Nejstarší představy o duši (starověké kultury): Porovnání verzí

Řádek 38: Řádek 38:
 
::::* v podobě afektů, citových vzruchů, myšlení, chtění, rozhodování se, paměti
 
::::* v podobě afektů, citových vzruchů, myšlení, chtění, rozhodování se, paměti
 
::::* souvisí s ostatními představami životné duše (uniká z rány krví, je v hrudi)
 
::::* souvisí s ostatními představami životné duše (uniká z rány krví, je v hrudi)
 +
<br />
 +
'''Duše zemřelých:'''<br />
 +
- objevuje se zejména '''u Homéra jako psyché'''
 +
::::* vychází z těla umírajícího ústy nebo krvácející ranou
 +
::::* v okamžiku smrti se od člověka odpoutává
 +
::::* mluví se o ní jen v souvislosti s umírajícím, nevíme proto jako funkci měla v těle živého
 +
::::* matná, bez jasného vědomí, tupá, bez vůle a citových vznětů, lhostejná
 +
::::* věrným obrazem odhmotnělého těla mrtvého
 +
::::* psyché sama se může oživit jen výjimečně vypitím krve
 +
<br />
 +
'''Psychologické názory ve starém Egyptě:'''<br />
 +
- 4. tisíciletí BC; prameny – papyry (nejstarší psychologické pojednání – Rozhovor životem unaveného se svou duší), sloupy chrám, hrobek a pyramid, texty z Knihy mrtvých <br />
 +
- c'''entrem duševního života srdce'''; primát ducha nad tělem a jeho '''nesmrtelnost''' ( po smrti se převtěluje a prochází všemi druhy tvorů nebo zůstává upoutána k tělu mrtvého nebo žije v říši mrtvých)<br />
 +
- člověk = fyzické tělo „Chat“ + nehmotné tělo jako obraz hmotného „Ka“ + animální nižší duše vázaná na krev „Habi“ + duše „Ba“ (odpovídá životné řecké psyché) + životní síla „Ankh“ + duchovní duše „Chejbi“ + božský duch „Ku“ <br />
 +
<br />
 +
'''Psychologické názory ve staré Indii:'''<br />
 +
- 1200 BC; prameny – védy; indická filosofie se zajímá o člověka, metafyzické soustavy se opírají o údaje psychologické, parapsychologické jevy jsou proto pokládány za normální<br />
 +
- '''metodické cesty''' – koncentrace mysli spolu s regulací dýchání v určitých pózách ('''spojení psychiky a fyziologie'''), což dosahuje k '''dosažení nadvědomí''' (rozšířeného vědomí)<br />
 +
- psych. - zcela ve službách náboženství a ve znamení '''paralelismu individuálních a kosmických principů'''; vývoj vyššího druhu poznání (až osvobozující transcendence) je spojena s vývojem mravním <br />
 +
- 2 hlavní cesty, jak zbavit člověka okouzlení z předmětů světa a připomenout si identitu jako jeho základ:
 +
::::* '''asketismus''' (odříkavý způsob života)
 +
::::* '''tantra''' (proti úniku ze života staví fascinaci láskou a rozkoší)<br />
 +
- '''zen-buddhismus:''' sebezdokonalování se prostřednictvím psychofyzického uvolnění a poznávání, které vrcholí ve stavu náhlého osvícení, v němž se hroutí konvenční pravdy jako umělé konstrukce <br />
 +
<br />
 +
'''Psychologické názory ve staré Číně:'''<br />
 +
- spojeny s náboženskými a eticko-náboženskými systémy
 +
:* '''Kchung-fu-c‘''' ('''Konfucius''', 551-497 BC)
 +
::: - tvůrce '''racionální etiky''' – spojení morálně dobrého a užitečného<br />
 +
::: - psychologicky hluboce založená analýza morálních ctností
 +
:* '''Lao-c‘''' (Tan Li-Po-Jang 400 BC)
 +
::: - autor Tao-te-Ťing (Kniha o tao a ctnosti)<br />
 +
::: - historický předchůdce gestaltismu – formulace myšlenky, že celek je víc než část
 +
::: - '''ctnost''' = milosrdenství, soběstačnost, skromnost
 +
:* '''Čou-jen''' (300 BC)
 +
::: - nauka o protikladných světových principech: mužském '''„jang“''' a ženském '''„jin“'''<br />
 +
<br />
 +
'''Psychologické názory ve starém Řecku:'''<br />
 +
- 2 filosofické proudy:
 +
:::* tzv. '''orfismus''' - spojený s náboženstvím a mystérii starých kultů,
 +
:::* racionální spojen s prakt.potřebami poznávání přírody a vztahu čl. k obci (Miléťané).<br />
 +
- cizí mysticko-náboženské proudy – změna názoru na člověka a jeho duši <br />
 +
- na spiritualistické pojetí duševního života - vliv thrácký '''kult boha Dionýsa''' <br />
 +
::::* cílem - dosáhnout extáze => pozvednout duši do společenství bohů
 +
::::* duše vězněna z trestu za dřívější provinění
 +
::::* smrt neznamená zánik, ale přechodné osvobození z pout těla
 +
- původní forma orfismu, který asi založil Orfeus z Kréty
 +
::::* usilovalo se v něm o dosažení rozšířeného vědomí
 +
::::* duše se mohla osvobodit z těla, očistit se v podsvětí a znovu se vtělovat.
 +
- na orfismus navazoval '''Pythagoras'''
 +
::::* věnoval pozornost nazírání vnitřních psychických stavů
 +
::::* na základě tohoto zaváděl pravidla duševní hygieny, založená na přísné životosprávě a meditaci (vnímání hudby)

