Paměť

= schopnost zaznamenávat životní zkušenosti + je předpoklad možnosti učení + na jejím základě se formuje identita jedince je vybavováním informací, ale i zkreslující konstrukcí

  • Barlett: zapamatováváme si smysluplné obsahy (příběhy), naše zapamatování je mnohdy vágní a neúplné, vybavování je rekonstrukcí schémat založených na starších poznatcích, paměť výrazně ovlivňují sociokulturní faktory
  • Craik a Lockhart chápou paměť jako „funkci úrovně, do níž sahá analýza podnětu,“ mluví o „hloubce“ a „elaboraci“ zpracování podnětu, na nichž závisí míra jeho zapamatování. Proces kódování podle nich postupuje od „povrchnějších“ úrovní zpracování, které jsou representovány například senzorickým kódováním, až k „hlubším“ úrovním, které zastupuje zejména sémantické kódování. Využití více způsobů kódování při učení (výpisky, obrázky, významy) pak usnadňuje vybavení


Fáze paměti

  • Kódování (vštípení) = transformace senzorických vstupů do podoby mentální reprezentace, kterou lze uložit do paměti a později ji vyvolat (senzorické, sémantické k.)
  • Retence (uchování) = proces uchování zakódované informace po různou dobu, nejde o pasivní proces
  • Reprodukce (vybavení) = vyhledání informace v dlouhodobé paměti a její vyvolání do vědomí, zejména když ji potřebujeme; 1) znovupoznání (rekognice) = vybavování při opětovném vnímání stejného objektu, který jsme již do paměti uložili, vyžaduje „receptivní znalosti“, 2) spontánní vybavování = bez jakýchkoli vodítek; opírá se o „expresivní znalosti“, aktivní vyjádření, popis atd.


Modely paměti

  • Atkinson a Shiffrin uvedli model sestávající ze tří hlavních pamětních systémů:


Senzorická paměť

  • ultrakrátká (1s), prvotní posouzení důležitosti, nedůležité rychle mizí, důležité jde do krátkodobé paměti (=proces vnímání)
  • dle smyslů: zrak „ikonická“, sluch „echoická“ atd.
  • objevil Sperling a zkoumal za využití tachistoskopu (rychlá prezentace podnětů)


Krátkodobá paměť

  • krátkodobě (15-30 s.) podrží omezené množství informací, které bezprostředně potřebujeme ke svým psychickým aktivitám
  • Baddley rozlišil 2 subsystémy: a) fonologická (artikulační) smyčka = okamžitá paměť pro čísla a slova, opírá se o zvukovou podobu – prostě si v duchu opakujeme čísla, slova…, b) konceptuální paměť – uchováváme v ní významy/myšlenky z mluveného slova/textů
  • Millerovo magické číslo = kapacita (počet chunks = smysluplných celků) je 7±2
  • někdy označována jako pracovní či operační – pracovní stůl naší mysli, na němž se mohou objevit potřebné informace ze senzorické i dlouhodobé paměti (někteří psychologové však považují pracovní paměť za odlišný druh paměti)


Dlouhodobá paměť

  • uskladňuje potenciálně neomezené množství informací
  • údaje do ní přecházejí na základě memorování či sémantického kódování = zapamatování si významu slov
  • Winograd rozlišil: deklarativní ( = explicitní) a procedurální paměť ( = implicitní)

explicitní paměť – údaje sem musí projít vědomím, uchováváme zde životní události a znalosti o světě, obsahy lze verbálně popsat

  1. epizodická – uchovává události z našeho života, různé formy representace
  2. sémantická – obsahuje fakta, poznatky o světě, ale i schémata (rámce) (Bartlett) = soubory propojených informací podle kterých interpretujeme neúplné informace a scénáře (Schank, Abelson) = zobecněné osobní zážitky – epizody (např. postup činností při obědě v restauraci)

implicitní paměť – ukládání probíhá bez účasti vědomí, údaje jsou obtížně verbalizovatelné, většinou senzomotorické dovednosti

  • subsystémy implicitní paměti:
  1. senzibilace – „priming“ = zcitlivění vůči relativně novým podnětům,
  2. procedurální paměť – zajišťuje formování dovedností a návyků,
  3. jednoduché klasické podmiňování – emoční a pohybové,
  4. neasociativní učení = aktivace reflexních drah


  • další druhy a typy paměti:
  • J.P. Guilford – vizuální paměť, auditivní p., paměť pro ideje, mechanická p., paměť pro významy, p. pro prostorovou pozici, p. pro časové uspořádání
  • paměť podle smyslových modalit: chuťová, čichová, vizuální, sluchová atd.
  • typy paměti: a) názorná (zapamatování smyslových zkušeností - vizuální, sluchová…) b) slovní (zapamatování slovních vyjádření) c) emocionální


Optimalizace paměťového procesu

  • kvalita zapamatování je ovlivněna:
  • věkem (dětská amnézie – Freud se domníval, že si rané zážitky nepamatujeme kvůli jejich nepřípustné, nežádoucně-sexuální povaze, dnes je dětská amnézie vysvětlována neurofyziologicky – hippokampus, jehož činnost je pro zapamatování podstatná, v raném věku ještě není dozrálý
  • vztahem k paměťovým obsahům (emočním, motivačním, ale i kognitivním – např. začlenění do předchozí struktury poznatků),
  • metodou učení (mechanické memorování, využití mnemotechnických pomůcek atd.)


Zkreslování vzpomínek

  • rekonstrukce – doplnění bílých míst pravděpodobnými údaji
  • konstrukce – nový psychický obsah na základě zkušeností nebo informací zvenku – konfabulace
  • syndrom falešné paměti – informace z vnějších zdrojů jako vlastní vzpomínky (kryptomnézie – neúmyslný plagiát)


Teorie a příčiny zapomínání

  • pamětí a zapomínáním se zabýval Ebbinghaus už v 19. století. Učil se smyšlená, nesmyslná slova a odvodil křivku zapomínání podle času, který byl vždy potřeba k znovu-naučení. Zapomínání je podle jeho křivky zpočátku velmi rychlé, ale postupně se zpomaluje. Dávno před Millerem a jeho „magickým číslem“ odvodil kapacitu krátkodobé paměti 5 až 7 prvků.
  • teorie rozpadu pamětních stop: naučené stopy se bez reaktivace rozpadají, nervové spoje pak vytvářejí nové pamětní záznamy
  • účelné zapomínání: odstraňujeme nepřesné/nepotřebné/chybné údaje z paměti, těmto údajům věnujeme menší pozornost než těm důležitým, rychle zapomínáme například pravidelně se opakující zážitky a každodenní činnosti
  • teorie interference (střetnutí pamětních stop): podobné duševní obsahy uložené do paměti vedle sebe působí rušivě, dochází ke střetu pamětních stop a potížím při vybavování
  • proaktivní útlum = potíž při vybavování nových znalostí kvůli starším, retroaktivní = vybavení starších poznatků narušují novější
  • represe (vytěsnění): Freud: vytěsnění udržuje nepřijatelné psychické obsahy mimo vědomí a způsobuje „zapomnění“
  • teorie ztráty vodítek: informace jsou v paměti utříděny do kategorií v sémantické síti, spoje mezi kategoriemi pak usnadňují vybavování, zapomínání = nemožnost najít informaci v síti dlouhodobé paměti – způsobuje fenomén „mám to na jazyku“