Historie vyzkumu osvojování řeči

  • věda jako taková je mladá, ale zájem o obor začíná už v Egyptě
  • Psammetichus I. (7.st.př.) (sepsal Herodotos)
- experiment – nechal lingvisticky izolovat dvě nemluvňata – nikdo v jejich okolí nesměl mluvit
- chtěl odhalit prajazyk – teorie, že řeč je darem bohů a nemluvně, když se nebude kazit současnou řečí, začne mluvit prajazykem
  • sv. Augustin (4/5.st.) – Konfese, kniha I.
- zamýšlí se nad tím, jak vlastně získal schopnost dorozumívat se řečí
- tvrdí, že si vzpomíná, jak se učil první SL
  • v českých zemích kniha až 1906 – František ČádaStudium dětské řeči I
  • Gustav Adolf Lindner (Čech píšící německy) – 1898 – studie na téma dětské řeči
  • dřív se badatelé soustředili jen na hláskové záměny
- vysvětlení – artikulační náročnost
- „zajímavější“ je morfologický vývoj (utečeutekne apod.)
  • současně ve výzkumu nejdál USA, v Evropě Nizozemí, Velká Británie, Německo, Francie


Motivace výzkumu

  • osvojování se zkoumá hlavně kvůli výuce cizích jazyků
  • hledá se způsob, jak detekovat a napravovat problémy v řeči
  • → výzkumem osvojování se lidé snaží o pochopení percepčních podmínek
  • uklidnění dítěte (výběr hudby, výzkum toho, co slyší během těhotenství apod.)


Hlediska posuzování výzkumu

Foneticky-systémové

  • artikulace (produkce), akustika, percepce, fonologie
  • to, co slyšíme, není to samé, co si myslíme, že slyšíme – mozek podvědomě „opravuje“ „zkomolenou“ řeč – vnímají se až větší celky řeči
  • ve skutečnosti je percepce více vyvinutá než produkce (cizímu jazyku spíš rozumím, než jím mluvím) × prozkoumaná je naopak více produkce → výzkumem osvojování se lidé snaží o pochopení percepčních podmínek
  • akustika – spíš technické hledisko, např. nastavení přístrojů a programů na dětskou řeč
  • fonologie = funkční
- fonotaktika – distribuce a kombinatorika (jak se jednotka objevuje ve vyšších jednotkách a jak se kombinuje s jednotkami vyššího řádu – např. které hláskové kombinace nebo pozice nejsou v jazyce dovoleny)


Materiálové

  • dle velikosti skupiny:
- kazuistika = popis projevu jednotlivce – ve fonetice už není moc respektována
- malé skupiny (zde např. i tři děti, ale postupně spíš víc)
- velké skupiny (např. 80 dětí – velice ojedinělé)
- reálný ideál je tak 20 dětí
  • klasifikace dle věku (stádia vývoje):
- jedna věc je kalendářní věk
- pak také, v jaké fázi vývoje se dítě nachází
- zhruba v 6. měsíci těhotenství (= -3 měsíce) je ucho vytvořené a slyší – ale jen asi do 500 Hz, jen hluboké frekvence ← vodní prostředí + ucho není dovyvinuté
  • klasifikace např. dle mentální vady


Metodické

  • klasický přístup – deduktivní (kvalitativní) × induktivní (empirický)
- v současné době silně převažuje empirický výzkum, bo kvalitativního je málokdo schopen (musí být velice informovaný a skromný)
  • průřezová × dlouhodobá metoda
- průřezová je levnější – zjistím, co dělají děti tříměsíční, šestiměsíční a devítiměsíční a porovnám
- dlouhodobá – jedno dítě se sleduje déle
  • pozorování × experiment
- pozorování – neovlivňuje se chování objektu, při experimentu ano
  • instrumentální × transkripční
- dnes už o tom nemá cenu mluvit, většinou se kombinuje


Doktrinální

  • spíš ve fonologickém a psycholingvistickém zaměření – vždycky se hlásí k nějaké názorové škole, k nějakému proudu
  • je třeba začít z nějakého modelu, své hypotézy o něco opřít


Problémy při výzkumu

  • problém s periodizací – při rozvoji dětské řeči bývají skoky či regrese, vývoj není lineární
  • velký individuální rozptyl
  • efekt černé skříňky – vidíme vstup a výstup, ale nevíme dopodrobna, co se děje uvnitř
  • vztah k úplnému jazyku (= jazyk dospělých) – lidé mimo obor si představují, že dětská řeč je nedokonalá forma běžné řeči
- × v dětské řeči se vyskytují pravidla a jevy, které se pak v úplném modelu nenajdou


Reference

  • Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
  • Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
  • Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
  • Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
  • Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)


Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika