Fylogeneze řeči

• 2 zdroje informací:

- prehistorické nálezy → žádná data

- biologické analogie – hlasový komunikační projev

• 3 základní motivy, evoluční výhody

- varování před nebezpečím

- upozornění na potravu

- skupinová spolupráce – efektivnost – méně námahy

• souvislosti se zvířaty nejsou přímé:

- primáti – nemají akustiku, osvojí si jazyk, ale nemohou si osvojit řeč, nemohou řeč imitovat (gorila Coco – používala 1 000 znaků (anglická slova, kompozita))

- ptáci – mohou se naučit řeč, ale ne jazyk, nerozumí obsahu slov, nemají hrtan, produkují zvuk nějak jinak

- tuleni – také imitují řeč

Hlasový komunikační projev

• rychlá variace akustických parametrů nesoucích informaci
• 3 předpoklady:

- proud vzduchu

- zdroj zvuku

- modulační aparát

• 2 obraty:

- modifikace vokálního traktu

- schopnost imitace a hlasového učení

• proud vzduchu – např. jelen a kráva dovnitř (ingresivní)
• zalomenost vokálního traktu umožňuje pohyb ve formantovém poli – např. primáti nemají
• dítě po narození má také rovný vokální trakt
• v evoluci musel někdy hrtan sestoupit
• dítě do 3 měsíců se nemůže zakuckat, hrtan sestupuje od 3 měsíců do 3 let (u mužů ještě v pubertě)
• sestupování hrtanu v evoluci souviselo se vzpřimováním

× giboni, klokani a ptáci jsou však také vzpřímení, proto musí existovat ještě další faktory

• min. počet doložených vokálů – 3
• pro lidské vokální uspořádání je typické, že se dýchá nosem i ústy

Teorie maskování velikosti

• delší vokální trakt → hlubší hlas
• → sestup hrtanu → hlubší hlas → představa většího těla → zastrašení protivníka ← je výhodné vypadat větší

CNS (centrální nervový systém)

• schopnost hlasově imitovat
• gorila a šimpanz mohou žít spolu, ale hlasový repertoár nezmění, dítě ano
• kosatky – žijí ve skupinách, mají zvuková hesla, jiná skupina se to dokáže naučit, a když to ta první pochopí, dokáže ten signál změnit (= sounáležitost se skupinou)
• delfíni – matka naučí své dítě signály, a i když každý žije jinde, dokážou se potom poznat podle toho zvukového signálu

Reference

• Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
• Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
• Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
• Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
• Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)

Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika