Základy vyšetření: Porovnání verzí

(Založena nová stránka: * základem vyšetření je '''rozhovor''': * kde získáme anamnézu * navážeme terapeutický vztah * pochopíme, co po nás klient vlastně chce * na základě toho …)
 
Řádek 5: Řádek 5:
 
* na základě toho stanovíme diagnózu a léčebný plán
 
* na základě toho stanovíme diagnózu a léčebný plán
  
'''zásady rozhovoru s klientem/nemocným'''
+
== Zásady rozhovoru s klientem/nemocným ==
  
 
'''pohodlí a soukromí'''  
 
'''pohodlí a soukromí'''  
 +
 
* dáme klientovi vybrat, kde se posadí, aby se cítil pohodlně
 
* dáme klientovi vybrat, kde se posadí, aby se cítil pohodlně
 
* zařídit pohodlné židle
 
* zařídit pohodlné židle
Řádek 15: Řádek 16:
 
* nabídnout klientovi vodu, mívají sucho v krku
 
* nabídnout klientovi vodu, mívají sucho v krku
 
* nemít zakouřenou místnost, nenabízet klientovi cigaretu → narušení hranic terapeut-klient
 
* nemít zakouřenou místnost, nenabízet klientovi cigaretu → narušení hranic terapeut-klient
 +
 +
'''představit se a oslovit nemocného'''
 +
 +
* jméno a říct mu obor, ve kterém se pohybuji (psycholog, psychiatr,…)
 +
* klienta oslovovat příjmením, pokud má titul, tak se zeptáme, jak si přeje být oslovován(může vyžadovat, abych mu říkala pane inženýre)
 +
* s pacientem si netykáme (i když mi to nabídne); vykáme i pubescentům (od 15 let, jedině po dlouhodobé spolupráci s pubescentem se můžeme zeptat, zda mu můžeme tykat)
 +
 +
'''vnímat nonverbální chování'''
 +
 +
* sledovat průběh toho vyšetření
 +
 +
'''záznamy vyšetření'''
 +
 +
* vysvětlit klientovi účel toho rozhovoru
 +
* vysvětlit, že si v průběhu vyšetření budeme zapisovat poznámky (ale zapisovat jen body, ne stenograficky zapisovat)
 +
* když chceme nahrávat, musíme se zeptat, zda můžeme a říct klientovi, k čemu to máme, kdo k tomu bude mít přístup
 +
* u videonahrávek je dobré mít i podpis (a tam  přesně vymezeno, k čemu to máme)
 +
* v čekárně musí být kamera schválena a musí tam být napsáno „tento prostor je střežen kamerou“ (zákon)
 +
 +
'''délka hovoru'''
 +
 +
* standardně 60-90 min
 +
* pokud pacient není schopný aktivního rozhovoru, tak tu délku zkracovat (např.: u mentálně retardovaných, intoxikovaných,…)
 +
 +
'''navázání rozhovoru'''
 +
 +
* někteří sami spustí a povídají
 +
* jinak začít otevřenými otázkami (co vás přivádí, co od toho očekáváte, co bylo to poslední, co vás přimělo přijít,…)
 +
* u některých ale musíme mít jasné otázky, ale ne typu ano/ne (u mentálně postižených, v deliriu,…)
 +
 +
'''profesionalita'''
 +
 +
* otevřenost, sdílnost, otevřenost → základ profesionality
 +
* nenechat se manipulovat pacientem
 +
* nesdělovat osobní informace, i když se na ně ptá (říct: „nezlobte se, ale jsme tu kvůli vám a ne kvůli mě“)
 +
* klienty by neměli být lidé, kteří se mnou mají ještě jiný vztah (příbuzní, známí)
 +
* nesmím vynášet své vlastní soudy nad tím co řekne („no to jste mu to ale nandal“)
 +
 +
'''mlčenlivost'''
 +
 +
* nikde nesdělovat „veselé historky z praxe“
 +
* informace o klientově stavu poskytuji jen s jeho svolením/podpisem (jen tomu, komu mi to dovolí říct); u nezletilého dítěte to sdělujeme zákonnému zástupci (zákona)
 +
* pokud nám dítě řekne, že je rodiči zneužíváno, tak to musíme sdělit rodičům, ale také kriminální policii nebo státnímu zastupitelství (ne místní policii, ani sociálce)
 +
* informace se nikdy nepodávají po telefonu
 +
* nechat si také podepsat, komu zaslat zprávu/sdělení (např.: komu poslat propouštěcí zprávu)
 +
* při fotografii do deseti lidí musíme mít souhlas (písemný) od všech těch lidí, že se ta fotka může publikovat
 +
* při uvádění příběhů/kazuistik musíme změnit všechny jeho údaje, aby se v tom ten klient nepoznal, jinak nás může zažalovat (z ♂ udělat ♀, změnit jméno, rodinný stav)
 +
* máme oznamovací povinnost, když u dospělé osoby zjistíme případ: obecné ohrožení, týrání svěřené osoby, znásilnění a vraždy
 +
* máme povinnost překazit (nahlásit) trestný čin, o kterém zjistíme, že se může stát; ale musíme klientovi také říct, že to musím jít nahlásit (tak ho včas zarazit, aby neříkal, co nemá…)
 +
* oznámení musíme mít prokazatelné (že jsme ho poslali) → mail, fax, jít na státní zastupitelství
 +
* mlčenlivost můžeme porušit v rámci své vlastní ochrany
 +
* ve chvíli, kdy máme pocit ohrožení, urážení, vyhrožování ze strany klienta, tak je dobré dát hlášení nadřízenému a policii, udělat písemný záznam
 +
* v rámci agresivity, ohrožení můžeme použít sebeobranu, ale přiměřenou → když útok trvá nebo stále hrozí (ale neoplácet – když  dá facku, nesmíme ji vrátit → neoplácet, ale jen odvracet)
 +
 +
'''neutrálnost'''
 +
 +
* nemůžu mu radit, říkat mu „udělej tohle nebo tamto“
 +
* netvořit s klientem koalice proti někomu
 +
* když chce klient radu, můžeme projít různé varianty, ale rozhodnout se klient musí sám
 +
*

