Telegraf je zařízení nebo systém sloužící k přenosu informací pomocí kódovaného signálu na velké vzdálenosti. Telegrafních systémů existovalo v dějinách více, ale termín je nejvíce spojen s elektrickým telegrafem rozšířeným od poloviny 19. století, který k přenosu zpráv využíval elektrické vedení a rádiové vlny. [1]

Dálková komunikace ve starověku

Lidé používali prostředky pro komunikaci na velké vzdálenosti již ve 4. století př. n. l. Ze starověkého Řecka a Říma je například známé využití ohňových signálů, kterými se ovšem daly vysílat jen předem definované zprávy. Později se v Řecku začal používat tzv. pochodňový telegraf, kterým bylo možné pomocí dvou sad po pěti pochodních vysílat jednotlivá písmena abecedy. Tyto vynálezy však nebyly dále rozvíjeny a k dalšímu posunu v dálkové komunikaci došlo až v 18. století. [2]

Optický telegraf

Optický telegraf

Anglický fyzik Robert Hooke vytvořil v polovině 17. století vynález, který je považován za první model moderního optického telegrafu. Jednalo se o stanice tvořené konstrukcí s černou deskou, na kterou se zobrazovaly znaky symbolizující písmena nebo celé předem domluvené výrazy. [3]


První široce využívaný optický telegraf sestrojil Francouz Claude Chappe se svými bratry v období po Velké francouzské revoluci. Bylo to zařízení s příčným nosníkem a dvěma rameny ovládanými pomocí provazů. Ramena šlo nastavit do sedmi úhlů po 45° a otočný nosník se mohl vyskytovat ve dvou polohách. Natáčením ramen a nosníku vzniklo 98 konfigurací představujících 98 různých signálů. Tyto signály znázorňovaly nejen písmena abecedy a čísla, ale také sdělovaly informace související s řízením provozu (např. začátek a konec vysílání). Další znaky odpovídaly položkám v kódovacích tabulkách. Zprávy se přenášely tak, že jedna věž vyslala sled signálů k další, na dohled vzdálené, věži, ze které byla zpráva předána dál až na místo určení. Vzdálenost mezi věžemi byla 11 až 15 kilometrů. V roce 1793 byla postavena první řada 18 telegrafních věží mezi Paříží a severofrancouzským Lille a v následujících letech se telegrafní síť postupně rozrůstala. Byla tehdy používána výhradně pro politické účely a jako komunikační prostředek ji používala vláda a armáda. Chappeho systém se rozšířil i v jiných evropských zemích, než byl v polovině 19. století nahrazen elektrickým telegrafem. [4]

Elektrický telegraf

Samuel Morse

Od konce 18. století začali se nezávisle na sobě vynálezci na různých místech světa vymýšlet, jak by se k dálkové komunikaci dal využít elektrické vodiče. Švýcar Georges-Louis Le Sage navrhl systém s 24 dráty, každý drát by značil jedno písmeno, které by přenášely proud, který by následně rozhýbal kuličku. Toto řešení se ukázalo jako nepoužitelné, protože k němu bylo potřeba příliš mnoho drátů. Němec Samuel Thomas von Sömmerring vyvinul bublinový telegraf: proud procházel dráty ve vodě a vyvíjel tak bubliny tak, že každý shuk bublin představoval jedno písmeno. Američan Harrison Gray Dyer zase pomocí elektrických jisker vytvářel kyselinu dusičnou, která obarvovala lakmusový papír. Němci Carl Friedrich Gauss a Wilhelm Weber navrhli systém využívající magnetickou střelku vychylovanou elektrickým proudem. Střelku bylo možné vychýlit vpravo nebo vlevo a určitý počet vychýlením jedním a druhým směrem znamenal určité písmeno. Žádný z výše uvedených systémů se ovšem neuchytil.
Elektrické telegrafy, které se používaly v praxi, byly vyvinuty ve 30. letech 19. století v Anglii a v Americe nezávisle na sobě. V Anglii sestrojili William Cooke a Charles Wheatstone elektrický telegraf, který fungoval s pomocí magnetických střelek. Nejdříve se tři střelky vychylovaly do stran a kombinací výchylek tvořily signály, poté byly přidány hodinové kotouče, na kterých se ukazovala písmena, další verze byla tvořená pěti ručičkami ukazujícími na písmena zapsaná v mřížce. V Americe sestrojili telegraf, který přešel do praxe, Samuel Morse s Alfredem Vailem. Místo elektromagnetických střelek posílali signál pomocí páčky s pružinou, kterou se přerušoval a zapojoval obvod. Této páčce se říkalo telegrafický klíč.
Nástup elektrických telegrafů měl zásadní společenský význam, protože informace se mohly přenášet na velké vzdálenosti rychleji než kdy dřív a zároveň neměly žádný fyzický nosič. Významná byla i skutečnost, že byly na rozdíl od Chappeho telegrafu využívány k obchodním a soukromým účelům, takže jejich vliv na každodenní život lidí byl větší. [4]

Bezdrátový telegraf

Bezdrátový telegraf vynalezl italský fyzik Guglielmo Marconi v roce 1896. Zprávy byly vysílány pomocí rádiových vln, jako kód se používala morseova abeceda[5]. Další metody dálkové komunikace, které se později vyvinuly, telegraf postupně nahradily.

Odkazy

Reference

  1. Telegraph. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph
  2. KRATOCHVÍL, Jan. Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace. Praha, 2008-08-08. str. 12–18. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.
  3. FIGUIER, Louis. Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2. [online]. Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. 1868. str. 10–11[cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=
  4. 4,0 4,1 GLEICK, James. Informace: historie, teorie, záplava. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013. 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.
  5. Guglielmo Marconi. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Guglielmo-Marconi

Použitá literatura

FIGUIER, Louis. Les Merveilles de la science ou description populaire des inventions modernes: Tome 2. [online]. Paris: Librairie Furne, Editeurs Jouvet et Cie. 1868. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z: http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k24675w.r=
GLEICK, James. Informace: historie, teorie, záplava. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2013. 396 s. Zip (Argo: Dokořán): Dokořán). ISBN 978-80-7363-415-5.
KRATOCHVÍL, Jan. Přenosové prostředky komunikace v dějinném vývoji: optická telegrafní komunikace. Praha, 2008-08-08. 54 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filosofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Vladimír Smetáček.
Telegraph. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/technology/telegraph
Guglielmo Marconi. [online]. [cit. 2016-01-08]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Guglielmo-Marconi

Související články

Telekomunikace

Klíčová slova

Telekomunikace, optický telegraf, elektrický telegraf, bezdrátový telegraf, Claude Chappe, Samuel Morse.