Právo a internet

Problematika působnosti práva v prostředí internetu se stává stále více závažnou v souvislosti s rozvojem ICT a informačních sítí. S tím, jak se do virtuálního prostředí přesouvá stále více společenských vztahů, je právo nuceno tuto situaci řešit. Ovšem zcela nový typ prostředí přináší své specifické problémy. Je třeba vzít v úvahu, že internet je celosvětová síť, a tudíž se běžně ztrácí souvislosti mezi fyzickou lokací a právní skutečností.[1]

O tom, že právo platí, mimo jiné, i na internetu, nejsou zdaleka všichni přesvědčeni. Existují případy, při kterých policie či soud nevymáhaly něčí právo, jelikož se jednalo o prostředí informačních sítí. Rovněž se lze setkat i s případy, kdy byla snaha o uplatnění práva, ale nebylo to možné kvůli technickým, ekonomickým, nebo sociálním specifikům tohoto prostředí (například prokázání spáchání trestného činu nebo vlastnictví virtuálních věcí).[1]

Pojmy právo a internet

Pojem právo

Pojem právo označuje zvláštní systém norem společenského chování, přičemž dodržování určených pravidel je zabezpečováno státní mocí. Právní normy mohou být například příkazy, zákazy a dovolení určitého chování. Smyslem práva je zejména zajišťovat rovnováhu, stálost a stabilitu vztahů ve společnosti. Tudíž právo slouží k zajišťování ochrany zájmů jednotlivců i společnosti. Kromě práva existují i další společenské normy, jejichž dodržování není vynucováno státem. Jedná se zejména o morálku a slušnost.[2]

V souvislosti s tématem práva a internetu je nutné zmínit pojem úplnosti práva. Je velmi problematické postihnout právními normami všechno myslitelné chování lidí. V důsledku toho vznikají takzvané mezery v právu. To znamená, že existují určité akty chování, jež nejsou právem přikázány, zakázány, ani dovoleny.[2] V takových případech dochází v českém právním prostředí na zásadu, která zní „co není právem zakázáno, je právem dovoleno“.[3]

Systém českého práva se třídí na právo soukromé a právo veřejné. Soukromé právo se vyznačuje rovností účastníků (např. právo občanské a obchodní, právo duševního vlastnictvíautorské a patentové). Pokud panuje mezi účastníky takového vztahu neshoda a nemohou se dohodnout, musí se obrátit na soud, přičemž budou mít oba shodné postavení. Naopak právo veřejné je charakteristické tím, že jeden z účastníků právního vztahu (např. orgán státu) má veřejnou moc a může v rámci práva ukládat druhému povinnosti. Současným trendem v zákonech je častější kombinování prvků soukromoprávních a veřejnoprávních.[2]

Pojem internet

Internet je celosvětová počítačová síť, která slouží ke komunikaci pomocí komunikačních médií a technologií. Tato informační síť je založena na protokolu TCP/IP. Na internetu lze využívat řadu služeb jako je například elektronická pošta a World Wide Web.[4]

Ve vztahu k internetu je klíčová otázka právní regulace a činnosti orgánů různých států světa, což se vztahuje k problematice působnosti práva. Za zásadní informaci lze považovat fakt, že neexistuje žádná společenská smlouva mezi tvůrci právních norem a těmi, pro které jsou v on-line prostředí určeny. To platí, pokud internet považujeme za zcela nové společenství, jehož členové by si měli mít možnost sami zvolit autoritu, které se podřídí a vzdají se některých svých práv.[1]

Pokud ovšem uznáváme autoritu státu i v rámci internetu, musíme se zabývat otázkou, zda vůbec a do jaké míry jsou státy a jejich orgány schopné jimi stanovené právní normy vynucovat. Obvykle právo funguje tak, že je omezeno klasickými prostorovými hranicemi. Jednotlivé státy nedisponují takovými nástroji, jež by byly schopné donutit adresáty právních norem jednat v jejich souladu či zrealizovat právní postihy. Data v prostředí internetu jsou dostupná v podstatě kdekoliv a jsou tudíž teoreticky postihovány všemi právními systémy. Možnou cestou k řešení představuje koordinace působení různých typů autorit a jejich spolupráce na vynutitelnosti práva.[1]

