Sociální facilitace, kooperace a kompetice (soupeření, soutěžení): Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Sociální facilitace == Vlivu přítomnosti jiných lidí na chování člověka. Touto problematikou se zabýval pravděpodobně první experiment v …“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Sociální facilitace  ==
 
== Sociální facilitace  ==
 
Vlivu přítomnosti jiných lidí na chování člověka. Touto problematikou se zabýval pravděpodobně první experiment v sociální psychologie (1898), který uskutečnil Norman '''Triplett'''. Pozoroval jevy v cyklistice a zjistil, že při společné jízdě a při jízdě za vodičem (tj. někdo, kdo cyklistovi udává tempo) dosahují cyklisté lepších výsledků, než když jezdí každý sám. Teorie dynamogeneze - přítomnost druhého u nás vzbudí motiv kompetice a uvolní energii, kterou sami nemůžeme uvolnit. Když se na někoho dívám, sám se ve mně spustí systém nápodoby a mimovolně zrychlím, abych ho napodobila. '''Allport''' nazval tento efekt sociální facilitací. Přítomnost druhého zlepšuje motorickou činnost, intelektové činnosti jsou spíše inhibovány. Později se zjistilo, že vliv jiných osob nemusí být jen v pozitivním smyslu, ale může dojít i k poklesu výkonu, tj. sociální inhibice. Přítomnost jiných osob má tedy vliv na výkon člověka, který může být pozitivní i negativní. Řešení otázky, kdy je a kdy není vliv pozitivní, přinesl '''R. Zajonc''', který zjistil souvislost daného jevu s charakterem úlohy. Při vykonávaní jednoduchých a dobře zvládnutých (naučených) úkonů, přítomnost jiných osob působí na výkon pozitivně. Při řešení složitých úloh a úloh, jejíchž řešení nebylo dobře naučené, působila přítomnost jiných osob negativně. Důvodem, proč efekt obecenstva zvyšuje počet chyb, může být stav vysokého nabuzení organismu, který přítomnost diváků vyvolává. Ppřítomnost druhých je podnět vedoucí ke zvýšení arousalu a toto vyšší vybuzení spouští dominantní odpovědi. Pokusy na švábech – sociální facilitace funguje i u zvířat. '''Cottrell''' to kritizoval s tím, že arousal se nezváší pouze přítomností druhých, ale tím, že očekáváme hodnocení (na základě této kritiky to Zajonc ještě rozpracoval). '''Sanders''' a '''Baron''' zase tvrdili, že zdrojem arousalu je konflikt toho, že musím věnovat pozornost druhým i úkolu. Efekt obecenstva se snažili vysvětlit také '''Paulus''' a '''Murdock''' a upozornili na důležitost hodnocení. Obecenstvo působí daleko silněji, je-li v něm přítomný odborník, než jsou-li tam jen studenti.<br />
 
