1. Vědecká metoda, vědecký výzkum a metodologie

Věda

Hlavním posláním vědy je pomoci člověku interpretovat realitu. Věda je produkt kvalit lidského druhu a zároveň náhradou za jeho křehkost. Člověk je poměrně chudý svou programovou výbavou (vrozené reflexy a instinkty), zároveň ho jeho složitost a vysoká zranitelnost vede k tomu, aby se ve stejné míře jako se svému vnějšímu prostředí přizpůsobuje, adaptoval toto prostředí svým potřebám. [1]

Východiskem vědy je obyčejná lidská zvědavost, věda je organizovaná zvědavost.[1]

Když jsme v nové situaci, snažíme se v ní zorientovat, ptáme se „Co to je?“, „Jaké to je?“, „Kolik toho je?“. Z těchto otázek vyplývají hlavní cíle zkoumání. Jedná se o[1]:

  • 1. popis a utřídění (deskripce a klasifikace)
  • 2. predikci - zjištění souvislostí mezi změnami v jednom jevu a změnami v druhém jevu umožňuje překročit časovou hranici bezprostředního okamžiku (tj. umožňuje nám efektivně se přizpůsobovat prostředí a efektivně přizpůsobovat toto prostředí našim potřebám).
  • 3. vysvětlení (explanace) příčinných souvislostí, je odpovědí na otázku „Proč?“

S cíli vědeckého zkoumání úzce souvisí typy výzkumných projektů. S deskripcí a klasifikací souvisí mapovací výzkum, s predikcí korelační výzkum, diferenciační přehledy, vývojové studie a s explanací experiment, kvaziexperiment.[1]

Úkoly vědeckého poznání světa jsou v zásadě totožné s cíli poznávání běžného člověka, avšak poznání a přesvědčení člověka se může často utvářet různým způsobem, z nichž ne každý bychom nazvali vědeckým.Charles Sanders Peirce popisuje různé metody fixace názorů a přesvědčení[1]:

  1. Metoda autority - převezmeme názor od někoho, komu věříme, autorita řekne, co je správně (není totiž možné, aby každý zkoumal vše)
  2. Metoda lpění (tradice) - nedostatečně ověřená zevšeobecnělá zkušenost (např. národní a rasové předsudky, které jsou konzervovány bez ohledu na nové okolnosti a důkazy)
  3. Metoda a priori - poznání je založeno na tom, že přesvědčení nebo názor „vypadají logicky“, spíše je uplatňován dojem a intuice než pečlivé zkoumání a důkazy (např. po staletí lidé považovali za fakt, že Slunce obíhá Zemi, protože viděli, že slunce ráno vychází ze země a obloukem se do ní večer vrací zpět).

Vědecká metoda

Vlastnostmi vědecké metody dle Ferjenčíka jsou [1]:

  1. Systematičnost a organizovanost - vědecké bádání tvoří práce organizovaná podle určitých pravidel a principů.
  2. Empirická povaha vědy - vědecká metoda staví na informacích získaných zkušeností, kontaktem a manipulací s předmětem zkoumání - tyto informace nazýváme data.
  3. Objektivita a verifikovatelnost- objektivita = výsledek je nezávislý na tom, co si přeje výzkumník, ale je daný daty = i jiný výzkumník by došel opakováním ke stejnému výsledku (ověřitelnost).
  4. Sebekorekce.

Vědecký výzkum

Touha porozumět světu a své každodenní zkušenosti je společným východiskem jak laického, tak vědeckého poznávání. Obě se zásadně liší v metodě, kterou k poznání docházejí.[1]

Můžeme tedy s největší pravděpodobností říci: „věda = vědecká metoda“. Věda je ucelený systém informací získaný vědeckou metodou. Věda v každé etapě svého rozvoje nabízí nejen návody ke zkoumání světa (metodu), nejenom disponuje množstvím informací o tomto světě, ale zároveň nabízí i jeho vysvětlení.Tato zobecňující vysvětlení, která vycházejí z informací získaných vědeckou metodou, nazýváme vědeckými teoriemi. [1]

Vědecká teorie

Vědecká teorie organizuje a uspořádává empirické poznání, zpětně vysvětluje svět nebo některý z jeho aspektů a také usměrňuje další zaměření a charakter následujících vědeckých bádání. Vzhledem k nesmírné závažnosti, jakou hrají vědecké teorie v lidském poznání, máme několik kritérií k jejich hodnocení[1]:

  • Ekonomičnost či úspornost - alternativním názvem úspornosti vědecké teorie je Occamova břitva [okemova]. Jde o to s poměrně malým počtem výroků dokázat vysvětlit poměrně velké množství jevů a okolností, čím větší množství dat je možné teorií vysvětlit, tím je úspornější.
  • Elegance a jednoduchost - příkladem precizní a jednoduché formulace jsou mnohé matematické rovnice jako například E = m . c2 (rovnice popsaná A. Einsteinem ve speciální teorii relativity, energie = hmotnost · (rychlost světla ve vakuu)²).
  • Vnitřní konzistence - pokud je teorie tvořena řadou výroků a tvrzení, měly by tyto výroky tvořit vnitřně si neprotiřečící systém.
  • Mezi další kritéria můžeme zařadit sílu, plodnost, přesnost, testovatelnost (ověřitelnost) teorie.

Metodologie

Metodologie (z řec. methodos, sledování, stopování, od hodos, cesta) je vědní disciplína, která se zabývá metodami, jejich tvorbou a aplikací.Metodologii lze chápat jako:

a) specifickou strategii získávání, analyzování a interpretace dat
b) systém určitých myšlenkových postupů, které nám umožní identifikovat problém, popsat ho a řešit
c) kritické zkoumání vědeckých metod, a to jak obecně, tak i pro určitou vědu; součást teorie vědy[2]


Metodologie je dle Nakonečného (2013) vědecký, přísnými pravidly vymezený postup. Hlavní metodou zjišťování faktů je pozorování. To se skládá z deskripce a explanace.[3]

Nakonečný dále rozlišuje v psychologickém výzkumu dva typy analýzy. Prvním je strukturální analýza, která zkoumá vztah reakce-reakce a vynechává vliv prostředí. Druhou je relační analýza, která zkoumá vztah reakce-reakce rozšířený o vliv prostředí.[3]

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.
  2. ↑ Psychologická metodologie. (15. 04. 2014). '. Získáno 18:33, 21. 01. 2017 z https://wikisofia.cz/index.php?title=Psychologick%C3%A1_metodologie&oldid=3364.
  3. ↑ 3,0 3,1 Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. Praha: Vodnář.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=1._Vědecká_metoda,_vědecký_výzkum_a_metodologie&oldid=42946“