Uživatel:Magdalena.Rehakova/Pískoviště/Empirické přístupy: Porovnání verzí

< Uživatel:Magdalena.Rehakova‎ | Pískoviště
(Založena nová stránka s textem „'''Empirické přístupy''' (Empirical Approaches) neboli '''pragmatické přístupy''' jsou jedním z vývojových směrů managementu 20. století. „Vy…“)
 
Řádek 14: Řádek 14:
 
Hlavní oblasti, které jsou obsahem doporučení empirických přístupů:
 
Hlavní oblasti, které jsou obsahem doporučení empirických přístupů:
  
„-strategické řízení
+
„-[[strategické řízení]]
  
 
-týmová práce
 
-týmová práce
Řádek 22: Řádek 22:
 
-podpora tvořivosti a inovace
 
-podpora tvořivosti a inovace
  
-podniková kultura
+
-[[podniková kultura]]
  
-odklon od autoritativního stylu řízení k neformálním stylům
+
-odklon od [[autoritativní styl řízení|autoritativního stylu řízení]] k neformálním stylům
 
   
 
   
 
- doporučení pro jednání se spolupracovníky: vytvářet prostředí otevřené diskuzím, aktivní účast podřízených, vítat nové nápady a iniciativu, spíše se ptát než poučovat, respektovat důstojnost a názory pracovníků“ <ref name="koci" />
 
- doporučení pro jednání se spolupracovníky: vytvářet prostředí otevřené diskuzím, aktivní účast podřízených, vítat nové nápady a iniciativu, spíše se ptát než poučovat, respektovat důstojnost a názory pracovníků“ <ref name="koci" />
  
 
=== Management jako umění řídit ===
 
=== Management jako umění řídit ===
Dochází se k přesvědčení, že management je velmi intuitivní, že je uměním, a že záleží především na osobnosti a zkušenostech každého jednotlivého lídra. „Úspěchy manažerů spočívají v jejich způsobu řízení a organizace, v motivačním systému, ve stylu vedení.“ <ref name="koci" />
+
Dochází se k přesvědčení, že management je '''velmi intuitivní''', že je uměním, a že záleží především na '''osobnosti a zkušenostech''' každého jednotlivého lídra. „Úspěchy manažerů spočívají v jejich způsobu řízení a organizace, v motivačním systému, ve stylu vedení.“ <ref name="koci" />
  
 
== Kritika ==
 
== Kritika ==
Řádek 36: Řádek 36:
  
 
== Významní představitelé ==
 
== Významní představitelé ==
Peter F. Drucker
+
'''Peter F. Drucker'''
  
Alfred D. Chandler
+
'''Alfred D. Chandler'''
  
Henry Mintzberg
+
'''Henry Mintzberg'''
  
Kae H. Chung
+
'''Kae H. Chung'''
  
John P. Kotter
+
'''John P. Kotter'''
  
Kenichi Ohmae
+
'''Kenichi Ohmae'''
  
 
Další představitelé:  
 
Další představitelé:  

Verze z 25. 4. 2017, 22:07

Empirické přístupy (Empirical Approaches) neboli pragmatické přístupy jsou jedním z vývojových směrů managementu 20. století. „Vycházejí z rozboru a zobecnění kladných i záporných poznatků z manažerské praxe.“ [1]

Podle Chungovy klasifikace dějin managementu se řadí k moderním směrům, které navazují na směry klasické. Moderní směry se rozvíjejí od 40. do 70. let 20. st. a spolu s empirickými přístupy zde nalezneme sociálně-psychologické přístupy , systémové přístupy a procesní přístupy.

Ač podle dělení spadají empirické směry do období od 40. do 70. let 20. st., jejich plný rozvoj nastává především až v letech sedmdesátých a následně překračuje do let osmdesátých i dále.[2]

Učit se od úspěšných

Empirické přístupy příliš nerozvíjejí teoretické koncepty vzniklé z předchozích období. Zaměřují se především na praxi a na převzetí know-how od úspěšných organizací a manažerů. Zkušenosti a výsledky významných organizací a manažerů jsou analyzovány, zkoumány pro identifikaci úspěšných i neúspěšných postupů a následně zobecňovány. Jsou vytvářena doporučení pro manažerská jednání tak, aby byla co nejefektivnější a přinášela co nejlepší výsledky a s tím spojený rozvoj a prosperitu organizace.[2] Vzniklá doporučení mohou být dokonce až formě návodů.[1]

Empirické přístupy jsou velmi rozmanité a rozsáhlé, obsahově poměrně těžce ukotvitelné. Patří sem například i autobiografická díla úspěšných manažerů, kteří popisují postupy a metody řízení ze své praxe.[3]

Hlavní oblasti, které jsou obsahem doporučení empirických přístupů:

„-strategické řízení

-týmová práce

-spoluúčast na řízení

-podpora tvořivosti a inovace

-podniková kultura

-odklon od autoritativního stylu řízení k neformálním stylům

- doporučení pro jednání se spolupracovníky: vytvářet prostředí otevřené diskuzím, aktivní účast podřízených, vítat nové nápady a iniciativu, spíše se ptát než poučovat, respektovat důstojnost a názory pracovníků“ [2]

Management jako umění řídit

Dochází se k přesvědčení, že management je velmi intuitivní, že je uměním, a že záleží především na osobnosti a zkušenostech každého jednotlivého lídra. „Úspěchy manažerů spočívají v jejich způsobu řízení a organizace, v motivačním systému, ve stylu vedení.“ [2]

Kritika

Doporučení se mnohdy neopírají o teoretická východiska. Je myšlenkově velmi rozmanitý, názory a doporučované přístupy si mohou vinou nedostatečného zobecnění protiřečit.[3]

Významní představitelé

Peter F. Drucker

Alfred D. Chandler

Henry Mintzberg

Kae H. Chung

John P. Kotter

Kenichi Ohmae

Další představitelé: T. J. Peters, R. H. Waterman, R. M. Kanterová, P. Kotler, M. E. Porter, H. I. Ansoff, J. Adair, M. Hammer, J. Champy[3]



  1. 1,0 1,1 VODÁČEK, Leo a Oľga VODÁČKOVÁ. Moderní management v teorii a praxi. 3., rozš. vyd. Praha: Management Press, 2013.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 KOCIANOVÁ, Renata. Personální řízení: východiska a vývoj. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012.
  3. 3,0 3,1 3,2 BLAŽEK, Ladislav. Management: organizování, rozhodování, ovlivňování. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2014.