Historie vyzkumu osvojování řeči

věda jako taková je mladá, ale zájem o obor začíná už v Egyptě
Psammetichus I. (7.st.př.) (sepsal Herodotos)

- experiment – nechal lingvisticky izolovat dvě nemluvňata – nikdo v jejich okolí nesměl mluvit

- chtěl odhalit prajazyk – teorie, že řeč je darem bohů a nemluvně, když se nebude kazit současnou řečí, začne mluvit prajazykem

sv. Augustin (4/5.st.) – Konfese, kniha I.

- zamýšlí se nad tím, jak vlastně získal schopnost dorozumívat se řečí

- tvrdí, že si vzpomíná, jak se učil první SL

v českých zemích kniha až 1906 – František Čáda – Studium dětské řeči I
Gustav Adolf Lindner (Čech píšící německy) – 1898 – studie na téma dětské řeči

dřív se badatelé soustředili jen na hláskové záměny

- vysvětlení – artikulační náročnost

- „zajímavější“ je morfologický vývoj (uteče → utekne apod.)

současně ve výzkumu nejdál USA, v Evropě Nizozemí, Velká Británie, Německo, Francie

Motivace výzkumu

osvojování se zkoumá hlavně kvůli výuce cizích jazyků
hledá se způsob, jak detekovat a napravovat problémy v řeči
→ výzkumem osvojování se lidé snaží o pochopení percepčních podmínek
uklidnění dítěte (výběr hudby, výzkum toho, co slyší během těhotenství apod.)

Hlediska posuzování výzkumu

Foneticky-systémové

artikulace (produkce), akustika, percepce, fonologie
to, co slyšíme, není to samé, co si myslíme, že slyšíme – mozek podvědomě „opravuje“ „zkomolenou“ řeč – vnímají se až větší celky řeči
ve skutečnosti je percepce více vyvinutá než produkce (cizímu jazyku spíš rozumím, než jím mluvím) × prozkoumaná je naopak více produkce → výzkumem osvojování se lidé snaží o pochopení percepčních podmínek
akustika – spíš technické hledisko, např. nastavení přístrojů a programů na dětskou řeč
fonologie = funkční

- fonotaktika – distribuce a kombinatorika (jak se jednotka objevuje ve vyšších jednotkách a jak se kombinuje s jednotkami vyššího řádu – např. které hláskové kombinace nebo pozice nejsou v jazyce dovoleny)

Materiálové

dle velikosti skupiny:

- kazuistika = popis projevu jednotlivce – ve fonetice už není moc respektována

- malé skupiny (zde např. i tři děti, ale postupně spíš víc)

- velké skupiny (např. 80 dětí – velice ojedinělé)

- reálný ideál je tak 20 dětí

klasifikace dle věku (stádia vývoje):

- jedna věc je kalendářní věk

- pak také, v jaké fázi vývoje se dítě nachází

- zhruba v 6. měsíci těhotenství (= -3 měsíce) je ucho vytvořené a slyší – ale jen asi do 500 Hz, jen hluboké frekvence ← vodní prostředí + ucho není dovyvinuté

klasifikace např. dle mentální vady

Metodické

klasický přístup – deduktivní (kvalitativní) × induktivní (empirický)

- v současné době silně převažuje empirický výzkum, bo kvalitativního je málokdo schopen (musí být velice informovaný a skromný)

průřezová × dlouhodobá metoda

- průřezová je levnější – zjistím, co dělají děti tříměsíční, šestiměsíční a devítiměsíční a porovnám

- dlouhodobá – jedno dítě se sleduje déle

pozorování × experiment

- pozorování – neovlivňuje se chování objektu, při experimentu ano

instrumentální × transkripční

- dnes už o tom nemá cenu mluvit, většinou se kombinuje

Doktrinální

spíš ve fonologickém a psycholingvistickém zaměření – vždycky se hlásí k nějaké názorové škole, k nějakému proudu
je třeba začít z nějakého modelu, své hypotézy o něco opřít

Problémy při výzkumu

problém s periodizací – při rozvoji dětské řeči bývají skoky či regrese, vývoj není lineární
velký individuální rozptyl
efekt černé skříňky – vidíme vstup a výstup, ale nevíme dopodrobna, co se děje uvnitř
vztah k úplnému jazyku (= jazyk dospělých) – lidé mimo obor si představují, že dětská řeč je nedokonalá forma běžné řeči

- × v dětské řeči se vyskytují pravidla a jevy, které se pak v úplném modelu nenajdou

Reference

Sovák, M. (1984): Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
Vihman, M. M. (1996): Phonological development. Oxford: Blackwell. (kap. 3-4)
Owens, R. E. (2000): Language development: an introduction. Boston, London: Allyn&Bacon. (kap. 2, 4, a 8)
Fitch, W. T. (2000): The evolution of speech: a comparative review. Trends in cognitive sciences, roč. 4, č. 7, s. 258-267.
Škodová, E. - Jedlička, I. a kol. (2003): Klinická logopedie. Praha: Portál. (část III)

Zpět na rozcestník: Osvojování řeči | Fonetika