Období batolete

Období batolete

  • od 1. do 3. let
  • dítě se začne samovolně pohybovat, klíčový moment – postaví se a vidí svět i samo sebe jinak
  • vrcholí senzomotorická fáze a nastupuje fáze symbolická
  • osvojí si chůzi → dosáhne na většinu věcí (třeba si i dotáhne židli, aby na ni vylezlo a dosáhlo výš) → rozvoj hrubé motoriky (další nebezpečí – otevře si okno, chodí po schodech)
  • chůze po schodech: nejdřív udělá vždy krok dopředu dominantní nohou a tu druhou přitáhne a zvládá jen chůzi do schodů → pak už střídá nohy do schodů → pak se naučí chodit samo dolů ze schodů s předsouváním dominantní nohy → pak už umí střídat nohy i ze schodů dolů (kolem 3. let)
  • kolem 2. let vypadá jeho běh „normálně“ a dokáže reagovat (např.: na zavolání), předtím se spíš jen „batolilo“
  • kolem konce 3. roku skáče po jedné noze
  • pohybová zdatnost a její rozvoj souvisí s růstem autonomie mezi 2. - 3. rokem
  • už o sobě nemluví ve třetí osobě, ale použije slovo já a prosazuje vlastní vůli
  • fáze prvního negativismu – ověřuje si tím vlastní hranice a možnosti (co se stane, když já taky řeknu ne)
  • moment vyjadřování verbálního „já sám“ – rodiče nesmí dítěti sebrat tuto jeho snahu (tímto se totiž rozvíjí jeho autonomie) → dospělí musí nechat dítěti rozvíjet jeho autonomii, aby si vytvořilo základ sebeobrazu
  • kolem 18. - 24. měsíce další senzitivní perioda, která se velmi emocionálně silná → dítě projevuje velkou závislost ne své primární rodině (na „svých“ dospělých) → chce, aby byli všichni doma a pohromadě, nechce návštěvy a intenzivně se projevuje separační reakce (nedávat v této době do ústavní péče!)


  • separační reakce - fáze:
  1. protest – vydrží hodiny plakat
  2. zoufalství – odvrátí se úplně od světa (např.: se otočí ke zdi, zaleze pod peřinu), nekomunikuje, je stísněné, málo jí, nemůže usnout
  3. odpoutání se – odpoutá se od primární osoby a najde si náhradní objekt → sestru v nemocnici, staršího pacienta, hračku, zvíře
  • rozpracoval to Spitz - když má být dítě odtrženo a matka nemůže s ním (nemocnice), dělá se to tak, že dítě do toho prostředí vstupuje aktivně (chodí si s mamkou nemocnici prohlížet, samo si může vybrat postýlku) → může se adaptovat


Fáze vzdoru - negativismu

  • čím autoritativnější výchova, tím větší projevy negativismu → když mu není nic zakazováno, nemá se proti čemu vymezovat
  • když si doma s dítětem hrají, tak pak poslouchá, ale když ho nechají celé dny si dělat co chce a nevšímají si ho, pak někam jdou a dítě slyší samé ne, tak stejně nebude poslouchat
  • odpor projeví i dítě, kde se mu věnují až moc – je přetěžováno, tak se proti tomu brání


Hra

  • hodně výzkumů provedla Marie Severová
  • podle typu hry poznáme věk dítěte
  • v tomto období se jedná o hru paralelní: na pískovišti může být 20 dětí v tomto věku, ale každé si bude hrát se svýma bábovičkama na svém kousku písku (možná si někdy bábovičky vymění, ale víc se mezi sebou nebaví)
  • hru vztahují k dospělému („peču bábovku pro maminku“)
  • dvojčata jsou výjimka
  • velké pokroky v rozvoji jemné motoriky – už si staví věž nebo most z kostek
  • kresebné projevy – symbolického charakteru (namaluje kroužek a řekne, že je to máma, za chvíli k tomu přidá čárku a už je z toho sluníčko), procvičuje si tím hybnost zápěstí (proto ho baví si jen tak čmárat) a propojuje s tím i smyslové vjemy (ťuká tužkou – dělá tečky → připomíná mu to déšť, tak neřekne, že namaloval déšť, ale že prší)
  • důležitý je kontakt dítěte s knihou


Otcovská a mateřská mluva

  • role matky vůči dítěti - přináší stabilitu, teplo, harmonii, řečení problému
  • role otce vůči dítěti - podněcuje dítě k vyšším výkonům, narušují harmonii, uměle navozují dyskomfort → důležité v celém předškolním období dítěte → příprava pro negativní momenty života
  • Gleasova teorie mostu = otec je mostem dítěte do společnosti, je dítěti náročnějším konverzačním partnerem
  • otec i matka jsou disponováni k rodičovské didaktice - intuitivnímu rodičovství → v řeči ho zatěžují přiměřeně, používají child directed speech


Otec

  • používá méně frekventovaná slova a náročnější slova
  • je více konverzačně náročnější
  • hůře dítěti rozumí → podává více žádostí o vyjasnění – dítě musí svou žádost opakovat různými způsoby
  • má větší těžkosti dítěti porozumět
  • má větší tendenci užívat častěji komplexních forem rozkazů nebo silně nepřímých rozkazů a narážek
  • dítě je nuceno vynaložit na porozumění otci více úsilí
  • dítě s otcem více procvičuje správnou řeč – když se dříve domluví dítě s okolím, má to pozitivní vliv na jeho vývoj kognitivních funkcí
  • převažují interakce herní (u matky interakce opatrovatelské) → mají živější hry, dítě je více zapojeno do hry
  • poking“ = popichování otců, pošťuchují, podněcují, oživují
  • konverzují méně s dětmi, kratší věty, na žádost dítěte neodpoví ihned
  • řídí se reálným věkem dítěte – tím, co si myslí, že už by mělo zvládnout, neřídí se jeho úrovní řečových schopností
  • často dítě testuji, zkouší, jak mu to myslí (např.: jestli přijde na nějakou lest; a těmito pokroky se otcové mezi sebou nejvíce chlubí)
  • opravují dítě častěji než matky
  • autoritativnější, agresivnější náboj, ale liší se to u dcer a u synů (matka mluví na obě pohlaví stejně)