Stáří

  • stále zůstává nedořešena otázka stárnutí
  • touto oblastí se zabývá gerontologie
  • chorobami starých lidí - geriatrie
  • psychické změny v průběhu stárnutí a vysokého věku studuje gerontologická psychologie
  • autoři, zabývající se touto vývojovou etapou: Příhoda, Srnec, Koláříková, Zeigarniková, Havighurst, Cummingová


Gerontologie

  • věda o stárnutí a stáří
  • má 3 části:
  1. teoretická gerontologie - třídí poznatky, tvoří teoretický základ pro různé vědy
  2. klinická gerontologie - zaměřuje se na stárnoucího člověka jako individuum, orientuje se na nemoci starých lidí, zaměřuje se taky na zvláštnosti těch nemocí ve starším věku → geriatrie – specifický klinický obraz nemocí ve stáří
  3. sociální gerontologie - zajímají ji vztahy mezi starou a většinovou populací, soustřeďuje poznatky, jak stará populace vypadá apod., vytvořila nomenklaturu stáří a stárnutí


  • nomenklatura stáří a stárnutí:
  • 49-59 let – střední věk
  • 60-74 let – vyšší věk čí rané stáří
  • 75-89 let – vlastní stáří (very old, senium)
  • 90 a více – dlouhověkost (Příhoda to nazval „patriarchium“)


  • stará populace = populace, která má více než 7% populace nad 65 let (demografické hledisko)
  • u nás 12,3%, Anglie 15%
  • jenže u nás se nepřipravuje systém pro tu situaci, kterou můžeme očekávat s tímto vývojem stárnutí populace
  • týká se to: připravit se ekonomicky, sociálně-zdravotní souvislosti, psychosociální rovina


  • Kdy je člověk považován za starého? Velká intraindividuální variabilita ( v něčem pokles, v něčem OK), interindividuální variabilita (jeden člověk brzy, jiný i ve vysokém věku fit)
  • obecně: člověk je starý, když ho za starého považují ostatní členové společnosti
  • V 18. století byl starý označován člověk ve 40 letech, o sto let později padesátník, dnes obecně nad 65 let, gerontologové to posouvají na 75 let


Biologické aspekty stárnutí

  • podstata stárnutí - př. Aristoteles - ztráta tepla a vody, smrt je smrt tepelná
  • Mečnikov - stárnutí způsobují bakterie uvolněné v tlustém střevě- je tedy procesem chronické intoxikace
  • podle novějších teorií je v genetickém programu zakódováno období efektivity a postupné ztrácení evolučních sil..


  • současné (1975) fyziologické teorie stárnutí:
  • zdůrazňuje se vyčerpání základních organických substancí- zejm. hormonů a hromadění zbytkových produktů v tkáních
  • zdůrazňují se molekulární změny enzymů
  • zdůrazňuje se chybná transmise z DNA
  1. teorie genetického programu - předpokládá, že už při narození máme naprogramováno kolika se dožijeme, jak budeme stárnout, co v nás bude stárnout později a co dřív, můžeme to nějak modifikovat způsobem života
  2. teorie metabolických omylů - říká, že stáří je náhodným nahromaděním metabolických omylů → začnou se hromadit nějaké látky, které tělo neumí rozeznat, ale přesto je zabuduje do svého systému, tak dojde k celé sérii omylů, které se hromadí → až nakonec dojde k metabolické katastrofě = smrt
  3. teorie stárnutí makromolekul - vychází z „Verzanovy teorie“ = kolagenové teorie mění věkem svou chemickou skladbu a to mění také jejich funkce
  4. imunologické teorie - nastávají v těle chyby při dělení buněk a s věkem roste neschopnost organismu ty chyby rozpoznávat a odstraňovat → hromadí se imunologicky vadný materiál, autoimunní fenomén = organismus se brání proti vlastním chybám, pomáhá tomu (aby organismus nezlikvidoval rychle sám sebe) to, že se postupně snižuje obranyschopnost organismu
  5. teorie o působení zevních vlivů (Ekologická teorie) - akcentuje zevní vlivy, které modifikují proces stárnutí (např.: složení a způsob příjmu potravy), geografie dlouhověkosti = určité oblasti jsou charakteristické dlouhověkostí – zkoumají je, aby přišli na to proč tomu tak je