Při řešení právních otázek v rámci internetu je nutné se zabývat tím, který právní řád (jaké země) bude v konkrétním případě aplikován, a které státní orgány budou rozhodovat a následně rozhodnutí vymáhat či vykonávat. Již fungují právní vztahy s mezinárodním prvkem, které se věnují například problematice odlišné státní příslušnosti účastníků, umístění věci, místu plnění závazku či místu porušení práva. Tyto principy dělení působnosti práva různých zemí mají už dlouhou historii a jsou uplatňovány i v současnosti. Internet sice vypadá jako prostředí bez hranic, ale stále existuje i zde možnost zjistit, kde se konkrétní data fyzicky nacházejí. Přesto se vazba jurisdikce a působnosti práva k území státu (teritoriální princip) ukazuje často jako nepostačující.[1] Na druhou stranu, například podle německého právního řádu je možné stíhat i toho, kdo porušuje německé zákony na zahraničních webových stránkách, pokud jsou tyto stránky dostupné uživatelům v Německu (konkrétně se jednalo o zveřejňování publikací popírajících holocaust na australských www stránkách).[5]

Internet a autorské právo

Internet a autorské právo, tedy problematiku ošetření ochrany autorských práv na internetu lze považovat za velice aktuální a důležitou. V České republice platí v současnosti zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Při aplikaci autorského práva na internetu existuje několik klíčových aspektů, které jsou obsahem autorského zákona.[6]

  • Co rozumíme pod pojmem autorské dílo
  • Problematika zpřístupnění díla pomocí internetu
  • Otázka stahování autorských děl z internetu
  • Typy ochrany autorských práv

Internet a služby informační společnosti

Významným právním předpisem, platným v České republice, který se týká internetu, je zákon o službách informační společnosti. Konkrétně se jedná o zákon č. 480/2004 Sb. O některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).[7]

Internet a služby informační společnosti postihují, mimo jiné, dvě následující klíčová témata.

  • Odpovědnost ISP
  • Šíření obchodních sdělení

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. v, 150 s. Právo a IT. Právo pro denní praxi. ISBN 978-80-251-1777-4.
  2. 2,0 2,1 2,2 KNAPPOVÁ, Marta a kol. Občanské právo hmotné. 1. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2005. 523 s. ISBN 80-7357-128-5.
  3. ČESKO. Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, roč. 1993, částka 1, ústavní zákon č. 1, s. 2-16. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html.
  4. SKLENÁK, Vilém, CELBOVÁ, Ludmila. Internet. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-06-14]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000536&local_base=KTD.
  5. POSPÍŠIL, Martin. Německo: Místní působnost trestních norem a Internet. ITprávo [online]. 2002 [cit. 2015-06-15]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=61318.
  6. ŠISLER, Vít. Internet a autorské právo. Praha, [2015].
  7. ČESKO. Zákon č. 480 ze dne 29. července 2004 o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 166, s. 9470-9475. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=480~2F2004&rpp=15#seznam.

Použitá literatura

  • ČESKO. Ústava České republiky. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, roč. 1993, částka 1, ústavní zákon č. 1, s. 2-16. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html.
  • ČESKO. Zákon č. 480 ze dne 29. července 2004 o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti). In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2004, částka 166, s. 9470-9475. ISSN 1211-1244. Dostupný také v digitální formě z: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&nr=480~2F2004&rpp=15#seznam.
  • KNAPPOVÁ, Marta a kol. Občanské právo hmotné. 1. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: ASPI, 2005. 523 s. ISBN 80-7357-128-5.
  • POLČÁK, Radim. Právo na internetu: spam a odpovědnost ISP. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2007. v, 150 s. Právo a IT. Právo pro denní praxi. ISBN 978-80-251-1777-4.
  • POSPÍŠIL, Martin. Německo: Místní působnost trestních norem a Internet. ITprávo [online]. 2002 [cit. 2015-06-15]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=61318.
  • SKLENÁK, Vilém, CELBOVÁ, Ludmila. Internet. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-06-14]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000536&local_base=KTD.
  • ŠISLER, Vít. Internet a autorské právo. Praha, [2015].

Související články


Klíčová slova

právo, internet, autorské právo, služby informační společnosti