Vlivu přítomnosti jiných lidí na chování člověka. Touto problematikou se zabýval pravděpodobně první experiment v sociální psychologie (1898), který uskutečnil Norman '''Triplett'''. Pozoroval jevy v cyklistice a zjistil, že při společné jízdě a při jízdě za vodičem (tj. někdo, kdo cyklistovi udává tempo) dosahují cyklisté lepších výsledků, než když jezdí každý sám. Teorie dynamogeneze - přítomnost druhého u nás vzbudí motiv kompetice a uvolní energii, kterou sami nemůžeme uvolnit. Když se na někoho dívám, sám se ve mně spustí systém nápodoby a mimovolně zrychlím, abych ho napodobila. '''Allport''' nazval tento efekt sociální facilitací. Přítomnost druhého zlepšuje motorickou činnost, intelektové činnosti jsou spíše inhibovány. Později se zjistilo, že vliv jiných osob nemusí být jen v pozitivním smyslu, ale může dojít i k poklesu výkonu, tj. sociální inhibice. Přítomnost jiných osob má tedy vliv na výkon člověka, který může být pozitivní i negativní. Řešení otázky, kdy je a kdy není vliv pozitivní, přinesl '''R. Zajonc''', který zjistil souvislost daného jevu s charakterem úlohy. Při vykonávaní jednoduchých a dobře zvládnutých (naučených) úkonů, přítomnost jiných osob působí na výkon pozitivně. Při řešení složitých úloh a úloh, jejíchž řešení nebylo dobře naučené, působila přítomnost jiných osob negativně. Důvodem, proč efekt obecenstva zvyšuje počet chyb, může být stav vysokého nabuzení organismu, který přítomnost diváků vyvolává. Ppřítomnost druhých je podnět vedoucí ke zvýšení arousalu a toto vyšší vybuzení spouští dominantní odpovědi. Pokusy na švábech – sociální facilitace funguje i u zvířat. '''Cottrell''' to kritizoval s tím, že arousal se nezváší pouze přítomností druhých, ale tím, že očekáváme hodnocení (na základě této kritiky to Zajonc ještě rozpracoval). '''Sanders''' a '''Baron''' zase tvrdili, že zdrojem arousalu je konflikt toho, že musím věnovat pozornost druhým i úkolu. Efekt obecenstva se snažili vysvětlit také '''Paulus''' a '''Murdock''' a upozornili na důležitost hodnocení. Obecenstvo působí daleko silněji, je-li v něm přítomný odborník, než jsou-li tam jen studenti.<br />
 
 
'''R. G. Geen''' roztřídil novější teoretické přístupy do 3 tříd:<br />
 
'''R. G. Geen''' roztřídil novější teoretické přístupy do 3 tříd:<br />
 
* koncepce, které vycházejí z původního předpokladu zvýšení pudu (drive) za přítomnosti jiných osob  
 
* koncepce, které vycházejí z původního předpokladu zvýšení pudu (drive) za přítomnosti jiných osob  
Řádek 10: Řádek 9:
  
 
'''J. F. Dashiell''' se domnívá , že podmínkou sociální facilitace je jistá rivalita → kdyby situace neobsahovali prvky soutěživosti, zkoumané osoby by nepracovaly o nic lépe než o samotě.<br />
 
'''J. F. Dashiell''' se domnívá , že podmínkou sociální facilitace je jistá rivalita → kdyby situace neobsahovali prvky soutěživosti, zkoumané osoby by nepracovaly o nic lépe než o samotě.<br />
'''Bond''' navrhl model kombinující teorii hodnot a rozptýlení. Efekt obecenstva se objevuje proto, že se lidé snaží předvést se svému okolí v příznivém světle. Jednoduché úkoly jsou sociálně facilitovány, protože dotyčný ví, že je dokáže provést dobře. Je-li však úkol složitý nebo obtížný, výkon klesá, protože člověk se musí soustředit na práci a současně ví, že obecenstvo se všimne každé jeho chyby.  
+
'''Bond''' navrhl model kombinující teorii hodnot a rozptýlení. Efekt obecenstva se objevuje proto, že se lidé snaží předvést se svému okolí v příznivém světle. Jednoduché úkoly jsou sociálně facilitovány, protože dotyčný ví, že je dokáže provést dobře. Je-li však úkol složitý nebo obtížný, výkon klesá, protože člověk se musí soustředit na práci a současně ví, že obecenstvo se všimne každé jeho chyby.<br />
 +
 
 +
=== Žárovkový model sociálního vlivu - Latané  ===
 +
Podle něj je osoba pod vlivem nejrůznějších sociálních sil současně. Uvádí přirovnání, kdy na předmět svítí několik žárovek. Stejně jako u ozáření, bude síla sociálního vlivu (nebo ozáření objektu) závislá na velikosti těchto sil (výkon žárovky), na tom, kolik jich najednou svítí, a na tom, jak jsou blízko dané osobě. Sociální vliv působící v určité chvíli na určitou osobu tedy určují 3 faktory:
 +
* síla - síla sociálního vlivu může být ovlivněna například vztahy, zda jsou v obecenstvu lidé, kteří jsou pro aktéra významní, nebo kteří pro něj představují zvláštní referenční skupinu
 +
*počet - celkové množství lidí, kteří jsou přítomní, neplatí, že čím více lidí, tím větší vliv, ale rychle to roste do 5 osob, pak už jen pomalu
 +
*blízkost - týká se kontaktu, úsudek někoho, kdo žije daleko, na nás bude mít větší vliv, pokud si budeme často volat, pokud si nevoláme, je vzdálenost bariérou, která vliv sníží
  
