Velikonoce

Velikonoce (latinsky pascha) jsou hlavním křesťanským svátkem a současně středem církevního roku. V křesťanském kalendáři představují památku umučení a vzkříšení Kristova. Jde o pohyblivý svátek, jehož datum se postupně ustálilo na neděli po prvním cyklicky vypočítaném měsíčním úplňku připadajícím na dny od 21. března. Tradovaná definice „neděle po prvním jarním úplňku“, připisovaná mylně nicejskému koncilu (325), nikdy neodpovídala astronomické skutečnosti – o prosazení tohoto způsobu se zasloužil římský mnich Dionysius Exiguus (původce křesťanského letopočtu), který ho použil ve svých tabulkách z roku 525.

Pomůcky k určování data Velikonoc

Pomůcky ke zjištění data velikonoční neděle

Sluneční kruh (cyclus/circulus solaris): průběžně číslovaná řada 28 let, v níž ve všech letech označených týmž číslem připadají stejné týdenní dny na stejná data kalendářních měsíců.

Denní a nedělní písmena (litterae calendarum & litterae dominicales): kruh prvních sedmi písmen abecedy (A–G), jimiž se označují jednotlivé dny roku tak, že se k 1. lednu připíše písmeno A, k 2. lednu písmeno B a dále až k 7. lednu písmeno G, k 8. lednu opět písmeno A, a tak se celá řada opakuje až do 31. prosince. To písmeno, které připadne na první neděli v roce, se nazývá nedělním písmenem příslušného roku.

Konkurenty (concurrentes, concurrentes septimanae, epactae solis, epactae maiores, adiectiones solares), též sluneční epakty: čísla od jedné do sedmi označující týdenní den, na který připadne v daném roce 24. březen (locus concurrentium/sedes concurrentium). Číslo 1 přitom označuje neděli, číslo 2 pondělí atd. Měly pomoci při zjištění, na který týdenní den připadl jarní úplněk, a podle toho i den Velikonoc.

Sluneční reguláry (regulares solares mensium, regulares mensium, regulares feriales ad feriam calendariam inveniendam): čísla, která po přičtení ke konkurentě daného roku ukazují týdenní den prvního dne jednotlivých měsíců, přičemž 1 je neděle, 2 je pondělí atd.

Pomůcky ke zjištění data velikonočního úplňku

Devatenáctiletý kruh (cyclus/circulus decemnovennalis): cyklus, v němž bylo devatenáct slunečních let vyrovnáno s 235 synodickými měsíci. Novoluní a úplňky se po uplynutí těchto devatenácti let opakovaly přibližně v týchž dnech v měsíci.

Zlaté číslo (numerus aureus, příp. cyclus decemnovennalis/lunaris): číslo od 1 do 19, které udává místo příslušného roku v devatenáctiletém měsíčním kruhu. Jde o jeden ze základních údajů pro cyklický výpočet velikonočního data. Za počáteční rok, od kterého jsou počítány devatenáctileté cykly, se obvykle pokládá rok 532 n. l., tedy první rok Dionysiových tabulek. Stejným podmínkám vyhovuje i rok 1 př. n. l.

Stáří Měsíce: doba, která uplynula od posledního novoluní do dne, k němuž se stáří Měsíce uvádí.

Epakty (epactae, epactae minores, epactae lunares, adiectiones lunae): čísla od nuly do XXVIII (28; užívají se římské číslice), která v juliánském kalendáři představovala stáří Měsíce kteréhokoli dne v roce, určené na základě měsíčního kruhu. Pomocí epakt mohly být vypočítány reguláry Velikonoc a s pomocí konkurent nebo nedělních písmen datum Velikonoc.
V gregoriánském kalendáři udávají epakty stáří Měsíce 1. ledna příslušného roku (tzv. epakty gregoriánské, též Liliovy) a ukazují ve věčném gregoriánském kalendáři dny, kdy v jednotlivých letech devatenáctiletého cyklu nastává novoluní. Vyjadřuje je sestupná řada čísel od 0 (respektive *) nahrazující číslo XXX.

Měsíční reguláry (regulares mensium, regulares ad lunam calendariam inveniendam): čísla, která po přičtení k epaktám udávala stáří Měsíce prvního dne jednotlivých měsíců.

Písmena martyrologia (litterae martyrologii): prvních devatenáct písmen abecedy, která byla připisována do středověkých martyrologií a ukazovala stáří Měsíce příslušného dne (nahrazovala zlatá čísla).

Věčný kalendář:

  1. Věčný kalendář juliánský, tj. kalendář použitelný pro všechny roky. Byl sestaven pomocí zlatých čísel.
  2. Věčný kalendář gregoriánský, byl přizpůsoben gregoriánskému výpočtu data Velikonoc. Zlatá čísla jsou nahrazena gregoriánskými epaktami.
  3. Jako "věčný kalendář" bývá někdy označováno 35 kalendářů vztahujících se k jednotlivým datům Velikonoc a uváděných ve většině moderních příruček chronologie. Tyto tabulky zahrnují všechny možné varianty křesťanského kalendáře.

Rok velikonoční (terminus paschalis): den, kdy nastane první jarní úplněk.

Reguláry Velikonoc (regulares paschae): čísla, která udávala časový rozdíl mezi 24. březnem a velikonočním úplňkem (luna XIV) příslušného roku. Přičtou-li se ke konkurentě, dají týdenní den příslušného velikonočního úplňku tak, že 1 = neděle, 2 = pondělí až do 7 = sobota.

Klíč roků (clavis terminorum): řada čísel udávající o kolik dnů je velikonoční úplněk (luna XIV), tedy rok velikonoční, vzdálen od 11. března. Je to číslo, které zmenšeno o 1 a přičteno k 11. březnu udává datum velikonočního úplňku.

Mnemotechnické komputistické pomůcky: veršované pomůcky, které sloužily k zapamatování nebo určení údajů k výpočtu velikonočního data.

Matematická pravidla pro výpočet data Velikonoc: pomůcky k určení data Velikonoc založené na exaktních výpočtech, například Gaussovo pravidlo nebo Jacobsthalovo pravidlo. V moderní době jsou matematická pravidla pro výpočet data Velikonoc a pro sestavení kalendáře převáděna také do počítačových programů.

Odkazy

Použitá literatura

BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. Praha: Libri, 2001, 948 s.

Zdroj

Text byl převzat z původních internetových skript Katedry archivnictví a PVH vzniklých v rámci projektu OPPA (http://pvh.ff.cuni.cz/index_OPPA.htm).