Herakleitův názor na člověka

Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.) je někdy nazýván temný nebo plačící filozof. Pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry. Své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník. Hérkleitos byl autodidakt (samouk), který se ve svých dílech stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby.[1] Pro svůj důraz na procesy dění je považován za jednoho ze zakladatelů dialektiky, v psychologii pak za předchůdce dynamicky orientovaných směrů

Hlavní myšlenky o člověku

Podstatou života je dění

Člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.

"Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází" (Zl. B 91 z Plutarcha)[2].

V analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:

"Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme"[3].

Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota)

Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.

"Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami"(Zl. A 22 z Aristotela)[4].

Skrze tuto harmonii se prosazuje boj, který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.

"Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými"(zl. B 53 z Hippolyta)[5].

Ve světě je všemu společný logos (rozum)

Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí. Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon. Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.

  • Bdící sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS
  • Spící se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS[6]

Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.

"Vyhledal jsem sebe samého" (Zl. B 101 z Plutarcha)[7].

Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že "vše je jedním" (zl. B 50 z Hippolyta)[8].

Odkazy

Reference

  1. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  2. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  3. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  4. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  5. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  6. ↑ Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha: Paseka.
  7. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
  8. ↑ Sobotka, M., & Machovec, D. (1989). Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Použitá literatura

  • Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.

Doporučená literatura

  • Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Herakleitův_názor_na_člověka&oldid=47235“