 
=== Sociální zahálení (social loafing) - Ringelmanův efekt ===
 
=== Sociální zahálení (social loafing) - Ringelmanův efekt ===
'''Latané, Williams a Harkins''' - experimenty dokazující, že za jistých okolností se projevuje opačný efekt než sociální facilitace - sociální lenivost. Například máme-li skupinu studentů, kterým dáme za úkol křičet, snaží se jednotliví členové skupiny méně, než když jsou o samotě. Je to opakem sociální facilitace. Za jistých okolností jedinci pracující spolu podávají nižší výkony, než když každý z nich pracuje sám. Zapříčiňuje to především motivace (dochází k jejímu snížení). Jako první to popsal Max Ringelmann - přišel na to, že čím více lidí pracuje na společných úlohách, ve kterých je jeden společný výsledek, tím nižší výkon připadá v průměru na jedince. Ukazuje se , že muži se ve skupině ulejvají více než ženy. Obecně je ke skupinové lenosti větší tendence v Evropě než na východě. Záleží také na přitažlivosti skupiny.
+
'''Latané, Williams a Harkins''' - experimenty dokazující, že za jistých okolností se projevuje opačný efekt než sociální facilitace - sociální lenivost. Například máme-li skupinu studentů, kterým dáme za úkol křičet, snaží se jednotliví členové skupiny méně, než když jsou o samotě. Je to opakem sociální facilitace. Za jistých okolností jedinci pracující spolu podávají nižší výkony, než když každý z nich pracuje sám. Zapříčiňuje to především motivace (dochází k jejímu snížení). Jako první to popsal Max Ringelmann - přišel na to, že čím více lidí pracuje na společných úlohách, ve kterých je jeden společný výsledek, tím nižší výkon připadá v průměru na jedince. Ukazuje se , že muži se ve skupině ulejvají více než ženy. Obecně je ke skupinové lenosti větší tendence v Evropě než na východě. Záleží také na přitažlivosti skupiny. Ve skupinově vykonávaných činnostech s jedním výsledkem, ve kterém se nadá vyjádřit podíl jednotlivého člena na tom výsledku, dochází ke snížení výkonu jedince (ve srovnání s jeho individuálně dosaženým výkonem). Zjistilo se, že snížení motivace způsobují 3 základní zdroje:  
- ve skupinově vykonávaných činnostech s jedním výsledkem, ve kterém se nadá vyjádřit podíl jednotlivého člena na tom výsledku, dochází ke snížení výkonu jedince (ve srovnání s jeho individuálně dosaženým výkonem)  
+
* význam úlohy pro jedince  
o a to tím více, čím je početnější skupina
+
* jeho hodnocení  
- sociální zahálení bylo zjištěno v různých typech úloh - motorických (fyzických) i kognitivních
+
* možnost zjištění a hodnocení jeho výkonu a výkonu skupiny jinými  
- zjistilo se, že snížení motivace způsobují 3 základní zdroje:  
+
 
o význam úlohy pro jedince  
+
== Kooperace ==
o jeho hodnocení  
+
Chování maximalizující výsledky (či prospěch) skupiny. Vzniká na základě společných cílů. Při kooperativních činnostech jde o tzv. nenulovou činnost - tedy že všichni zúčastnění něco získávají. Vězňovo dilema – konflikt mezi jednáním pramenícím ze sledování vlastních zájmů (tj. nekooperativní volba má vyšší zisk že kooperativní bez ohledu na druhou variantu volby) a jednáním sledujícím zájem skupiny (tj. prospěch jedinců je větší, pokud oba spolupracují oproti nespolupráci obou stran)<br />
o možnost zjištění a hodnocení jeho výkonu a výkonu skupiny jinými  
+
 