Verze z 14. 1. 2014, 20:15

  • základem vyšetření je rozhovor:
  • kde získáme anamnézu
  • navážeme terapeutický vztah
  • pochopíme, co po nás klient vlastně chce
  • na základě toho stanovíme diagnózu a léčebný plán

Zásady rozhovoru s klientem/nemocným

pohodlí a soukromí

  • dáme klientovi vybrat, kde se posadí, aby se cítil pohodlně
  • zařídit pohodlné židle
  • vzdálenost od klienta asi půl metru
  • nesedět za stolem, vypadá pak psycholog jako autorita a klient může mít zábrany
  • klienti bývají často zimomřiví – dát pozor na průvan
  • nabídnout klientovi vodu, mívají sucho v krku
  • nemít zakouřenou místnost, nenabízet klientovi cigaretu → narušení hranic terapeut-klient

představit se a oslovit nemocného

  • jméno a říct mu obor, ve kterém se pohybuji (psycholog, psychiatr,…)
  • klienta oslovovat příjmením, pokud má titul, tak se zeptáme, jak si přeje být oslovován(může vyžadovat, abych mu říkala pane inženýre)
  • s pacientem si netykáme (i když mi to nabídne); vykáme i pubescentům (od 15 let, jedině po dlouhodobé spolupráci s pubescentem se můžeme zeptat, zda mu můžeme tykat)

vnímat nonverbální chování

  • sledovat průběh toho vyšetření

záznamy vyšetření

  • vysvětlit klientovi účel toho rozhovoru
  • vysvětlit, že si v průběhu vyšetření budeme zapisovat poznámky (ale zapisovat jen body, ne stenograficky zapisovat)
  • když chceme nahrávat, musíme se zeptat, zda můžeme a říct klientovi, k čemu to máme, kdo k tomu bude mít přístup
  • u videonahrávek je dobré mít i podpis (a tam přesně vymezeno, k čemu to máme)
  • v čekárně musí být kamera schválena a musí tam být napsáno „tento prostor je střežen kamerou“ (zákon)

délka hovoru

  • standardně 60-90 min
  • pokud pacient není schopný aktivního rozhovoru, tak tu délku zkracovat (např.: u mentálně retardovaných, intoxikovaných,…)

navázání rozhovoru

  • někteří sami spustí a povídají
  • jinak začít otevřenými otázkami (co vás přivádí, co od toho očekáváte, co bylo to poslední, co vás přimělo přijít,…)
  • u některých ale musíme mít jasné otázky, ale ne typu ano/ne (u mentálně postižených, v deliriu,…)

profesionalita

  • otevřenost, sdílnost, otevřenost → základ profesionality
  • nenechat se manipulovat pacientem
  • nesdělovat osobní informace, i když se na ně ptá (říct: „nezlobte se, ale jsme tu kvůli vám a ne kvůli mě“)
  • klienty by neměli být lidé, kteří se mnou mají ještě jiný vztah (příbuzní, známí)
  • nesmím vynášet své vlastní soudy nad tím co řekne („no to jste mu to ale nandal“)

mlčenlivost

  • nikde nesdělovat „veselé historky z praxe“
  • informace o klientově stavu poskytuji jen s jeho svolením/podpisem (jen tomu, komu mi to dovolí říct); u nezletilého dítěte to sdělujeme zákonnému zástupci (zákona)
  • pokud nám dítě řekne, že je rodiči zneužíváno, tak to musíme sdělit rodičům, ale také kriminální policii nebo státnímu zastupitelství (ne místní policii, ani sociálce)
  • informace se nikdy nepodávají po telefonu
  • nechat si také podepsat, komu zaslat zprávu/sdělení (např.: komu poslat propouštěcí zprávu)
  • při fotografii do deseti lidí musíme mít souhlas (písemný) od všech těch lidí, že se ta fotka může publikovat
  • při uvádění příběhů/kazuistik musíme změnit všechny jeho údaje, aby se v tom ten klient nepoznal, jinak nás může zažalovat (z ♂ udělat ♀, změnit jméno, rodinný stav)
  • máme oznamovací povinnost, když u dospělé osoby zjistíme případ: obecné ohrožení, týrání svěřené osoby, znásilnění a vraždy
  • máme povinnost překazit (nahlásit) trestný čin, o kterém zjistíme, že se může stát; ale musíme klientovi také říct, že to musím jít nahlásit (tak ho včas zarazit, aby neříkal, co nemá…)
  • oznámení musíme mít prokazatelné (že jsme ho poslali) → mail, fax, jít na státní zastupitelství
  • mlčenlivost můžeme porušit v rámci své vlastní ochrany
  • ve chvíli, kdy máme pocit ohrožení, urážení, vyhrožování ze strany klienta, tak je dobré dát hlášení nadřízenému a policii, udělat písemný záznam
  • v rámci agresivity, ohrožení můžeme použít sebeobranu, ale přiměřenou → když útok trvá nebo stále hrozí (ale neoplácet – když dá facku, nesmíme ji vrátit → neoplácet, ale jen odvracet)

neutrálnost

  • nemůžu mu radit, říkat mu „udělej tohle nebo tamto“
  • netvořit s klientem koalice proti někomu
  • když chce klient radu, můžeme projít různé varianty, ale rozhodnout se klient musí sám