Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí: Porovnání verzí

Řádek 10: Řádek 10:
 
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. <ref>Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.</ref> Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. <ref name=":0">Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.</ref>  
 
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. <ref>Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.</ref> Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. <ref name=":0">Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.</ref>  
  
==== Proud vědomí ====
+
====Proud vědomí====
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice Williama Jamese'''. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. <ref name=":0" />  
+
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice Williama Jamese'''. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. <ref name=":0" />
 +
 
 +
==== Vědomí vs. bezvědomí ====
 +
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti). <ref name=":0" />
  
 
==Odkazy==
 
==Odkazy==

Verze z 21. 11. 2019, 23:45

Vědomí

Definice pojmu vědomí

Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice.

Vědomí můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat prožívání (veškeré duševní dění), uvědomování prožívaného (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a uvědomování si sebe jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování. [1]

Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. [2]

Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. [3] Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. [4]

Proud vědomí

Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je definice Williama Jamese. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost. James zdůrazňoval také biologickou účelnost vědomí, tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. [4]

Vědomí vs. bezvědomí

Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je bdělost neboli vigilance (alertness). Míra vigilance určuje luciditu, tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je bezvědomí. Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je narkóza. Somnolence a sopor jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme kóma. Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti). [4]

Odkazy

Reference

  1. Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.
  2. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
  3. Sternberg, J. S. (2009). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
  4. 4,0 4,1 4,2 Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.

Literatura

Externí odkazy

Zdroje obrázků

Klíčová slova