Sexuální dysfunkce: Porovnání verzí

Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
Řádek 62: Řádek 62:
 
Stejně tak může dojít k úplnému vymizení ejakulace - k tzv. suchému orgasmu. To může mít různé důvody. Může se jednat např. o retrográdní ejakulaci, kdy emise a expulze semenní tekutiny probíhá normálním způsobem, ale odchází do močového měchýře v důsledku oslabení zevního svěrače měchýře. Důvodem jsou vegetativní neuropatie - např. cukrovka. V druhém případě může dojít k "pravé" chybějící ejakulaci - nedojde k emisi. To může být zapříčiněno farmakologickou blokádou - účinky hypotenziv a psychofarmak. Častokrát je tedy řešením vysazení medikace.<ref>Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.</ref>
 
Stejně tak může dojít k úplnému vymizení ejakulace - k tzv. suchému orgasmu. To může mít různé důvody. Může se jednat např. o retrográdní ejakulaci, kdy emise a expulze semenní tekutiny probíhá normálním způsobem, ale odchází do močového měchýře v důsledku oslabení zevního svěrače měchýře. Důvodem jsou vegetativní neuropatie - např. cukrovka. V druhém případě může dojít k "pravé" chybějící ejakulaci - nedojde k emisi. To může být zapříčiněno farmakologickou blokádou - účinky hypotenziv a psychofarmak. Častokrát je tedy řešením vysazení medikace.<ref>Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.</ref>
 
== Poruchy mužské sexuální apetence ==
 
== Poruchy mužské sexuální apetence ==
 +
U mužů jsou poruchy sexuální apetenci (u žen se jedná o nejčastější poruchu se kterou navštěvují terapeuta) poměrně vzácné. Primárně se tato porucha vyskytuje v případě hypogonadismu se sníženou produkcí androgenů. Sekundárně se jedná o spíše psychogenní vlivy. Příkladem může být (larvovaná) deprese, anebo může jít stejně tak o reakci na neúspěšnost v pohlavním životě.
 
== Anorgasmie, frigidita a sexuální averze ==
 
== Anorgasmie, frigidita a sexuální averze ==
  

Verze z 4. 10. 2016, 23:31

Za sexuální dysfunkce obecně označujeme dysfunkce, které nejsou vyvolané organickou poruchou či parafilií (viz MKN F52). Jinými slovy se nejedná o sexuální deviace či organicky podmíněná poškození organismu. Sexuální dysfunkce dělíme dle Kratochvíla na:[1]

  1. Poruchy erekce
  2. Předčasnou ejakulaci
  3. Retardovanou/chybějící ejakulaci
  4. Poruchy mužské sexuální apetence
  5. Anorgasmii, frigiditu a sexuální averzi
  6. Vaginismus

Dysfunkce mají organický původ až v 80 % případů, existuje však tendence zdůrazňovat spíše organické příčiny, nežli příčiny psychogenní, a to zejména u mužů, kde jsou psychogenní příčiny hůře snášeny.[2] Weiss na přednáškách v rámci dysfunkcí uvádí jak organické, tak psychogenní příčiny, a proto zde bude zmíněno oboje.

Erektilní dysfunkce

Podstata erektilních dysfunkcí spočívá v (a) nedostatečném, (b) nespolehlivém či (c) chybějícím ztopoření pohlavního údu muže. Jinými slovy se jedná o takový stav, který komplikuje či zcela znemožňuje uskutečnění pohlavního styku. Rozlišujeme primární a sekundární poruchu. První trvá od počátku sexuálního života, druhá znamená potíže až po období úspěšného sexuálního života. Erektilní poruchy přibývajCukroví s věkem. V 40 letech dle hojně citované Massachusettské studie trpí různými formami erektilní dysfunkce 22 % mužů, v 60 letech 40 % mužů, a v 70 letech až 50 % mužů.[3] [4]

Weiss rozlišuje tři základní stavy penisu:

  1. Erigovaný penis (penis v erekci)
  2. Penis v semierekci (něco mezi erigovaným a flacidním penisem)
  3. Flacidní penis (penis zcela bez erekce)

Zajímavosti
Jak vlastně funguje erekce? Krev přiteče do kavenozních (topořivých) tělísek a Ebnerovy polštářky je uzavřou. Krev tedy v těchto místech zůstává; po vyvrcholení polštářky splasknou a krev odtéká. Průměrná délka takto erigovaného penisu je asi 12,55 cm celosvětově (odhad u českých studentů Ψ je 16 cm).



Příčiny erektilních dysfunkcí jsou v podstatě dvě:

  1. Organické
  2. Psychogenní

Při diagnostice příčiny nejčastěji záleží spíše na tom, kde pacient vyhledá pomoc jako první - doktor problém označí za organický, psychiatr za psychogenní.