 +
Příkladem kooperativních vztahů jsou například: milenecké vztahy, sourozenecké vztahy, pracovní týmy. Pokud je vzájemnost závislosti vysoká (tj. rozdělení moci je sysmetrické), takovéto vztahy bývají stabilní a kooperativní. Vyšší míra spokojenosti ve vztahu přináší vyšší pravděpodobnost kooperace: předpokladem kooperativního chování je oboustranná důvěra, připravenost k oběti a rezignace na egoistický zisk.<br />
 +
V praxi je kooperativní chování většinou výjimečné, má několik podmínek: důležitá je vzájemná podpora a důvěra, při spolupráci na společném díle není pro důvěru nutný hlubší citový závazek, společné cíle, situace musí kooperaci umožňovat, obě strany spolu musí komunikovat, je důležité dobře vybrat partnera, mít celkově kooperativní postoj.<br />
 +
 +
Kooperace přináší: vyšší efektivitu, vylepšuje sociální vztahy. Motivace kooperace tkví  v celoživotní závislosti na lidském společenství. Ze základních potřeb, které se podílí na vzniku motivace kooperace lze jmenovat potřebu: afiliace, participace, úspěchu a uznání, rovnosti, sounáležitosti
  
Kooperace
+
=== Teoretické pohledy na kooperaci  ===
= chování maximalizující výsledky (či prospěch) skupiny
+
J. Piaget - psychologický rozbor kooperativní činnosti. Zamýšlel se nad myšlením v kooperativních situacích. Čtyři aspekty kooperace:
- vzniká na základě společných cílů
+
# činnost jedné osoby, která vliv na osobu druhou
- při kooperativních činnostech jde o tzv. nenulovou činnost - tedy že všichni zúčastnění něco získávají
+
# uspokojení druhého člověka
- vězňovo dilema – konflikt mezi jednáním pramenícím ze sledování vlastních zájmů (tj. nekooperativní volba má vyšší zisk že kooperativní bez ohledu na druhou variantu volby) a jednáním sledujícím zájem skupiny (tj. prospěch jedinců je větší, pokud oba spolupracují oproti nespolupráci obou stran)
+
# dluh příjemce vyplývající z daru
- sociální dilema
+
# hodnota pohledávky <br />
o situace, kdy se neslučují vlastní a skupinové zájmy
+
Kooperace učí člověka logicky myslet, důkaz existence reciprocity. Příčiny selhávání kooperativních vztahů je třeba hledat v absenci společných hodnotových škál, necitlivosti.
o objevuje se ve dvou variantách:
 
 sociální pasti – aktivity, které jsou z krátkodobého hlediska pro jedince lákavé, postupně přejdou v situaci, na níž hradí náklady všichni zúčastnění
 
 sociální překážky – aktivity, které se z krátkodobého hlediska nezamlouvají žádnému jedinci, vedou v průběhu času k celkovému prospěchu skupiny
 
- Příkladem kooperativních vztahů jsou například
 
o milenecké vztahy
 
o sourozenecké vztahy
 
o pracovní týmy
 
- pokud je vzájemnost závislosti vysoká (tj. rozdělení moci je sysmetrické), takovéto vztahy bývají stabilní a kooperativní
 
- vyšší míra spokojenosti ve vztahu přináší vyšší pravděpodobnost kooperace:
 
- předpokladem kooperativního chování je oboustranná důvěra, připravenost k oběti a rezignace na egoistický zisk
 
