Role výměnných formátů v katalogizační praxi, charakteristika formátu MARC 21

MARC21

MARC21 je mezinárodně uznávaný metadatový standard pro popis dokumentů v knihovnických informačních systémech. Je nejrozšířenější typ strojem čitelných informací z rodiny formátu MARC. Je kompatibilní s pravidly RDA (stejně jako dříve se starými pravidly AACR2R).
MARC neboli Machine Redeable Cataloging vznikl jako strojově čitelný výměnný formát bibliografických dat. Patří mezi standardizované formáty struktury katalogizačního záznamu do dnes, slouží pro přenos dat mezi jednotlivými systémy. Stanovuje povinné údaje pro výměnu, pořadí údajů popisu, jejich odpovídající kódová označení a pravidla použití. MARC formáty kooperují s mezinárodními standardy pro katalogizaci jako jsou mezinárodní katalogizační pravidla RDA (Resource Description and Access) či strukturou dat ISBD (International Standard Bibliographic Description).

Vývoj

Projekt MARC vznikl z iniciativy programátorky Henriette Avran v roce 1966 v knihovně Kongresu (LoC - Library of Congress) v USA. MARC vznikl jako pilotní projekt testování výroby strojově čitelných záznamů.
UNIMARC - Universal MARC format. Jelikož tvorba MARC formátů v USA a Velké Británii odstartovala tvorbu strojově zpracovatelných formátů i v ostatních státech a formáty byly nejednotné, byla potřeba verze formátu sjednotit - UNIMARC. Cílem sjednocení bylo ulehčit mezinárodní výměnu bibliografických údajů. Byl vydán v roce 1977 jako jeden ze základních programů organizace IFLA (Interntional Federation of Library Associations) opět díky Henriette Avran. V té době byl nezávislý na katalogizačních instrukcích a řídil se jen standardem ISBD.
Během 80. - 90. let vznikly další verze v rodině formátu MARC. Byly to formáty USMARC (USA), UKMARC (Velká Brotánie) a CANMARC (Kanada), které se staly předlohou pro pozdější nejnovější verzi MARC21.
MARC21 vznikl spojením USMARCU a CANMARCU v roce 1999. Pracovaly na něm 3 velké instituce. Library of Congress (USA), British Library (Velká Británie) a NK Kanady. Snažili se připojit i UKMARC, ale britská katalogizační praxe byla příliš odlišná a VB poté přešla na MARC21, který začal celoplošně nahrazovat UNIMARC všude a dnes je nejpoužívanějším výměnným formátem současnosti.
V ČR se přechod na MARC21 uskutečnil v roce 2004.

Struktura

Skládá se z 5 formátů:

  • pro bibliografická data
  • pro autoritní data
  • pro data o vlastních dokumentech a lokační data
  • pro klasifikační data
  • pro data o společnosti

Má 4 hlavní části:

  • Návěští - neboli Leader
  • Adresář záznamů - série datových řetězců tvořených tagem pole a počáteční pozicí každého pole.
  • Proměnná pole - do těch se zaznamenávají bibliografické údaje
  • Oddělovač záznamů

Indikátory obsahují hodnoty, které vysvětlují nebo doplňují údaje obsažené v poli. Jsou definovány nezávisle pro každé pole. Hodnota každého indikátoru je interpretována nezávisle – nikdy společně a může být vyjádřena abecedním znakem, číslicí či mezerou (mezera zpravidla vyjadřuje, že indikátor není definován).

Podpole identifikuje údaje uvnitř pole. Skládá se z vymezeni podpole (delimiter), identifikátoru podpole (data element identifier), který tvoří abecední (malá) písmena nebo znak číslice. Každé pole obsahuje nejméně jedno označení podpole. Označení podpolí jsou definovány nezávisle pro každé pole. Pořadí podpolí je dáno standardy pro obsah, např. AACR2.

Základní rozdělení proměnných polí údajů

  • 0XX Kontrolní informace, identifikační čísla, kontrolní pole,klasifikační znaky atd.
  • 1XXHlavní záhlaví
  • 2XX Názvy a údaje o vydání, nakladatelské údaje atd.
  • 3XX Údaje fyzického popisu atd.
  • 4XX Údaje o edici
  • 5XX Poznámky
  • 6XX Věcné selekční údaje
  • 7XX Vedlejší záhlaví s výjimkou předmětů a edic; propojovací pole
  • 8XX Vedlejší záhlaví pro edici; knihovní jednotky atd.
  • 9XX Pole pro národní použití <ref>[1]Sémantické aspekty katalogizace, Filozofická fakulta Masarykovy UniverzityChybná citace: Otvírací značka <ref> je chybná nebo má špatný název

Zdroje

Použitá literatura

Reference