Dle Zvěřiny lze diferenciální diagnózou do jisté míry dobře předpovědět o jaký druh dysfunkce se jedná. O organickou dysfunkci jde pokud je patrný (a) plíživý začátek dysfunkce (naproti spontánní erekci u psychogenních příčin), (b) porucha je stabilní (naproti nestabilní poruše u psychogenních příčiní), (c) porucha se projevuje u muže staršího 30 let. V obou případech pak může být patrna jak psychopatologie (d), tak i partnerský konflikt (e).[5]

Ojediněle pak může nastat i náhlá erektilní dysfunkce z organické příčiny, a to u porušení míchy - při takovémto úrazu velmi rychle klesá rovněž kvalita semene, proto je dobré jej hned odebrat a uložit (po půl roce od úrazu už tyto spermie nemohou oplodňovat) → u nás se tím zabývá Táňa Šrámková.

Psychogenní příčiny stejně tak mohou být dobře odhadnuty dle přítomnosti ranní či noční tumescence. Pokud chceme zjistit, zda pacient má noční penilní tumescence, tak ho napojíme na falopletismograf, v REM fázi spánku se zdají sny a ty mohou vést k erekci. Může se rovněž udělat známkový test - penis se večer oblepí řadou spojených známek a jestli jsou ráno známky prasklé, tak se erekce dostavila. Stejně tak pokud je pro pacienta možné masturbovat, a nejde mu to pouze se ženou, jedná se jasně o psychogenní příčinu.

Somatické faktory erektilních dysfunkcí

  • Anomálie pohlavních orgánů: Patří sem nedostatečně vyvinutý genitál, hypospadie (vrozený rozštěp močové trubice) či fimóza, tedy stav, kdy nelze předkožku přetáhnout přes glans penis.[6]
  • Zánětlivé onemocnění pohlavního orgánu: Může mít podobu mnoha formy zánětů, které zněmožňují či způsobují bolest při erekci, penetraci či ejakulaci - algopareunie a dyspareunie.
  • Neurologické poruchy: Různé formy mozkových a míšních lézí v důsledku úrazů a autoimunitiních či nádorových onemocnění.
  • Endokrinní poruchy: Příčinou poruchy může být nedostatečné zásobení androgeny (např. v důsledku hypogonadismus) a zvýšená hladina prolaktinu (hyperprolaktenie). U starších mužů po 65/70 letech se jedná o výrazný pokles (PADAM). Jasná souvislost mezi erekcí a hladinou plazmatického testosteronu však není spolehlivě prokázána. Zdá se, že androgeny a jejich hladina má velký vliv při utváření mozkových struktur a z nich vyplývajícího sexuálního chování, nemá však už takový vliv na udržení sexuálního chování v dospělosti.
  • Vaskulární poruchy: Ucpání či zúžení cév (či jiné anomálie) může omezit přítok krve do kavenózních tělísek.
  • Toxické vlivy a vliv léků: Chronický abuzus alkoholu vede k poruchám erekce. Nikotin snižuje přítok krve do penisu. Zneužívání heroinu vyvolává impotenci až u 50 % narkomanů. Některé druhy antidepresiv třetí generace mohou ovlivňovat sexuální apetenci, erekci i ejakulaci (pozitivně - opožděním i negativně), obecně je ale situace u antidepresiv nepřehlednější, neboť se těžko odhaduje, zda případné problémy způsobuje nemoc či vedlejší účinky léčby. Výrazný vliv pak mají např. benzodiazepiny, seropram, citalec, seroxat, pokud při antidepresivech je přítomna jen porucha erekce, dají se podávat léky na erekci.
  • Diabetes mellitus: Cukrovka způsobuje impotenci až u 50 % diabetiků s tím, že k ní může dojít v jakémkoli věku.[7]

Psychogenní faktory erektilních dysfunkcí

  • První pohlavní styk: Rozpor mezi vnímanou vrcholnou sexuální kapacitou a nezkušeností v sexuálních projevech mladých mužů. Giese a Schmidt uvádí (1968), že erektilní selhání u prvního pokusu o soulož mělo 41 % VŠ studentů v SRN.
  • Reakce partnerky: Hlavně jednostranné zdůrazňování falické komponenty v párové sexuální interakci, ztotožňování sexu s penisem v pochvě, chování „všechno nebo nic“, odmítání nekoitálních aktivit, které by mohly erektilní dysfunkci překonat. Jsou to často muži, kteří mají erekci, ale přejde je to jen, když má dojít ke koitálnímu styku.
  • Anticipační úzkost: Anticipace neúspěchu spouští bludný kruh strachu ze selhání a selhání tento strach prohlubuje.
  • Zaměření na výkon: Uvědomění si povinnosti řádně vykonat soulož, snaha vyvolat erekci vůlí současně s obavou, že se to nemusí podařit (hlavně u extramatrimoniálních styků, tj. mimomanželských), čím je vyšší motivace, tím je větší možnost selhání.
  • Mýtus perfektní souhry: Křečovité usilování o oboustranné sexuální uspokojení, sexuální styk jako zkouška, muži se obávají, že s nimi žena nebude spokojená, ženy se bojí, že zůstanou neuspokojeny.
  • Sebepozorování: Tendence některých mužů vnímat se při pohlavním aktu v roli diváka - sebepozorování a přílišná sebekontrola ruší spontánní prožívání sexuálního vzrušení.
  • Negativní pocity související se sexualitou: Většinou souvisí s antisexuální výchovou, tabuizování sexu ve výchově vede k přesvědčení, že sex je něco nepřístojného, špinavého, špatného či nebezpečného.
  • Monotonie: Opakování sexuálního styku stejným způsobem a se stejnou partnerkou, habituace podněty, které dříve působily silně, ztrácejí na účinnosti.
  • Narušená interpersonální komunikace: Neschopnost partnerů sdělit si navzájem své sexuální potřeby, svá očekávání.
  • Psychická sexuální traumata: Sexuální zneužití v dětství, následná nejistota v oblasti sexuální orientace a sexuální identity.
  • Homoerotická orientace nebo parafilie: Věkově přiměřená žena nebo vzájemné souhlasné něžné milování není preferovanou formou sexuálního kontaktu.
  • Patologické psychické stavy: Nejčastěji ty, které způsobují celkovou pasivitu a sníženou reaktivitu organizmu - hlavně deprese, únava při počínajícím somatickém onemocnění, při přepracovanosti.
Stejně jako Hannibal skončil u Říma, i ejakulace může skončit ante portas.

