych. regulace činnosti
  • postulovaný proces, určující zaměření, trvání a intenzitu chování (jednání)
  • hypotetický konstrukt popisující „psychologické příčiny” chování
  • východiskem motivace je vnitřní stav napětí, cílem je dovršující reakce
  • intrapsychicky probíhající proces vyúsťující ve výsledný vnitřní stav - motiv = odvozuje se od dovršující reakce (motivem není jídlo, ale nasycení


motiv = vnitřní hybná síla člověka, podnítí ho k fyzické i psychické aktivitě, vždy se spojují do širších komplexů, projevují se tím, že buď chceme něco získat nebo se chceme něčemu vyhnout


  • lidské motivy lze rozdělit do čtyř okruhů:
  1. sebezáchovné motivy (mají biologický základ)
  2. stimulační motivy (pravděpodobně také vrozené; jejich uspokojování je podmínkou optimálního psychického fungování)
  3. sociální motivy (regulují a ovlivňují mezilidské vztahy)
  4. individuální psychické motivy


  • jiné dělení motivů:
  1. vrozené (instinktivní chování) x získané
  2. vědomé x nevědomé
  3. impulsy (zevnitř) x incentivy (z okolí)


  • struktura motivace:
  • jednotlivé motivy: primární (vrozené) x sekundární (odvozené)
  • jednotlivé postoje: sycen více motivy, slouží k uspořádání světa
  • hodnoty a zájmy
  • jednotlivé motivační vlastnosti (sklony): obecnější než postoje


  • funkce motivace:
  • uspokojení potřeb vyjadřujících nedostatky ve fyzickém nebo sociálním bytí
  • zajišťuje účelné chování udržující vitální a sociální funkce individua
  • organizace chování


  • pojetí motivace:

užší: připisuje motivu pouze energetizující a dynamogenní funkci, funkce direktivní (směrová) je zajišťována jinými procesy (hlavně kognitivními), v kognitivních a humanistických teoriích motivace

širší: připisuje motivu (pohnutce): energetizující, dynamogenní a direktivní funkci, v hédonistických a incentivních teoriích motivace

  • direktivita - zajišťována částečně motivací, z větší části kognicí
  • energetizace - společně s emocemi
  • dynamogenie - společně s vůlí


Teorie motivace

Madsen - klasifikace teorií dle hlavního obsahu základních hypotéz v modelu do 4 kategorií:


Homeostatický model

  • nejstarší, Cannon formuloval pojem homeostáza (1915), navázal na koncepci vnitřního prostředí C. Bernarda
  • všechny biologické procesy včetně chování jsou determinovány narušením homeostáze (stálost vnitřního prostředí) = optimálních podmínek rovnováhy v organizmu
  • biologické procesy včetně chování pokračují tak dlouho, dokud není obnovena homeostáze (nebo dokud organizmus nezemře)
  • narušená homeostáze vytváří potřebu, jež determinuje centrální pud, společně s kognitivními procesy tento pud determinuje chování, jež redukuje nebo ukájí potřebu, čímž se znovuobjevuje homeostáze
  • př. Freudova teorie, Hullova teorie
  • přednosti: jednoduchý model, biologický model
  • popularita tohoto modelu vedla k tomu, že ji psychologové nadužívali a dlouho ignorovali skutečnosti, jež do tohoto modelu nezapadaly
  • další modely jsou alternativami homeostatického modelu


Pobídkový model - incentivní

  • Harlow kritizuje homeostatický model jako příliš úzký, ukázal, že existují i jiné biologicky primární motivace (zejména explorační pud)
  • mnoho experimentů ukázalo, že tzv. homeostatické pudy (hlad, žízeň, sex, ...) nelze plně vysvětlit pomocí homeostatického modelu
  • nejstarší a nejlépe podložený útok na homeostatický model - P. T. Young - potravní preference živočichů, jež nebyly založeny na homeostázi (poč. 40. let)


  • incentivní model:
  • určité vnější podněty mají dynamický účinek, tj. determinují stav aktivace nebo mobilizují energii organizmu
  • tento dynamický stav a kognitivní procesy determinují chování organizmu
  • dle tohoto modelu toto chování často vede k redukci vnějších dynamických podnětů
  • tyto podněty vycházejí z incentiv = pobídek - motivující podnětové objekty, dynamizující, aktivující, energii mobilizující


  • rozdělení pobídek:
  • primární - vrozený dynamický účinek, afektivní buzení zaměřuje organizmus k podnět. objektu nebo proti němu, a tak ovlivňuje volbu a preferenci; teorie Youngova, Hebbova, McClellandova, Tinbergenova
  • sekundární - získaný dynamický účinek; teorie Atkinsonova, Lewinova, trochu Freudova