  • stárnutí je ale proces komplexní
  • stárnutí jednotlivých orgánů může probíhat značně individuálně, v podstatě začíná jež mezi 15-25 lety, kdy dochází k úbytku vody, snižuje se elasticita kůže, přibývá pigmentu a kůže zesiluje
  • velmi důležitý je stav cév (člověk je tak starý, jak staré má cévy)
  • 25.- 30. rok - úbytek příčně pruhovaného svalstva
  • mění se základní metabolismus, ovlivňující také udržování tělesné teploty - nesnadná adaptace na chlad u starých lidí
  • kosti jsou křehčí(z 20% hmotnosti na 10 %)
  • změny žláz s vnitřní sekrecí, zejména pohlavních
  • ženy procházejí klimakteriem (45-50), které se projevuje jednak zastavením menstruačního cyklu, jednak sekundárními změnami, jako je zvýšené ukládání tuku, oběhová labilita a emocionální labilita se stavy dráždivosti a depresemi
  • senzorické změny: zejména vizuální často dalekozrakost, nesnadná adaptace čočky, konvergence je obtížnější, snížení citlivosti pro barvy, snížení sluchového vnímání - zejména v oblasti vysokých tónů, špatné rozumění řeči, oslabení čichu a chuti - zejména na sladké a slané, což se může promítat do snížené chuti k jídlu
  • řeč je pomalejší, hlas slabší, má menší rozsah
  • obtíže při usínání, malé uspokojení ze spánku
  • změny ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti, nakonec vede ke smrti
  • v tkáních a jejich buňkách, nejzávažnější v nervové a endokrinní soustavě (zajištění duševní a regulace tělesných pochodů) degenerativní změny, pokles základního metabolismu
  • odumírají neurony (či snižování synapsí) a nahrazují je glie, snižování odolnosti vůči infekcím, sklon k nádorovým onemocněním, pomalejší hojení ran, skleróza cév
  • stáří není synonymem nemoci, přesto často s nemocemi spojeno
  • charakter nemocí ve stáří polymorbidita (více chorob najednou), nemají výrazný průběh, zvláštní klinický obraz (nevýrazné symptomy, sklon ke chronicitě)
  • syndrom patologického stáří - akcelerovaného, progerické syndromy - předčasné stárnutí (Huntington, Down, Turner)
  • patologické presénium - stárnutí o 20let dříve - extrémní únava, následek dlouhodobého stresu, nespavost , obtížně zvladatelná úzkost, sexuální dysfunkce, závratě, zvýšené procento dokonaných sebevražd - deprese u starší populace závažným jevem, pády (mikroporuchy vědomí, přechodné poruchy svalového napětí), ortostatická hypotenze (vždy v souvislosti s rychlou změnou pozice), poruchy termoregulace (odlišnost mezi pohlavími)


Hlavní změny ve stáří

  • smyslové vnímání - zhoršuje se, hlavně zrak (u 90% nad 60 let) a sluch (u 30%),pokles výkonu, změny v trávení volného času (nelze si číst, poslouchat hudbu…), potíže v komunikaci s druhými (nedorozumění, podezíravost …), vyšší riziko úrazů
  • zhoršuje se paměť - hlavně na nové události, to staré si pamatují dobře, vzpomínky bývají emočně i obsahově zkresleny
  • inteligence - ta měřená IQ testy klesá, kognitivní schopnosti se mění s věkem, nelze říci souhrnně, hodně individuální
  • afektivní prožívání - jiná kvalita prožívání, citové prožívání se stává méně bezprostřednější, snižuje se intenzita emocí (nenadchnou se, jsou klidnější, racionálnější), závisí dost na hodnotové orientaci, počátek stáří: silná potřeba seberealizace, potřeba být užitečný, později: spíš potřeba emočního zakotvení a pozitivního přijetí blízkými, v pozdějším stáří: menší zaujatost událostmi okolního světa, druhými lidmi, soustředění na sebe a své problémy (ztěžuje to soužití v domovech důchodců – nutné je vyvést z té sebestřednosti),intenzivní reakce na ovdovění
  • tvořivost - klesá od střední dospělosti (obecně vrchol: 25 – 40 let) – hodně individuální
  • osobnost starého člověka - je výsledkem celého předchozího vývoje + současná adaptace na potíže spojené s věkem
  • citové vztahy - síla vztahů k blízkým se moc nemění, význam rodiny stoupá, role pra a praprarodičů, ovdovění – těžké, sexuální apetence klesá, ale ne zcela, je sexuální život (potíže při selhání kognitivních funkcí, demenci, padají zábrany a sexuální potřeby se mohou projevit sociálně nepřiměřeně)
  • sociální zařazení starého člověka - problém v západní společnosti, programy na podporu kvality života (důraz na nezávislost, seberealizaci, důstojnost), role připisované starým lidem mají víc důraz na expresivní charakter (společensko - citové) než instrumentální (výkon), důraz na udržování aktivity ve stáří – nečinnost je špatná tělesně (atrofie svalů ….), psychicky a sociálně, otázka terminálního stadia – smrti – hodně tabuizovaná (víc než sex a vyměšování)


Vyrovnávání se se stářím - strategie

  1. konstruktivní strategie – vyrovnává se s potížemi, vědom svých omezení, možností, akceptuje eventualitu smrti a neděsí se jí, humor, najde si potěšení, často v anamnéze šťastné dětství a dobré manželství
  2. strategie závislosti – sklon k pasivitě a závislost na druhých, ♂ přenechávají rozhodování ♀
  3. strategie obranná – nepříznivá přehnaná aktivita (snaha zahnat starosti a myšlenky, vč. myšlenky a smrt), pedantičtí …
  4. strategie hostility – sklon dávat vinu druhým, agresivita, podezřívavost
  5. strategie sebenenávisti – agresivita vůči sobě, vidí svůj dosavadní život jako selhání, smrt berou jako vysvobození z neuspokojivého světa


  • Švancara - předpoklady optimální adaptace ve stáří a na stáří:
  1. perspektiva
  2. pružnost
  3. prozíravost
  4. potěšení
  5. porozumění pro druhé


Terminální stadium