Uživatel:Magdalena.Rehakova/Pískoviště/Empirické přístupy: Porovnání verzí

< Uživatel:Magdalena.Rehakova‎ | Pískoviště
(Stránka vyprázdněna)
 
Řádek 1: Řádek 1:
'''Empirické přístupy''' (Empirical Approaches) neboli '''pragmatické přístupy''' jsou jedním z vývojových směrů managementu 20. století. „Vycházejí z rozboru a zobecnění kladných i záporných poznatků z manažerské praxe.“ <ref name="vod">VODÁČEK, Leo a Oľga VODÁČKOVÁ. <i>Moderní management v teorii a praxi</i>. 3., rozš. vyd. Praha: Management Press, 2013.</ref>
 
  
Podle '''Chungovy klasifikace dějin managementu''' se řadí k '''moderním směrům''', které navazují na směry klasické. Moderní směry se rozvíjejí od 40. do 70. let 20. st. a spolu s empirickými přístupy zde nalezneme [[sociálně-psychologické přístupy]] , [[systémové přístupy]] a [[procesní přístupy]].
 
 
Ač podle dělení spadají empirické směry do období od 40. do 70. let 20. st., jejich plný rozvoj nastává především až v letech sedmdesátých a následně překračuje do let osmdesátých i dále.<ref name="koci"> KOCIANOVÁ, Renata. <i>Personální řízení: východiska a vývoj</i>. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012.</ref>
 
 
== Učit se od úspěšných ==
 
Empirické přístupy příliš nerozvíjejí teoretické koncepty vzniklé z předchozích období. Zaměřují se především na praxi a na '''převzetí know-how od úspěšných organizací a manažerů.'''
 
Zkušenosti a výsledky významných organizací a manažerů jsou '''analyzovány''', zkoumány pro identifikaci úspěšných i neúspěšných postupů a následně '''zobecňovány'''. Jsou vytvářena '''doporučení''' pro manažerská jednání tak, aby byla co nejefektivnější a přinášela co nejlepší výsledky a s tím spojený rozvoj a prosperitu organizace.<ref name="koci" />
 
Vzniklá doporučení mohou být dokonce až formě návodů.<ref name="vod" />
 
 
Empirické přístupy jsou velmi rozmanité a rozsáhlé, obsahově poměrně těžce ukotvitelné. Patří sem například i autobiografická díla úspěšných manažerů, kteří popisují postupy a metody řízení ze své praxe.<ref name="blaž">BLAŽEK, Ladislav. <i>Management: organizování, rozhodování, ovlivňování</i>. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2014.</ref>
 
 
Hlavní oblasti, které jsou obsahem doporučení empirických přístupů:
 
 
* „[[strategické řízení]]
 
* týmová práce
 
* spoluúčast na řízení
 
* podpora tvořivosti a inovace
 
* [[podniková kultura]]
 
* odklon od [[autoritativní styl řízení|autoritativního stylu řízení]] k neformálním stylům
 
* doporučení pro jednání se spolupracovníky: vytvářet prostředí otevřené diskuzím, aktivní účast podřízených, vítat nové nápady a iniciativu, spíše se ptát než poučovat, respektovat důstojnost a názory pracovníků“ <ref name="koci" />
 
 
=== Management jako umění řídit ===
 
Dochází se k přesvědčení, že management je '''velmi intuitivní''', že je uměním, a že záleží především na '''osobnosti a zkušenostech''' každého jednotlivého lídra. „Úspěchy manažerů spočívají v jejich způsobu řízení a organizace, v motivačním systému, ve stylu vedení.“ <ref name="koci" />
 
 
== Kritika ==
 
Doporučení se mnohdy neopírají o teoretická východiska.
 
Je myšlenkově velmi rozmanitý, názory a doporučované přístupy si mohou vinou nedostatečného zobecnění protiřečit.<ref name="blaž" />
 
 
== Významní představitelé ==
 
'''[[Peter F. Drucker]]''' je považovaný za zakladatele moderního managementu.
 
 
Jeho přínos spočívá především v pojmech jako: diskontinuita, reprivatizace, znalostní pracovník, znalostní ekonomika a [[znalostní společnost]]. Vytvořil koncepci [[MBO]] (Management By Objectives), tedy řízení podle cílů. Definoval 5 základních činností manažera (stanovení cílů, organizace práce, motivace a komunikace, měření a hodnocení, kvalifikační rozvoj pracovníků). Pojmenoval sedm nových úkolů manažera budoucnosti.<ref><i>Peter Ferdinand Drucker</i>. Management Mania, 2016. Dostupné také z: https://managementmania.com/cs/peter-ferdinand-drucker</ref>
 
 
'''[[Alfred D. Chandler]]''' studoval velké americké korporace (jako např. General Motors) a dospěl k závěru, že pokud chce být organizace úspěšná, měla by její organizační struktura odpovídat strategii.<ref><i>Alfred Chandler | The Economist</i> [online]. [cit. 2017-4-26]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/13474552</ref>
 
 
'''[[Henry Mintzberg]]''' definoval pracovní role manažera:
 
* interpersonální – představitel organizace, lídr, spojovací článek
 
* informační – příjemce informací, šiřitel informací, mluvčí
 
* rozhodovací – podnikatel, řešitel problémů, alokátor zdrojů <ref name="koci" />
 
 
'''[[Kae H. Chung]]''' rozšířil Mintzbergovy pracovní role manažera o tři další:
 
* administrátor
 
* pozorovatel a kontrolor úkolů
 
* správce rozpočtů <ref name="koci" />
 
 
'''[[John P. Kotter]]'''  se zajímal především o vrcholové řídící pracovníky. Rozlišuje přístup řízení oproti vedení. <ref name="koci" />
 
 
'''[[Kenichi Ohmae]]''' představil japonské styly řízení Evropě. Zabýval se strategií organizace, kde dle japonských zvyklostí se strategie tvoří s mnohem delším výhledem do budoucna, než jak je tomu v Evropě. Popisoval také japonské stratégy, kteří úspěch firmy vybudovali na vizi a intuici.
 
Dále např. představil metodu JIT (just-in time) užívanou v Toyotě.<ref><i>Kenichi Ohmae | The Economist</i> [online]. [cit. 2017-4-26]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/14031208</ref>
 
 
Další představitelé:
 
T. J. Peters, R. H. Waterman, R. M. Kanterová, P. Kotler, M. E. Porter, H. I. Ansoff, J. Adair, M. Hammer, J. Champy<ref name="blaž" />
 
 
== Zdroje ==
 
 
=== Reference ===
 
 
<references/>
 
 
=== Klíčová slova ===
 
empirické přístupy, empirical approaches, pragmatické přístupy
 

Aktuální verze z 26. 4. 2017, 20:55