Proxemika: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Proxemika == Proxemika je věda zabývající se vnímáním osobního prostoru - vzdálenosti, blízkosti a odstupu v mezilidské Neverbální komun…“)
 
Řádek 13: Řádek 13:
  
 
Vliv na velikost osobního prostoru může mít také věk, rasa, kultura, typ osobnosti, zdravotní postižení apod.
 
Vliv na velikost osobního prostoru může mít také věk, rasa, kultura, typ osobnosti, zdravotní postižení apod.
Různé kultury udržují různé úrovně osobního prostoru. V severských zemích potřebují lidé větší prostor, naproti tomu v jižních státech a na Blízkém východě je potřeba osobního prostoru daleko menší. Mladší lidé mají sklon stát si navzájem blíž než lidé starší. Venkované dávají přednost delším vzdálenostem, než lidé z města.<ref>
+
Různé kultury udržují různé úrovně osobního prostoru. V severských zemích potřebují lidé větší prostor, naproti tomu v jižních státech a na Blízkém východě je potřeba osobního prostoru daleko menší. Mladší lidé mají sklon stát si navzájem blíž než lidé starší. Venkované dávají přednost delším vzdálenostem, než lidé z města.<ref name="Lewis"> LEWIS, David, Tajná řeč těla, Praha: Hodego ve spolupráci s East West Publishing Company, 1989, s.92. ISBN 80-7219-018-0.</ref>
  
Edward T. Hall stanovil 4 základní komunikační vzdálenosti:
+
[[Edward T. Hall]] stanovil 4 základní komunikační vzdálenosti:
  
 
* '''Intimní vzdálenost''' - do 45 cm; její spodní hranice je totožná s haptickým kontaktem, probíhá v ní například objímání a šeptání. Komunikaci ovlivňují i čichové a hmatové kanály, zrakové vjemy jsou zorným polem dost omezeny
 
* '''Intimní vzdálenost''' - do 45 cm; její spodní hranice je totožná s haptickým kontaktem, probíhá v ní například objímání a šeptání. Komunikaci ovlivňují i čichové a hmatové kanály, zrakové vjemy jsou zorným polem dost omezeny
Řádek 26: Řádek 26:
  
  
 +
=== Proxemický tanec ===
  
 +
tento "tanec" nastává při setkání dvou či více lidí s rozdílným vnímáním osobního prostoru. Jeden se snaží přiblížit k partnerovi, ten všek ustupuje nebo uhýbá do stran. Obvykle bývá řešen určitým kompromisem ve vzdálenosti.
  
  
 +
=== Prostorová orientace ===
  
 +
Jedná se především o uhel, pod jakým spolu účastníci hovoří. Pokud partneři spolupracují, často si sedají vedle sebe. Jestliže je jejich vztah spíše kompetitvní, sedají si naproti sobě. Rohové postavení, přibližně v 90°úhlu, zaujímají lidé v přátelském a neformálním rozhovoru, zároveň ale může roh fungovat jako bariéra v případě, že se jeden cítí ohrožen.
 +
Podle průzkumu mužům více vadí, sedne-li si někdo neznámý proti nim, zatímco pokud si sedne vedle něj, vnímají to méně nepřátelsky. U žen je to právě naopak, často proto dávají na místa vedle sebe tašky nebo oblečení.<ref>LEWIS, David, Tajná řeč těla, Praha: Hodego ve spolupráci s East West Publishing Company, 1989, s.109. ISBN 80-7219-018-0.</ref>
  
LEWIS, David, Tajná řeč těla, Praha: Hodego ve spolupráci s East West Publishing Company, 1989, s.92. ISBN 80-7219-018-0.</ref>
+
 
 +
 
 +
<references />
 +
<references />

Verze z 3. 1. 2015, 17:48

Proxemika

Proxemika je věda zabývající se vnímáním osobního prostoru - vzdálenosti, blízkosti a odstupu v mezilidské neverbální komunikaci. Tato vzdálenost se nazývá proximita. Informace o vzdálenosti je vnímána především opticky, dále jsou zapojeny smysly jako čich, hmat, sluch apod.

