Fobické úzkostné poruchy

(Přesměrováno z Fobie)

Fobie spadají do kategorie Úzkostných poruch (F40). Jde o úzkost soustředěnou na určitou konkrétní situaci či objekt, které však nikdy nejsou život ohrožující. V rámci úzkostných poruch se od fobií odlišují úzkost volně plynoucí (chronická bezpředmětná úzkost), panika (intenzívní úzkostný záchvat) a anticipační úzkost (úzkost z představy či myšlenky na určitou situaci).

  • Projevy fobie jsou stejné jako u ostatních úzkostných poruch, ovšem symptomatologie je široká a může se v mnohých případech od sebe lišit.

Existuje nespočetně druhů a typů fobií, od abstraktních po absolutně konkrétní. Nejrozšířenější fobií je agorafobie, druhou nejčastější je sociální fobie. Další jsou specifické fobie zaměřené na pavouky (arachnofobie), motýly, chlupy, bílé pláště, psy, atd.

Agorafobie

  • Nejrozšířenější z fobií. Jde o prostorovou fobii v tom nejširším možném smyslu. Jde o strach z strach z malého či velkého prostoru, z prázdného či přeplněného prostoru.
  • Vždy se za tím skrývá strach o svůj život ("něco se mi tam stane, je to nebezpečné").
  • Nejtypičtěji se projevuje v rámci městské hromadné dopravy, jelikož jde o prostor, který dotyčný nemá pod kontrolou. Čím méně dokáže daný prostor ovládat, tím je to horší.
  • Výskyt:
    • Muži i ženy stejně.
    • Napříč věkem, všechny věkové kategorie.
  • Příčina:
    • Může toho za tím být hodně: Nepříjemná konkrétní zkušenost, přenesená zkušenost ("viděl jsem, že..."), nebo za tím nemusí být vůbec nic identifikovatelného.
  • Prognóza:
    • Záleží na klientovi. Často se používá kombinace terapie s medikací. U nás se tímto tématem hojně zabývá Ján Praško.

Sociální fobie

  • Druhá nejčastější fobie. Jde o strach z vlastního chování v sociální interakci, jak se budu chovat a reagovat - co si ostatní pomyslí, jak se ztrapním, ponížím, selžu, atd. Předmětem úzkosti se stává buď jakákoliv interakce, kdy se dotyčný stává objektem v sociálním prostředí (např. i konverzace se dvěma dalšími lidmi), nebo konkrétní situace (např. v restauraci mám pocit, že se na mne všichni dívají a čekají, až se poliji pínem nebo pokydám omáčkou).
  • Výskyt:
    • Muži i ženy stejně.
    • Věkově nejvíce v aktivním, produktivním období života (cca od školky po odchod z zaměstnání).

Specifické fobie

Úzkost prožívaná ve vztahu k vysoce specializovaným situacím[1]. Oproti strachu se fobie nedá "vymluvit", ani uvědoměný náhled bezpečnosti objektu nepůsobí změnu ve fobické reakci. Jde o nejčastější úzkostnou poruchu, vyskytuje se častěji u žen než u mužů, v celé populaci tak 10-20% postižených. Je nepřeberné množství druhů specifických fobií.
Například:

  • strach ze zvířat(zoofobie)
  • výšky (akrofobie)
  • z ptáků (ornitofobie)
  • z hadů (ofidiofobie)
  • uzavřených prostor (klaustrofobie)
  • z hromu (brontofobie)
  • ze špíny (mysofobie)
  • z ohně (pyrofobie)
  • z hmyzu (entomofobie)
  • strach, že si člověk počíná nemotorně (kakotechnofobie)
  • strach ze smrti (thanatofobie)
  • strach z posvátných věcí (hierofobie)
  • ze jmen (onomatofobie)
  • z chůze (basifobie)
  • z ostří (sichmofobie)
  • z dotyku (haptofobie)
  • z mostů (gefyrofobie)
  • z koček (ailurofobie)
  • z vlasů (trichofobie)
  • z nekonečnosti (apeirofobie)
  • z ulic (dromofobie)
  • ze železnice (siderodromofobie)
  • z vlastní osoby (autofobie)
  • ze spánku (hypnofobie)
  • z hloubky (hypsofobie)
  • z myšlení (fronemofobie)
  • z myšlenek (ideofobie)

A mnohé další.

  • Prognóza: Porucha začíná obvykle v dětství, v dospělosti může spontánně odeznít.
  • Léčba: Psychoterapie, expozice problémové situaci.

Reference

  1. Divácka, I. (2014). Neurotické poruchy. Retrieved from: http://www.vodopad.cz/choroby/neuroticke-poruchy