Verze z 21. 11. 2013, 20:28

- otázka podstaty duševna a jeho vztah k bytí
- studium historických památek na archaické kultury
- názory, zvyky, obřady různých etnických skupin
- rozsáhlý etnografický materiál, 70. léta 19. století
- anglický etnolog E. B. Tylor - teorie animismu

  • pokus o vysvětlení vzniku náboženství z primitivních představ o duši
  • v mysli divocha 2 skupiny biologických otázek
1) V čem je rozdíl mezi živým a mrtvým tělem? Co je příčinou bdění, spánku, stavu vytržení, nemoci, smrti?
2) Co jsou lidské podoby, které se zjevují ve snech a viděních?

- jevy druhé skupiny - vysvětlení rozdílu mezi tělem oživeným a mrtvé
- představa ducha příznačná pro animismus:

  • netělesný obraz či podoba mající povahu páry
  • příčinou života a myšlení jednotlivce
  • může tělo opouštět
  • neviditelný a neuchopitelný, ale může projevit také fyzickou sílu

- dualistický pohled na člověka (bytost složená z těla a ducha)
- rozmanitost představ o duši - i téže etnické skupiny často chaoticky vedle sebe
- koexistence dvou představ duše:

1. životné, resp. Životodárné
2. ducha zemřelého (Taylor) - začíná existovat až od okamžiku smrt

- jde o odlišné představy, založené na zkušenostech a zážitcích odlišného citového zabarvení
- katathymně fantazijní myšlení

Životné duše:

a) Krevní duše
  • materialisticky míněna krev spolu s něčím „vyšším“
  • krev je nositelem životní síly => napitím se krve obětovaného člověka lze si přisvojit jeho životní sílu => obava ze ztráty vlastní krve
b) Orgánová duše
  • zejména srdce, vnější pohlavní orgány, ledvin
  • duší je míněn materialisticky orgán ale i životnost vůbec
c) Dechová duše
  • známkou smrti je ztráta pohyblivosti a tedy i dýchání
  • etymolog. základ slova duše = dýchat
  • nehmatatelná, někdy viditelná ve formě páry
  • podkladem pro předfilosofické představy o duševnu u starých Řeků
d) Thymos
  • podle Homérského Řecka to co oživuje
  • v podobě afektů, citových vzruchů, myšlení, chtění, rozhodování se, paměti
  • souvisí s ostatními představami životné duše (uniká z rány krví, je v hrudi)


