Vývojová diagnostika

Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupněm vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.[1]

Metody vývojové diagnostiky

Základní dělení, základní výhody a nevýhody metod

  • Klinické
    • pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
    • výhody:
      • umožňují komplexnější poznání daného jedince
      • slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
    • nevýhody
      • nejsou standardizované
        • zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
        • neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky celé určité populace jedinců
        • jsou víc závislé na subjektivním zkreslení jednotlivých pozorovatelů
  • Testové
    • jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
    • výhody:
      • k
    • nevýhody:
      • k

Odkazy

Reference

  1. Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.