- v praxi je kooperativní chování většinou výjimečné, má několik podmínek:
 
o Důležitá je vzájemná podpora a důvěra
 
 Při spolupráci na společném díle není pro důvěru nutný hlubší citový závazek
 
o Společné cíle
 
o Situace musí kooperaci umožňovat
 
o Obě strany spolu musí komunikovat
 
o Je důležité dobře vybrat partnera
 
o Mít celkově kooperativní postoj
 
- kooperace přináší:
 
o vyšší efektivitu
 
o vylepšuje sociální vztahy
 
- Motivace kooperace tkví  v celoživotní závislosti na lidském společenství
 
- Ze základních potřeb, které se podílí na vzniku motivace kooperace lze jmenovat potřebu
 
o afiliace
 
o participace
 
o úspěchu a uznání
 
o rovnosti
 
o sounáležitosti
 
  
Teoretické pohledy na kooperaci
 
- J. Piaget - psychologický rozbor kooperativní činnosti
 
o zamýšlel se nad myšlením v kooperativních situacích
 
o čtyři aspekty kooperace:
 
 1. činnost jedné osoby, která má vliv na osobu druhou
 
 2. uspokojení druhého člověka
 
 3. dluh příjemce vyplývající z daru
 
 4. hodnota pohledávky
 
o Kooperace učí člověka logicky myslet, důkaz existence reciprocity
 
o Příčiny selhávání kooperativních vztahů je třeba hledat v absenci společných hodnotových škál, necitlivosti
 
- B.M. Deutsh důvěra jako základní jev kooperace
 
o Tedy důvěřuji ti, a proto se odvažuji kooperativní volby
 
- Soudobý přístup ke kooperaci viz nenulová řešení.
 
  
Kompetice (soupeření)  
+
== Kompetice (soupeření) ==
= chování maximalizující relativní výhody jedince nad druhými
+
Chování maximalizující relativní výhody jedince nad druhými. Vzniká při usilování o vlastní zisky, v prostředí konkurence, soutěživosti. Povaha vztahu je nulová, tedy někdo získá, co jiný ztratí. Kompetice může obsahovat agresi i být neagresivní - sportovní zápolení. <br />
- vzniká při usilování o vlastní zisky, v prostředí konkurence, soutěživosti  
 
- Povaha vztahu je nulová, tedy někdo získá, co jiný ztratí  
 
- kompetice může  
 
o obsahovat agresi - snaha o něčí porážku, pokoření
 
o být neagresivní sportovní zápolení  
 
- v kompetitivních vztazích se uplatňují různé strategie
 
o přelstění
 
o podvádění
 
o poranění
 
o čekání na chybu druhého
 
- v taktice kompetice se uplatňuje
 
o odvedení soupeřovi pozornosti
 
o vyprovokování soupeře
 
o vnucování vlastního pojetí
 
o moment překvapení
 
o neustálé ohrožování soupeře
 
o tlak na fyzickou, sociální, psychologickou a morální stránku soupeře
 
- Meadová rozlišuje vedle kompetitivního a kooperativního chování také chování individualistické, v němž se jedinec snaží dosáhnout svého cíle bez vztahu k druhým
 
- Deutsch vymezil kooperaci a kompetici podle závislosti vzhledem k cílům
 
o kooperace
 
 charakteristické jsou podpůrně vzájemně závislé cíle
 
 postup jakéhokoli zúčastněného jedince nebo části skupiny směrem k cíli, zvyšuje možnost kteréhokoli jiného jedince nebo částí skupiny dosáhnou svého cíle
 
o kompetice
 
 cíle jsou protichůdně vzájemně závislé
 
 dosažení cíle kterýmkoli účastníkem nebo částí skupiny znemožňuje dosažení cílů jiným jednotlivcům nebo částem skupiny
 