Výraz proxemika prosadil v roce 1963 kulturní antropolog Edward T. Hall. Zároveň zdůrazňoval její vliv v lidské komunikaci. Mluví o osobním prostoru (zóně) jako o prostoru bezprostředně obklopujícím každého člověka, a o osobním území (teritoriu), které popisuje jako oblast, jež si člověk může nárokovat a bránit.


Osobní prostor

Osobní prostor je zóna kolem každého člověka, jejíž narušení může být pokládáno za snahu o její ovládnutí a způsobit nejistotu nebo agresi. Doporučuje se udržování odstupu přibližně jednoho metru. Do osobního prostoru pouštíme převážně jen rodinné příslušníky a blízké přátele. Narušení také tolerujeme u některých profesí - lékařů, masérů, kadeřníků apod. Meziosobní vzdáleností dále vyjadřujeme i vztah podřízeného a nadřízeného, sympatie a antipatie.

Vliv na velikost osobního prostoru může mít také věk, rasa, kultura, typ osobnosti, zdravotní postižení apod. Různé kultury udržují různé úrovně osobního prostoru. V severských zemích potřebují lidé větší prostor, naproti tomu v jižních státech a na Blízkém východě je potřeba osobního prostoru daleko menší. Mladší lidé mají sklon stát si navzájem blíž než lidé starší. Venkované dávají přednost delším vzdálenostem, než lidé z města.[1]

Edward T. Hall stanovil 4 základní komunikační vzdálenosti:

  • Intimní vzdálenost - do 45 cm; její spodní hranice je totožná s haptickým kontaktem, probíhá v ní například objímání a šeptání. Komunikaci ovlivňují i čichové a hmatové kanály, zrakové vjemy jsou zorným polem dost omezeny
  • Osobní vzdálenost - 45-120 cm; již nedochází ke zkreslování zrakových vjemů přílišnou blízkostí. Čichové kanály nejsou v popředí. Horní hranici tvoří vzdálenost umožňující sledování partnerovi mimiky.
  • Sociálně poradní vzdálenost - 120-370 cm; v této sféře dochází k většině formálních či skupinových komunikací
  • Veřejné pásmo - od 370 cm; horní limit se pohybuje na hranici srozumitelnosti komunikačních signálů, závisí také na podmínkách prostředí (viditelnost, hluk, aj.)


Proxemický tanec

tento "tanec" nastává při setkání dvou či více lidí s rozdílným vnímáním osobního prostoru. Jeden se snaží přiblížit k partnerovi, ten všek ustupuje nebo uhýbá do stran. Obvykle bývá řešen určitým kompromisem ve vzdálenosti.


Prostorová orientace

Jedná se především o uhel, pod jakým spolu účastníci hovoří. Pokud partneři spolupracují, často si sedají vedle sebe. Jestliže je jejich vztah spíše kompetitvní, sedají si naproti sobě. Rohové postavení, přibližně v 90°úhlu, zaujímají lidé v přátelském a neformálním rozhovoru, zároveň ale může roh fungovat jako bariéra v případě, že se jeden cítí ohrožen. Podle průzkumu mužům více vadí, sedne-li si někdo neznámý proti nim, zatímco pokud si sedne vedle něj, vnímají to méně nepřátelsky. U žen je to právě naopak, často proto dávají na místa vedle sebe tašky nebo oblečení.[2]


  1. LEWIS, David, Tajná řeč těla, Praha: Hodego ve spolupráci s East West Publishing Company, 1989, s.92. ISBN 80-7219-018-0.
  2. LEWIS, David, Tajná řeč těla, Praha: Hodego ve spolupráci s East West Publishing Company, 1989, s.109. ISBN 80-7219-018-0.