Duše zemřelých:
- objevuje se zejména u Homéra jako psyché

  • vychází z těla umírajícího ústy nebo krvácející ranou
  • v okamžiku smrti se od člověka odpoutává
  • mluví se o ní jen v souvislosti s umírajícím, nevíme proto jako funkci měla v těle živého
  • matná, bez jasného vědomí, tupá, bez vůle a citových vznětů, lhostejná
  • věrným obrazem odhmotnělého těla mrtvého
  • psyché sama se může oživit jen výjimečně vypitím krve


Psychologické názory ve starém Egyptě:
- 4. tisíciletí BC; prameny – papyry (nejstarší psychologické pojednání – Rozhovor životem unaveného se svou duší), sloupy chrám, hrobek a pyramid, texty z Knihy mrtvých
- centrem duševního života srdce; primát ducha nad tělem a jeho nesmrtelnost ( po smrti se převtěluje a prochází všemi druhy tvorů nebo zůstává upoutána k tělu mrtvého nebo žije v říši mrtvých)
- člověk = fyzické tělo „Chat“ + nehmotné tělo jako obraz hmotného „Ka“ + animální nižší duše vázaná na krev „Habi“ + duše „Ba“ (odpovídá životné řecké psyché) + životní síla „Ankh“ + duchovní duše „Chejbi“ + božský duch „Ku“

Psychologické názory ve staré Indii:
- 1200 BC; prameny – védy; indická filosofie se zajímá o člověka, metafyzické soustavy se opírají o údaje psychologické, parapsychologické jevy jsou proto pokládány za normální
- metodické cesty – koncentrace mysli spolu s regulací dýchání v určitých pózách (spojení psychiky a fyziologie), což dosahuje k dosažení nadvědomí (rozšířeného vědomí)
- psych. - zcela ve službách náboženství a ve znamení paralelismu individuálních a kosmických principů; vývoj vyššího druhu poznání (až osvobozující transcendence) je spojena s vývojem mravním
- 2 hlavní cesty, jak zbavit člověka okouzlení z předmětů světa a připomenout si identitu jako jeho základ:

  • asketismus (odříkavý způsob života)
  • tantra (proti úniku ze života staví fascinaci láskou a rozkoší)

- zen-buddhismus: sebezdokonalování se prostřednictvím psychofyzického uvolnění a poznávání, které vrcholí ve stavu náhlého osvícení, v němž se hroutí konvenční pravdy jako umělé konstrukce

Psychologické názory ve staré Číně:
- spojeny s náboženskými a eticko-náboženskými systémy

  • Kchung-fu-c‘ (Konfucius, 551-497 BC)
- tvůrce racionální etiky – spojení morálně dobrého a užitečného
- psychologicky hluboce založená analýza morálních ctností
  • Lao-c‘ (Tan Li-Po-Jang 400 BC)
- autor Tao-te-Ťing (Kniha o tao a ctnosti)
- historický předchůdce gestaltismu – formulace myšlenky, že celek je víc než část
- ctnost = milosrdenství, soběstačnost, skromnost
  • Čou-jen (300 BC)
- nauka o protikladných světových principech: mužském „jang“ a ženském „jin“


Psychologické názory ve starém Řecku:
- 2 filosofické proudy:

  • tzv. orfismus - spojený s náboženstvím a mystérii starých kultů,
  • racionální spojen s prakt.potřebami poznávání přírody a vztahu čl. k obci (Miléťané).

- cizí mysticko-náboženské proudy – změna názoru na člověka a jeho duši
- na spiritualistické pojetí duševního života - vliv thrácký kult boha Dionýsa

  • cílem - dosáhnout extáze => pozvednout duši do společenství bohů
  • duše vězněna z trestu za dřívější provinění
  • smrt neznamená zánik, ale přechodné osvobození z pout těla

- původní forma orfismu, který asi založil Orfeus z Kréty

  • usilovalo se v něm o dosažení rozšířeného vědomí
  • duše se mohla osvobodit z těla, očistit se v podsvětí a znovu se vtělovat.

- na orfismus navazoval Pythagoras

  • věnoval pozornost nazírání vnitřních psychických stavů
  • na základě tohoto zaváděl pravidla duševní hygieny, založená na přísné životosprávě a meditaci (vnímání hudby)