  
Žárovkový model sociálního vlivu - Latané
+
V kompetitivních vztazích se uplatňují různé strategie: přelstění, podvádění, poranění, čekání na chybu druhého, odvedení soupeřovi pozornosti, vyprovokování soupeře, vnucování vlastního pojetí, moment překvapení, neustálé ohrožování soupeře, tlak na fyzickou, sociální, psychologickou a morální stránku soupeře.<br />
- podle něj je osoba pod vlivem nejrůznějších sociálních sil současně
+
Meadová rozlišuje vedle kompetitivního a kooperativního chování také chování individualistické, v němž se jedinec snaží dosáhnout svého cíle bez vztahu k druhým. <br />
- uvádí přirovnání, kdy na předmět svítí několik žárovek
+
'''Deutsch''' vymezil kooperaci a kompetici podle závislosti vzhledem k cílům
- stejně jako u ozáření, bude síla sociálního vlivu (nebo ozáření objektu) závislá na velikosti těchto sil (výkon žárovky), na tom, kolik jich najednou svítí, a na tom, jak jsou blízko dané osobě
+
* '''kooperace''' - charakteristické jsou podpůrně vzájemně závislé cíle, postup jakéhokoli zúčastněného jedince nebo části skupiny směrem k cíli, zvyšuje možnost kteréhokoli jiného jedince nebo částí skupiny dosáhnou svého cíle
- sociální vliv působící v určité chvíli na určitou osobu tedy určují 3 faktory:
+
* '''kompetice''' - cíle jsou protichůdně vzájemně závislé, dosažení cíle kterýmkoli účastníkem nebo částí skupiny znemožňuje dosažení cílů jiným jednotlivcům nebo částem skupiny
o síla
+
 síla sociálního vlivu může být ovlivněna například vztahy
 
 zda jsou v obecenstvu lidé, kteří jsou pro aktéra významní, nebo kteří pro něj představují zvláštní referenční skupinu
 
o počet
 
 celkové množství lidí, kteří jsou přítomní
 
 neplatí, že čím více lidí, tím větší vliv, ale rychle to roste do 5 osob, pak už jen pomalu
 
o blízkost
 
 týká se kontaktu
 
 úsudek někoho, kdo žije daleko, na nás bude mít větší vliv, pokud si budeme často volat, pokud si nevoláme, je vzdálenost bariérou, která vliv sníží
 
 
 

Verze z 4. 11. 2017, 23:03

Sociální facilitace

Vlivu přítomnosti jiných lidí na chování člověka. Touto problematikou se zabýval pravděpodobně první experiment v sociální psychologie (1898), který uskutečnil Norman Triplett. Pozoroval jevy v cyklistice a zjistil, že při společné jízdě a při jízdě za vodičem (tj. někdo, kdo cyklistovi udává tempo) dosahují cyklisté lepších výsledků, než když jezdí každý sám. Teorie dynamogeneze - přítomnost druhého u nás vzbudí motiv kompetice a uvolní energii, kterou sami nemůžeme uvolnit. Když se na někoho dívám, sám se ve mně spustí systém nápodoby a mimovolně zrychlím, abych ho napodobila. Allport nazval tento efekt sociální facilitací. Přítomnost druhého zlepšuje motorickou činnost, intelektové činnosti jsou spíše inhibovány. Později se zjistilo, že vliv jiných osob nemusí být jen v pozitivním smyslu, ale může dojít i k poklesu výkonu, tj. sociální inhibice. Přítomnost jiných osob má tedy vliv na výkon člověka, který může být pozitivní i negativní. Řešení otázky, kdy je a kdy není vliv pozitivní, přinesl R. Zajonc, který zjistil souvislost daného jevu s charakterem úlohy. Při vykonávaní jednoduchých a dobře zvládnutých (naučených) úkonů, přítomnost jiných osob působí na výkon pozitivně. Při řešení složitých úloh a úloh, jejíchž řešení nebylo dobře naučené, působila přítomnost jiných osob negativně. Důvodem, proč efekt obecenstva zvyšuje počet chyb, může být stav vysokého nabuzení organismu, který přítomnost diváků vyvolává. Ppřítomnost druhých je podnět vedoucí ke zvýšení arousalu a toto vyšší vybuzení spouští dominantní odpovědi. Pokusy na švábech – sociální facilitace funguje i u zvířat. Cottrell to kritizoval s tím, že arousal se nezváší pouze přítomností druhých, ale tím, že očekáváme hodnocení (na základě této kritiky to Zajonc ještě rozpracoval). Sanders a Baron zase tvrdili, že zdrojem arousalu je konflikt toho, že musím věnovat pozornost druhým i úkolu. Efekt obecenstva se snažili vysvětlit také Paulus a Murdock a upozornili na důležitost hodnocení. Obecenstvo působí daleko silněji, je-li v něm přítomný odborník, než jsou-li tam jen studenti.
R. G. Geen roztřídil novější teoretické přístupy do 3 tříd:

  • koncepce, které vycházejí z původního předpokladu zvýšení pudu (drive) za přítomnosti jiných osob
  • koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných osob evokuje tendenci chovat se určitým způsobem
  • koncepce, které předpokládají, že přítomnost jiných ovlivňuje pozornost a proces zpracovávání informací

Geen také v současných teoriích poukázal na to, že aktivační úroveň se stále považuje za důležitou proměnnou v sociální facilitaci, ale nechápe se jako fyziologická aktivace, nýbrž jako averzivní afektivní stav.

J. F. Dashiell se domnívá , že podmínkou sociální facilitace je jistá rivalita → kdyby situace neobsahovali prvky soutěživosti, zkoumané osoby by nepracovaly o nic lépe než o samotě.
Bond navrhl model kombinující teorii hodnot a rozptýlení. Efekt obecenstva se objevuje proto, že se lidé snaží předvést se svému okolí v příznivém světle. Jednoduché úkoly jsou sociálně facilitovány, protože dotyčný ví, že je dokáže provést dobře. Je-li však úkol složitý nebo obtížný, výkon klesá, protože člověk se musí soustředit na práci a současně ví, že obecenstvo se všimne každé jeho chyby.

Žárovkový model sociálního vlivu - Latané

Podle něj je osoba pod vlivem nejrůznějších sociálních sil současně. Uvádí přirovnání, kdy na předmět svítí několik žárovek. Stejně jako u ozáření, bude síla sociálního vlivu (nebo ozáření objektu) závislá na velikosti těchto sil (výkon žárovky), na tom, kolik jich najednou svítí, a na tom, jak jsou blízko dané osobě. Sociální vliv působící v určité chvíli na určitou osobu tedy určují 3 faktory:

  • síla - síla sociálního vlivu může být ovlivněna například vztahy, zda jsou v obecenstvu lidé, kteří jsou pro aktéra významní, nebo kteří pro něj představují zvláštní referenční skupinu
  • počet - celkové množství lidí, kteří jsou přítomní, neplatí, že čím více lidí, tím větší vliv, ale rychle to roste do 5 osob, pak už jen pomalu
  • blízkost - týká se kontaktu, úsudek někoho, kdo žije daleko, na nás bude mít větší vliv, pokud si budeme často volat, pokud si nevoláme, je vzdálenost bariérou, která vliv sníží

Sociální zahálení (social loafing) - Ringelmanův efekt

Latané, Williams a Harkins - experimenty dokazující, že za jistých okolností se projevuje opačný efekt než sociální facilitace - sociální lenivost. Například máme-li skupinu studentů, kterým dáme za úkol křičet, snaží se jednotliví členové skupiny méně, než když jsou o samotě. Je to opakem sociální facilitace. Za jistých okolností jedinci pracující spolu podávají nižší výkony, než když každý z nich pracuje sám. Zapříčiňuje to především motivace (dochází k jejímu snížení). Jako první to popsal Max Ringelmann - přišel na to, že čím více lidí pracuje na společných úlohách, ve kterých je jeden společný výsledek, tím nižší výkon připadá v průměru na jedince. Ukazuje se , že muži se ve skupině ulejvají více než ženy. Obecně je ke skupinové lenosti větší tendence v Evropě než na východě. Záleží také na přitažlivosti skupiny. Ve skupinově vykonávaných činnostech s jedním výsledkem, ve kterém se nadá vyjádřit podíl jednotlivého člena na tom výsledku, dochází ke snížení výkonu jedince (ve srovnání s jeho individuálně dosaženým výkonem). Zjistilo se, že snížení motivace způsobují 3 základní zdroje:

