William John Thomas Mitchell

Mitchell new-300x200.jpg

W. J. T. Mitchell

  • Profesor vyučující na University of Chicago, mimo jiné i kurz Visual Culture
  • Dlouholetý editor několikrát oceněného akademického časopisu Critical Inquiry
  • Autor několika knih, sbírek esejů a množství odborných článků, které byly publikovány v mnoha časopisech a periodikách v různých zemích (Art in America, Art Bulletin, London Review of Books, Boston Review, Times Literary Supplement, Artforum, Cahiers de l’art moderne atd.) Jedna z jeho knih byla nominována na Pulitzerovu cenu (The Last Dinosaur Book: The Life and Times of a Cultural Icon (1998).
  • Ve svém díle se zabývá souhrou vizuality a jazyka v umění, literatuře a médiích. Mitchellovy články se věnují různorodým tématům, od všeobecných otázek v oblasti teorie reprezentace po specifickou problematiku kulturní politiky a politické kultury.[1].

Mitchell a vizuální kultura

Mitchell pokládá za nutné položit si hned na začátek několik důležitých otázek: "What is visual culture or visual studies? Is it an emergent discipline, a passing moment of interdisciplinary turbulence, a research topic, a field or subfield of cultural studies, media studies, rhetoric and communication, art history, or aesthetics? Does it have a specific object of research, or is it a grab-bag of problems left over from respectable, well-established disciplines? If it is a field, what are its boundaries and limiting definitions? Should it be institutionalized as an academic structure, made into a department or given programmatic status, with all the appurtenances of syllabi, textbooks, prerequisites, requirements, and degrees?" [2] Na tyto otázky podle Mitchella neexistuje jednoznačná odpověď.

Mitchell sám sobě klade hypotetickou otázku: "Proč je disciplína [vizuální studia], která se věnuje nejvýznamnějším novým uměleckým formám dvacátého století, tak často marginalizována ve prospěch oborů, jež pocházejí z osmnáctého a devatenáctého století?“[3]

Při studiu vizuální kultury narážíme na paradox: vidění nelze vidět, neboť je samo o sobě neviditelné.[2] Mitchell si proto klade za cíl vidění vyjevit, ukázat, a tím umožnit jeho analýzu. Odtud anglický název jeho eseje Showing seeing (volně lze přeložit jako ukázat vidění).

"Pictorial turn"

V roce 1992 Mitchell popsal jev, který pojmenoval termínem "pictorial turn"[4] ("návrat k obrazům").

Termín "pictorial turn" navazuje na termín "linguistic turn" (Richard Rotry, r. 1967). Mitchell zpochybňuje sílu tzv. "linguistic turn" a místo toho vyzdvihuje důležitost vizuality.

"Pictorial turn" popisuje zásadní obrat k obrazovému. V našich dějinách se tak děje opakovaně, a to vždy díky nové technologii reprodukce obrazů.

Poslední a pro nás velmi aktuální "pictorial turn" nastal díky nově vzniklým "novým" médiím - fotografii a filmu. Tato média jsou dále rozvíjena moderními technologiemi, jako jsou nové způsoby šíření obrazového signálu a digitální obrazy. Jejich rychlé a snadné šíření je navíc podpořeno globalizací.

Vizuální vjemy, které se kolem nás vyskytují, nejen mění náš svět a naši identitu, ale stále více ji utvářejí. Vizuální vjemy tak hrají stále důležitější roli při konstruování naší sociální reality. Mitchell proto opakovaně zdůrazňuje důležitost studia vědního oboru, který se zabývá vizualitou.

Vybraná díla a myšlenky

Mitchellova nejvýznamnější díla z hlediska vizuálních studií a vybrané myšlenky:

Mitchell, W.J.T.: Iconology: Image, Text, Ideology (1986)

  • Ikonologie = věda o zkoumání obrazů, která studuje jednak to, co lze říci o obrazech, a také to, co obrazy samy říkají.
  • Ikonologie, na rozdíl od historie umění, nezkoumá pouze estetické objekty, nýbrž všechny vizuální objekty (např. i masmediální obrazy, grafy, diagramy, schémata apod.)
  • Mitchell se zabývá také vnímáním reality prostřednictvím vizuálních vjemů. Vzhledem k tomu, že vizuálním obrazem nelze zachytit veškerou realitu, při zkoumání historie skrz vizuální obrazy musí pozorující pro správné pochopení vizuálního sdělení brát v úvahu i to, co zobrazeno není. Při zkoumání obrazu je nutné porozumět procesu jeho vzniku a chápat ho v kontextu doby a prostředí, v němž vznikl.[5]

Mitchell, W.J.T.: Picture theory: Essays on Verbal and Visual Representation (1994)

  • Mitchell vysvětluje, proč v galeriích lidé preferují čtení popisků před hlubším zkoumáním samotných obrazů: umělecká díla jsou příliš komplikovaná a vyžadují velké úsilí na straně příjemce. Jako protiklad lze uvést reklamy, jejichž sdělení bývají jednoduchá.[4]

Mitchell, W.J.T.: Showing seeing: a critique of visual culture (2002)

  • Paradox: vidění je neviditelné. Nejprve je nutné najít způsob, jak ho vyjevit, abychom jej mohli podrobit analýze.
  • Zrak se stává dominantním prostředkem poznání.[6]

Odkazy

Reference

  1. W.J.T. Mitchell. Welcome to the jungle of the imaginary. CV. [online] [cit. 30.8.2015] Dostupné z: https://lucian.uchicago.edu/blogs/wjtmitchell/cv/
  2. 2,0 2,1 MITCHELL W.J.T. Showing seeing: a critique of visual culture. London, Thousand Oaks, CA and New Delhi: SAGE Publications, 2002. Vol 1(2), s. 165-166.
  3. Iluminace, ročník 19, 2007, č. 2 (66), str. 136 Dostupné z: http://www.iluminace.cz/JOOMLA/images/stories/obsahy/dadejik_2_07.pdf
  4. 4,0 4,1 MITCHELL, W.J.T. Picture Theory. Essays on Verbal and Visual Representation. Chicago: University of Chicago Press, 1994.
  5. MITCHELL, W. J. T. Iconology: Image, Text, Ideology. Chicago: University of Chicago Press, 1986.
  6. MITCHELL, W.J.T. Showing seeing: a critique of visual culture. In: Journal of Visual Culture. London, Thousand Oaks, CA and New Delhi: SAGE Publications, 2002. Dostupné z: http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.116.1089&rep=rep1&type=pdf

Použitá literatura

Doporučená literatura

Související články

Klíčová slova

Mitchell, vizuální studia, vizuální kultura, nová média