Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice: Porovnání verzí

m
Řádek 15: Řádek 15:
  
 
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].
 
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].
 +
  
 
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==
 
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==
 +
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]
 +
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' a '''jazyka'''. Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícícm procesům:
 +
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky
 +
# Mluvidla vydávájí zvuky
 +
# Naslouchající vnímá zvuky
 +
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.
 +
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.<ref name="Saussure" />
 +
=== Jazykový znak ===
 +
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].
 +
==== Vlastnosti jazykového znaku ====
 +
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:
 +
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.
 +
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.
 +
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.
 +
* '''Proměnlivost''' . Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.<ref name="Saussure" />
  
 
== Funkce jazyka ==
 
== Funkce jazyka ==

Verze z 4. 9. 2016, 15:42

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Prosím dodržte lhůtu pěti dnů od doby, kdy byla tato zpráva vložena (přesné datum vyhledejte v historii). Poté neváhejte šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Lingvistika, neboli jazykověda, je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti[1]. Selekční jazyk může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů[2]. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikací termínů použitých v daném selekčním jazyce.

Obecně o lingvistice

Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:

  • struktura jazyka
  • součásti jazyka
  • pravidelnosti i nepravidelnosti
  • fungování jazyku jako prostředku komunikace[3]

Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.[4]

Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy bylo vydána kniha Kurz obecné lingvistiky od Ferdinanda de Saussure.[5]

Více informací v samostatném článku.


Jazyk v pojetí Ferdinanda de Saussure

Ferdinand de Saussure

V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení mluvy a jazyka. Jazyk je systémem jazykových znaků, které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí písma. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícícm procesům:

  1. V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky
  2. Mluvidla vydávájí zvuky
  3. Naslouchající vnímá zvuky
  4. V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.

Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.[5]

Jazykový znak

Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů označující a označený je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele sémantiky.

Vlastnosti jazykového znaku

Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:

  • Arbitrárnost. Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.
  • Lineárnost. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.
  • Neproměnlivost. Nelze libovolně volit jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.
  • Proměnlivost . Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.[5]

Funkce jazyka

Kategorizace jazyka

Lexikální jednotka - lexém

Vztahy mezi prvky jazyka

Ekvivalence

Homonymie

Synonymie

Antonymie

Hierarchie

Asociace

Možnosti řešení lingvistických problémů

Odkazy

Reference

  1. Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002772&local_base=KTD.
  2. Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001625&local_base=KTD.
  3. HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 8024604701.
  4. ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 9788024619460.
  5. 5,0 5,1 5,2 SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 9788020015686.

Použitá literatura

Související články

Selekční jazyk
Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice

Klíčová slova

Lingvistika, Selekční jazyk, Jazyk, homonymie, synonymie