  • význam úlohy pro jedince
  • jeho hodnocení
  • možnost zjištění a hodnocení jeho výkonu a výkonu skupiny jinými

Kooperace

Chování maximalizující výsledky (či prospěch) skupiny. Vzniká na základě společných cílů. Při kooperativních činnostech jde o tzv. nenulovou činnost - tedy že všichni zúčastnění něco získávají. Vězňovo dilema – konflikt mezi jednáním pramenícím ze sledování vlastních zájmů (tj. nekooperativní volba má vyšší zisk že kooperativní bez ohledu na druhou variantu volby) a jednáním sledujícím zájem skupiny (tj. prospěch jedinců je větší, pokud oba spolupracují oproti nespolupráci obou stran)

Příkladem kooperativních vztahů jsou například: milenecké vztahy, sourozenecké vztahy, pracovní týmy. Pokud je vzájemnost závislosti vysoká (tj. rozdělení moci je sysmetrické), takovéto vztahy bývají stabilní a kooperativní. Vyšší míra spokojenosti ve vztahu přináší vyšší pravděpodobnost kooperace: předpokladem kooperativního chování je oboustranná důvěra, připravenost k oběti a rezignace na egoistický zisk.
V praxi je kooperativní chování většinou výjimečné, má několik podmínek: důležitá je vzájemná podpora a důvěra, při spolupráci na společném díle není pro důvěru nutný hlubší citový závazek, společné cíle, situace musí kooperaci umožňovat, obě strany spolu musí komunikovat, je důležité dobře vybrat partnera, mít celkově kooperativní postoj.

Kooperace přináší: vyšší efektivitu, vylepšuje sociální vztahy. Motivace kooperace tkví v celoživotní závislosti na lidském společenství. Ze základních potřeb, které se podílí na vzniku motivace kooperace lze jmenovat potřebu: afiliace, participace, úspěchu a uznání, rovnosti, sounáležitosti

Teoretické pohledy na kooperaci

J. Piaget - psychologický rozbor kooperativní činnosti. Zamýšlel se nad myšlením v kooperativních situacích. Čtyři aspekty kooperace:

  1. činnost jedné osoby, která má vliv na osobu druhou
  2. uspokojení druhého člověka
  3. dluh příjemce vyplývající z daru
  4. hodnota pohledávky

Kooperace učí člověka logicky myslet, důkaz existence reciprocity. Příčiny selhávání kooperativních vztahů je třeba hledat v absenci společných hodnotových škál, necitlivosti.


Kompetice (soupeření)

Chování maximalizující relativní výhody jedince nad druhými. Vzniká při usilování o vlastní zisky, v prostředí konkurence, soutěživosti. Povaha vztahu je nulová, tedy někdo získá, co jiný ztratí. Kompetice může obsahovat agresi i být neagresivní - sportovní zápolení.

V kompetitivních vztazích se uplatňují různé strategie: přelstění, podvádění, poranění, čekání na chybu druhého, odvedení soupeřovi pozornosti, vyprovokování soupeře, vnucování vlastního pojetí, moment překvapení, neustálé ohrožování soupeře, tlak na fyzickou, sociální, psychologickou a morální stránku soupeře.
Meadová rozlišuje vedle kompetitivního a kooperativního chování také chování individualistické, v němž se jedinec snaží dosáhnout svého cíle bez vztahu k druhým.
Deutsch vymezil kooperaci a kompetici podle závislosti vzhledem k cílům

  • kooperace - charakteristické jsou podpůrně vzájemně závislé cíle, postup jakéhokoli zúčastněného jedince nebo části skupiny směrem k cíli, zvyšuje možnost kteréhokoli jiného jedince nebo částí skupiny dosáhnou svého cíle
  • kompetice - cíle jsou protichůdně vzájemně závislé, dosažení cíle kterýmkoli účastníkem nebo částí skupiny znemožňuje dosažení cílů jiným jednotlivcům nebo částem skupiny