Zpravodajské služby a jejich práce s informacemi

Zpravodajské služby jsou specifickým druhem státních orgánů, které si státy vytvářejí za účelem získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro stát a jejich následného využití příslušnými oprávněnými adresáty - ústavními činitely a dalšími státními orgány. Specifické postavení zpravodasjkých služeb v rámci státních orgánů vyplývá z vymezení předmětu jejich činnosti, jimž je zabezpečování informací, působnosti směřované do oblastí, jakymi jsou terorismus, organizovaný zločin, zpravodajské služby cizí moci apod., a také z metod a prostředků, které jsou oprávněny používat. Informace získané zpravodajskými službami se nepublikují. Jejich shromažďování probíhá v utajení, proto jsou někdy zpravodajské služby označovány jako tajné, což vždy není úplně vhodné označení (ve Spojených státech se jako Tajná služba - US Secret Service označuje federální agentura zodpovídající za boj proti padělání měny a ochranu prezidenta a víceprezidenta USA). Zpravodajské zlužby jsou ke své činnosti oprávněny používat i tzv. specifické prostředky získávání informací. [1]

Druhy zpravodajských služeb

Zpravodajské služby lze dělit podle několika hledisek. Nejčastěji se používá dělení podle vymezení jejich působnosti.

  • Podle působnosti
  • Podle zřizovatele
  • Podle objektu zájmu

Z hlediska působnosti se rozlišuje mezi službami vnitřními a vnějšími. Vnitřní služby (služby s působností uvnitř státu, někdy se také označují jako bezpečnostní nebo kontrarozvědné) se zaměřují především na vnitřní bezpečnost, vnitrostátní hrozby a z nich plynoucí rizika. Získávají informace o činnostech, které mohou ohrozit ústavní pořádek, národní bezpečnost, územní celistvost, významné ekonomické zájmy a působení zpravodajských služeb cizí moci. V poslední době se stále více do popředí jejich činnosti dostává také sledování sob a činností spojených s terorismem, extrémismem a organizovaným zločinem. V České republice zastává pozici vnitřní služby Bezpečnostní informační služba. Ze zahraniční služeb lze zmínit např. německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy (BfV) nebo britskou MI5, někdy také označovanou jako Security Service. Poněkud specifické postavení mají vnitřní služby obou velmocí, tedy Ruska a USA. V Rusku je vnitřní služba FSB (Federální bezpečnostní služba) zodpovědná mimo jiné za ochranu státní hranice (Pohraniční vojska FSB a Pobřežní stráž), ochranu prezidenta (FSO) a má rozsáhlé výkonné pravomoci včetně provádění polovojenských operací, nap. proti čečenským ozbrojencům na Kavkaze. Ve Spojených státech zastává funkci vnitřní služby FBI, která je zároveň federální kriminální policií.

Vnější služby (někdy označované jako rozvědné) získávají informace o zahraničních zemích, v zahraničí působících nestátních subjektech a zjišťování jejich úmyslů. Současně se podílejí na hájení politických, hospodářských a obranných zájmů vlastní země v zahraničí. Jimi získané informace slouží pro potřeby vlastní zahraniční politiky. V České republice plní úlohu vnější zpravodajské služby Úřad pro zahraniční styky a informace.

Z hlediska existence služeb existují dva modely. První je používaný i v České republice, kdy vnější i vnitřní služba stojí samostatně a odděleně. Na Slovensku nebo v Nizozemí funguje model, kde obě činnosti vykonává jedna služba. V ČR tento model funguje u Vojenské zpravodajství.



  1. POKORNÝ, Ladislav, Zpravodajské služby, Praha: Auditorium 2012, ISBN 978-80-87284-21-6.