Předčasná ejakulace

Neboli také překotná ejakulace nebo také ejaculatio praecox (MKN-10; F52.4) obecně zahrnuje širokou škálu pohlavních styků, které mají krátké tvrání - mnoho z nich však nelze jednoduše označit za sexuální dysfunkci.

Dá se říci, že předčasnou ejakulací muž trpí v případě, že nedokáže oddálit ejakulaci na dobu dostatečnou k uspokojení z pohlavního styku, nebo pokud tomu dojde do 15 vteřin od začátku soulože.

Řešením předčasné ejakulace může být bližší spolupráce partnerů - častější a pravidelnější pohlavní styky. Stejně tak lze využít terapeutický způsob v moderní době vyvinutý Mastersem a Johnsonovu, tzv. squeezing techniku, při níž je v několika měsících partnerům "zakázáno" uskutečňovat koitální styk, zatímco jsou jiné sexuální aktivity umožněny. Před ejakulací muž či partnerka stiskne (až bolestivě) žalud, aby byla ejakulace oddálena. Účinné jsou však i lokální anestetika, které obsahují např. mezokain.[8]

Retardovaná/chybějící ejakulace

V případě retardované ejakulace je pro mužovu ejakulaci nutná dlouhá a intenzivní stimulace. K orgasmu u nich může docházet až po několika desítkách minut či i více než hodině. Za negativní stav označujeme takový, který pacientovi přináší negativní prožitky. Pokud je o konstituční dyfunkci, řešení spočívá zejména ve využití intenzivně pracujících erotických pomůcek a dráždění. Příčina však může spočívat rovněž v nizší sexuální vzrušivosti - terapeutický postup je v takovýchto případech odlišný.[9]

Stejně tak může dojít k úplnému vymizení ejakulace - k tzv. suchému orgasmu. To může mít různé důvody. Může se jednat např. o retrográdní ejakulaci, kdy emise a expulze semenní tekutiny probíhá normálním způsobem, ale odchází do močového měchýře v důsledku oslabení zevního svěrače měchýře. Důvodem jsou vegetativní neuropatie - např. cukrovka. V druhém případě může dojít k "pravé" chybějící ejakulaci - nedojde k emisi. To může být zapříčiněno farmakologickou blokádou - účinky hypotenziv a psychofarmak. Častokrát je tedy řešením vysazení medikace.[10]

Poruchy mužské sexuální apetence

U mužů jsou poruchy sexuální apetenci (u žen se jedná o nejčastější poruchu se kterou navštěvují terapeuta) poměrně vzácné. Primárně se tato porucha vyskytuje v případě hypogonadismu se sníženou produkcí androgenů. Sekundárně se jedná o spíše psychogenní vlivy. Příkladem může být (larvovaná) deprese, anebo může jít stejně tak o reakci na neúspěšnost v pohlavním životě.

Anorgasmie, frigidita a sexuální averze

Vaginismus

Zdroje

Doporučená literatura

Seznam použité literatury

  1. Kratochvíl, S. (2008). Sexuální dysfunkce. Grada.
  2. Kratochvíl, S. (2008). Sexuální dysfunkce. Grada.
  3. Kratochvíl, S. (2008). Sexuální dysfunkce. Grada.
  4. Feldman, H. A., Goldstein, I., Hatzichristou, D. G., Krane, R. J., & McKinlay, J. B. (1994). Impotence and its medical and psychosocial correlates: results of the Massachusetts Male Aging Study. The Journal of urology, 151(1), 54-61.
  5. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
  6. Kratochvíl, S. (2008). Sexuální dysfunkce. Grada.
  7. Kratochvíl, S. (2008). Sexuální dysfunkce. Grada.
  8. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
  9. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
  10. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.