Sociálně kognitivní přístup v psychologii práce a organizace

Integrační přístup

  • integruje přístup kognitivní psychologie, behaviorismu a fenomenologie podle Bandury
  • vychází z triadického recipročního determinismu, berou se v úvahu tři skupiny faktorů:
  1. chování člověka
  2. vnitřní determinanty (kognitivní, biologické)
  3. vnější prostředí
  • vzájemně na sebe působí, interagují mezi sebou
  • chování tedy není jen pouhým produktem, ale také samo ovlivňuje osobnostní a situační faktory - podílejí se na tom základní lidské schopnosti – schopnost symbolizace, observačního učení, autoregulace, autoreflexe, myšlenkové anticipace

Observační učení

  • zástupné učení, nápodobou, odpozorováním
  • pozorování, které aktivity jsou efektivní a které ne (anticipace)
  • učení se jazyka (symbolizace)
  • osvojování morálních zásad

Sebeuplatnění

  • obsahuje jednak opravdovou účinnost vlastního jednání, také ale představu o ní a víru v sebe
  • čím silnější je vnímané sebeuplatnění, tím vyšší cíle si lidé kladou a tím pevnější je jejich závazek to zvládnout
  • aktivnost x podléhání rezignaci
  • zvyšování pocitu sebeuplatnění příznivě ovlivňuje zdraví a pocit duševní pohody
  • závisí na:
  1. zkušenosti s vlastním úspěchem
  2. zkušenosti s úspěchem někoho jiného
  3. přesvědčování lidí o tom, že to zvládnou
  4. tělesný stav
  • sebedůvěra – pomáhá překonávat neúspěchy

Organizační řízení (management)

  • rozvoj kognitivních, sociálních a behaviorálních kompetencí působením vzorů
  • víra ve vlastní schopnosti
  • posilování motivace
  • kdo nevěří ve své schopnosti – obrací pozornost od úkolu k vlastním nedostatkům - špatně
  • lidé se liší – jedni chápou inteligenci a schopnosti jako zděděné a neměnitelné, druzí jako že si je musí osvojit a naučit
  • cíle mají motivační efekt, hlavně když slouží jako výzvy, měly by být jasné a blízké

Zdroje