Stavění knihovního fondu

Při ukládání dokumentů na regály bychom měli mít na zřeteli zejména služby čtenářům a jejich potřeby. Fondy nejčastěji využívané mají být umístěny co nejblíže uživateli. Zároveň se snažíme o maximální využití prostoru a zajištění ochrany fondu. Základem vnitřního uspořádání dokumentů v knihovně je knihovní jednotka, tj. každý fyzicky samostatný dokument, samostatně knihařsky zpracovaný svazek. U časopisů a novin je knihovní jednotkou každý vázaný nebo do desek vložený komplet ročníku či jeho část. Popisná jednotka má vlastní záznam. Kniha ve 4 exemplářích jsou 4 knihovní jednotky, ale 1 popisná jednotka. Tetralogie jsou 4 knihovní jednotky, ale také 4 popisné jednotky.

Druhy stavění

Stavění věcné

Dokumenty stavíme podle obsahu. Toto stavění je vždy pohyblivé, poněvadž nové dokumenty jsou neustále vřazovány dovnitř přirůstající řady.

Stavění systematické

Dokumenty stavíme podle obsahu, zpravidla je vřazujeme do systému (MDT, častěji DDT). Hodí se pouze do odborných knihoven s polytematickým fondem.

Stavění věcné tématické (nebo též předmětové)

Dokumenty stavíme podle témat nebo širších předmětových hesel, která nejsou uspořádána v systému, ale spíše abecedně. Biografie stavíme abecedně podle osobních jmen (personální pořádání), mapy a průvodce-podle zemí (geografické pořádání). Věcné stavění není hospodárné. V každé vědní skupině nebo podskupině je nutno nechat volné místo pro přírůstky, jejichž množství nelze předvídat. Rezervované mezery jsou pak buď velké, nebo malé a to vede ke stálému posunu fondu. Signatura bývá složitější a při jejím psaní může dojít k chybovosti. Naopak shledáváme velké výhody tohoto stavění zejména pro fondy volně přístupné. Knihy jednoho oboru stojí pohromadě, čtenář se při výběru sám rozhoduje, který dokument je pro něho pertinentní. Věcné stavění poskytuje knihovníkům dokonalejší přehled o charakteru knihovního fondu, jeho mezerách a disproporcionalitě.


Stavění formální

Dokumenty stavíme podle jejich formálních znaků, např. podle pořadového čísla, přírůstkového čísla, formátu, podle roku vydání atd. Toto stavění je vždy pevné, uzavřené posledním získaným dokumentem. Pokud použijeme pořadové číslo, pak lze signaturu generovat počítačem. K jeho výhodám patří zejména úspora místa, jak co do výšky (formátu) dokumentů, tedy vertikálně, tak co do délky jejich řady, tedy horizontálně. Vytváří se jednoduchá signatura, poněvadž jejími jedinými prvky ve většině případů je formát a v něm pořadové číslo. Nevýhody tohoto formálního stavění spočívají zejména ve složitém vyhledání dokumentu, ke kterému musí být vždy použito katalogu. Knihy jednoho oboru či jedné edice jsou roztroušeny po celém fondu. Stavění abecední

Zvláštní skupinu tvoří stavění abecední buď podle autorů, nebo názvů. Jsou to sice formální znaky, ale stavění podle nich není pevné, poněvadž nově získané dokumenty se přistavují k předchozím knihám téhož autora nebo téhož názvu (časopisy).

Při stavění knih nepoužíváme pouze jeden princip, ale jejich kombinace.

Formátově – přírůstkové

Dokumenty se staví podle přírůstkového čísla, tedy nepřetržitě od jedničky jednou řadou všemi formáty. Jelikož přírůstkové číslo skáče všemi formáty, bylo nazvané „skákavé číslo“ (numerus saltans). Nejprve stanovíme formát: malý formát – dokumenty do 20 cm, běžný formát - do 25 cm, velký formát nad 25 cm, kvart - 35 cm, malé folio – do 45 cm, velké folio nad 45 cm. Při čemž malé formáty stavíme do horních polic a těžké velké dokumenty dáváme do polic dolních. Signatura : A 1, A 2, A 6 B 3, B7 C4, C 8 A,B,C = označení formátu 1-8 = přírůstkové číslo Nevýhody: Na polici nejsou vedle sebe postaveny multiplikáty, nestojí vedle sebe ani vícedílné publikace.

Formátově-pořadové

Uvnitř každého formátu jsou dokumenty řazeny podle pořadového čísla (numerus currens). Lze zatřídit vícesvazkové dokumenty. Základní signaturu oddělíme lomítkem či pomlčkou, číslem svazku ve tvaru římské číslice, duplikát či multiplikát malým písmenem. Formátově pořadové stavění je nejčastěji užívané, zejména ve velkých knihovnách. Signatura: A 1, A 2, A 3, A 3a A 3b(3.výtisk) B1, B 2, B 3/I B3/II (druhý díl) C 1, C2, C 3 A,B,C = formát, 1, 2, 3 = pořadové číslo, II = označení dílu, a,b,c, = označení výtisku

Autorské pořádání podle autorů. Lze využít při ukládání beletrie nebo vysokoškolských prací (jeden autor). Vyskytuje se pouze v kombinaci s jiným principem. autorsko- pořadové – podle autora a uvnitř podle pořadového čísla autorsko-názvové - používá se při stavění beletrie ve veřejných knihovnách. Nejprve řadíme podle autorů a uvnitř abecedně podle názvů jejich děl.

Stavění chronologické Dokumenty se staví podle roku vydání. Je vhodné jen pro tzv.národní knihovny, které dostávají celou literární produkci země právem povinného výtisku.

Stavění geografické Dokumenty se staví podle místa, kde vyšly. Toto stavění se užívá jen zřídka, a to pro řazení úředních (oficiálních) publikací, výročních zpráv. Vhodné je pro knihovny úřadů a jiných organizací

Stavění jazykově – pořadové Dokumenty stavíme podle jazyků, v kterých jsou psány a uvnitř podle pořadových čísel.

Názvově – chronologické Podle názvu dokumentů a uvnitř chronologické. Používá se u časopisů